Zemřít za Jeruzalém: Rytíři, mniši, mohamedáni a první křížové tažení
Dieter Breuers
Beletristické zpracování skutečné historické události - první křížové výpravy do Svaté země v letech 1096-1099. Pět smyšlených postav křesťanského i islámského náboženství provádí čtenáře hrůzami prvé křižové výpravy. Formou povídek je líčeno vyvražďování slovanských národů, Židů, Uhrů, Turků i Arabů, bitvy křesťanských rytířů i dobrodruhů s nevěřícími nekřesťanskými domorodci na cestě z Německa, Francie a Itálie přes Uhry, Balkán a Turecko do Svaté země.... celý text
Literatura faktu Historie
Vydáno: 2001 , ArgoOriginální název:
Sterben für Jerusalem: Der erste Kreuzzug, 1997
více info...
Přidat komentář
Velmi zvláštní kniha v mnoha ohledech. Buď jsem ale něco nepochopil, nebo jsem se nedokázal naladit na autorův myšlenkový proud, a tak mi to místy úplně nesedlo. Každopádně jde o knihu zajímavou a stojí za přečtení.
Opět jsem sáhla na nesprávnou historickou knihu. Líčení o první křížové výpravě. I když autor plně respektuje dějiny , popis příběhu, který spojuje několik hlavních postav. Dovídáme se o těžkém životě ve středověku, který je plný násilí, vražd, znásilnění, život člověka nemá žádnou cenu. A otázka koho nebo co chtěli v Jeruzalémě zachránit, je otevřena .
Až příliš násilí, většinou samoúčelného. Autor se vyžívá v pornografickém líčení. Trochu tendenční vylíčení jednotlivých hrdinů. Knihu jsem dočetl, neboť nemám rád nedočtené knihy, ale přiznávám, že jsem čas jí věnovaný mohl a měl strávit účelněji.
Tato kniha rozhodne neni pro kazdeho. Je psana podivnym stylem, kdy jsou v kratkych kapitolach popsany spis staticke vyjevy, doplnene o myslenky (podle meho nazoru skvele zachycene a odpovidajici zpusobu mysleni tehdejsiho cloveka) hlavnich protagonistu a co temto obrazum predchazelo. Nekdy az naturalisticky podane nasili v knize neni samoucelne a doplnuje tak barbarsky dojem, jakym museli evropane na orientalce pusobit.
Hlavnich hrdinu je pet, ruznorodi bezvyznamni zastupci, vystupujici z anonymni masy. I na tak kratky rozsah jsou vsak jejich charaktery bezvadne nacrtnuty a je radost prozivat jejich kazdodenni radosti a starosti (tech druhych je o poznani vice).
Nezbývá mi než se připojit k nadšeným komentářům níže. Zdánlivě nesouvisející příběhy rytíře Joscelina, mnicha Alkuina, normanského vojáka Draga, eunucha Jusufa a barbarky Duny začínají zničením Říma Normany v roce 1083 a končí dobytím Jeruzaléma. Na křížové výpravě loupí, vraždí a znásilňují. A také si prochází peklem a zažívají zázraky boží. Pohnutky křižáků nebyly nijak ušlechtilé, skutečně ale byli ochotni zemřít za Jeruzalém. Kdo jsme, abychom je z pohodlí našich životů soudili? Vždyť Bůh to chce.
Autor je historik a novinář a je to znát. Čtivý román je na pomezí literatury faktu, nechybí mapy a rejstříky. Výborně jsou popsána významná obléhání a bitvy.
"Plenil a znásilňoval, mrzačil a vraždil. Mnohé z toho vypudil z mysli nebo dokonce zapoměl. Ale pořád má před očima ženu římského senátora, jak se v ranním větříku pomalu houpe v oprátce, v niž se oběsila na své zahradě. Z úst jí visí modrý jazyk. Drago prodal její děti obchodníku s otroky. Musí do Jeruzaléma. Už jen kvůli tomu."
Jak už napsal přede mnou SMITH, kniha rozhodně není naivní a romantické povídání o rytířských ctnostech a soubojích - to raději nechť čtenář sáhne po Ivanhoem, pokud chce něco podobného. Tady jde o syrové a nepřikrášlené líčení událostí okolo první křížové výpravy. Vyprávění je plné surového násilí na leckdy bezbranném civilním obyvatelstvu, špíny, fanatismu, negramotnosti a bezpraví. Přijde mi, že příběh je ještě o pár stupňů drsnější, než můj oblíbený román Za přísahu a lásku, který se s popisem středověku rovněž nijak nepáře. Nemohu jinak, než dát knize Zemřít za Jeruzalém plný počet hvězd. Nejsem fanda načančaného dvorského tlachání a přemrštěně idealizovaných příběhů. Pokud už čtu příběh ze středověku, očekávám naturalistické vyprávění odpovídající mým představám o válečných taženích a tvrdém životě té doby a to jsem zde dostal vrchovatě.
Breuers vo svojich knihách podáva stredovek tak ako v skutočnosti bol . Brutálny , špinavý , bigotný ...
Nečakajte žiadný rytierský román ... len surovú pachuť stredoveku , ale výbornú ...
Autorovy další knížky
2012 | Na hradech, v klášterech, v podhradí - Středověk, jak ho neznáte |
2001 | Zemřít za Jeruzalém: Rytíři, mniši, mohamedáni a první křížové tažení |
2008 | Ve jménu ďábla |
Křižák, rytíř v kroužkové košili, s červeným křížem na bílém plášti, pokrytý prachem z cest, hledící ohnivým zrakem v dál, to je patrně častá představa nejednoho romantika. V tomhle románu je však pro romantiku místa pomálu, tady má převahu brutální naturalismus, ať už jde o sex, vraždění nebo prosté vyměšování. Příběh obsahuje pět smyšlených, různorodých a zajímavých osob, které mají dokonce na konci knihy svoji mapku a samozřejmě také postavy historické, z těch mě nejvíce zaujal válečník, dobrodruh a kníže Bohemund z Tarentu. V příběhu se také mihne jedno z kopích osudu a nebo ne? Těm, co se zajímají o první křížové tažení tuhle odborně zpracovanou, napínavou a zajímavou knihu doporučuji. Ovšem pozor, je to čtení i velmi drastické, první křížová výprava nebyla procházkou v růžové zahradě, ale Bůh to chtěl.
Citace: Ale biskupovy pochyby vyvolává především to, že taková svatá kopí jsou přinejmenším dvě. Jedno údajně nalezla v Jeruzalémě svatá Helena, matka římského císaře Konstantina; to se teď uctívá v Konstantinopolu. A pak existuje kopí, které německý král Jindřich I. usmlouval na jednom burgundském králi, na jehož jméno si teď biskup nevzpomíná. V každém případě nechal Ota Veliký toto kopí nést v čele vojska do bitvy s Uhry na Lechu. Jedno z těch kopí je prý zbraň svatého Longina, který jí proklál Kristův bok. O tom druhém se tvrdí, že patřilo svatému Mauriciovi, vůdci thébské legie. A pak se mluví ještě o třetím; to má být docela obyčejné kopí, do něhož byl jen zakován hřeb ze svatého kříže.