Zeměmíry
Nikola Valová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463851/bmid_zememiry-MQZ-463851.jpg
4
22
22
Žádný život není obyčejný. Slunce svítí pro všechny. V prosluněném australském Queenslandu žijí zástupy krásných, úspěšných, dokonale opálených lidí – Andrew Newman mezi ně však rozhodně nepatří. Je to jen obyčejný úředník bez ambicí, který se po smrti svých rodičů rozhodne pro sebevraždu. Než však na internetu zjistí, jak na to, začnou mu chodit tajemné dopisy s povídkami. Kdo je píše a proč se o Andyho zajímá? Svět v příbězích ho zcela pohltí. A to ještě netuší, že se brzy protne s jeho realitou… Prosluněná Austrálie minulého a současného století. Obyčejný úředník Andy Newman se rozhodne se svým obyčejným životem skoncovat. Jednoho dne však začne dostávat anonymní dopisy. Pisatel mu v nich posílá příběhy neznámých, navzájem propojených lidí, které ho nutí vzpomínat na jeho vlastní žalostný život. Kdo a proč mu dopisy posílá? Podaří se mu Andyho přesvědčit, že jeho existence není zbytečná? A jaký je osud záhadného pisatele? Zdá se, že obyčejný tu není vůbec nikdo.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Vždycky obdivuju autory, kteří jsou schopni vykonstruovat uvěřitelnou, kvalitní postavu, která je od nich naprosto odlišná. Často vidíme, že autor do hlavní postavy promítnul kus sebe, že s ní má společný fyzický rys nebo charakter.
No, a v Zeměmírách autorka zvládla přesně tohle: hlavní postavou je člověk, který by nemohl být odlišnější než Nikola. To, že se dokázala do takové míry vcítit do téměř alegorického "ztělesnění obyčejnosti" a komunikovat jej směrem ke čtenáři, svědčí o její přirozené empatii právě tak, jako o literárním nadání.
Na kompozici příběhu jsem si já osobně chvíli zvykala, protože mi hned nedošlo, že se jedná o ucelené povídky, které jako řetízek propojuje dějová linka Andyho a dopisů, které dostává. Ve výsledku jsem ale ze čtení měla fakt jedinečný zážitek a řekla bych, že je to jedna z knížek, které si z hecu v budoucnu zopakuju.
Vyzdvihnu ještě takový ten roztomilý vhled do australské společnosti. Protože myslím, že jenom někdo, kdo tu zemi skutečně navštívil, ji může takto popsat. Sama mám něco nacestováno a díky tomu mi přijde, že Evropa je taková malá bublinka s miniaturními národy, a že kdo z ní zatím nevycestoval, neumí si představit, o kolik odlišný je život na jiných kontinentech. Jako někdo, kdo konkrétně v Austrálii zatím nebyl, na ni začínám být docela zvědavá.
Co očekáváte, než se začtete do beletrie? Já po ní až tak často nesáhnu, abych neprožívala zbytečná zklamání a nenutila se knihu dočíst do konce, jen protože jsem ji rozečetla.
Kniha Zeměmíry mě příjemně překvapila. Příběhy mají spád a zároveň vás jejich děj tak vtáhne, že nemusíte přemýšlet a otáčet stránky, abyste zjistili, co bude dál. Postavy mají duši, nejsou to žádné povrchní existence, ale jejich životy jsou na chvíli vaší součástí a probudí ve vás empatii (i když běžně žádnou nemáte). Lehce se vám vryje pod kůži a donutí vás se zamyslet, co s nimi máte společného. Krásné počtení na dovolenou, na zahrádku, nebo na ty chvíle, kdy chcete být nerušeně sami s knihou.
Zvláštní styl vyprávění... váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec dávám čtyři, protože se mi vlastně příběh líbil. Jen bych preferovala klasický styl vyprávění. Takto jsem byla chvílemi zmatená, co je příběh a co vložená povídka. Navíc roli Andyho v knize vlastně nechápu, jak se z hlavní postavy stane jen přihazovač. Proč tam byl a jak byl vybrán. Nechápu. Kdyby to byl klasický román, který popisuje nosný příběh, tak by to byla bomba. Takto jsem se vždy trochu bála další kapitoly, co v ní bude a jak to bude napsáno. Navíc mě jejich začátky poněkud unavovaly tím, jak jsem se chvíli neorientovala. Celkově ale po dočtení nejsem nespokojena.