Žena bez viny a studu
Wojciech Eichelberger
V čem spočívá podstata ženství? Co se doopravdy stalo u rajského stromu? Kdo a proč přikládal polínka pod hranici, na níž se upalovaly čarodějnice? Na tyto a další otázky se snaží odpovědět kniha známého polského psychoterapeuta Wojciecha Eichelbergera. Po knize Zrazený otcem (česky Argo, 2017), která je věnována světu mužství, tentokrát autor čtenáři předkládá svůj náhled na společenské postavení ženy a z toho vyplývající psychologické aspekty, zaměřuje se na odkrývání mýtů a stereotypů ženskosti, jimiž je do značné míry zahlcen dnešní svět stále ovládaný muži. Tyto mýty a stereotypy hodnotí z hlediska kulturního, etického i náboženského. Kniha se v Polsku stala bestsellerem roku 1997 a byla nominována na prestižní literární cenu Nike, kterou udělují Gazeta Wyborcza a Nadace Agora.... celý text
Literatura naučná Filozofie Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
Kobieta bez winy i wstydu, 2000
více info...
Přidat komentář
Kniha mě velmi zklamala. Nic z toho, co bylo uvedené na obálce, jsem v knize nenalezla a na to, že byla kniha bestsellerem, jsem čekala opravdu úplně něco jiného, přinejmenším alespoň, jak znovunalézat ženskou podstadu (viz podtitul knihy). Dočkala jsem se prázdného tlachání o Adamovi a Evě a omezených výkladů ženské sexuality, panenství, mateřství a interupce, které byly navíc natolik abstraktní a prázdné, že jsem si z nich neodnesla žádný nový poznatek, obohacení, ani inspiraci, jak být ženou bez viny a studu.
Vhledem k předmluvě českého vydání a faktu, že kniha vyšla u Arga, jsem na ní byla opravdu zvědavá.
A jako ano, našla jsem v ní pár velmi zajímavých postřehů. Překvapilo mě ale jak až silně esotericky je kniha zaměřena. V kombinaci s opravdu velkými chybami ve výkladu historie (považování dedukcí za fakta, tvrzení již vyvrácených teorií...) autor často ujížděl docela dost "mimo".
Jako doplňková četba pro ty, kteří se zajímají o psychologii to může být zajímavé čtení. Pro studium dané problematiky bych knihu pro její nepřesnosti ale nedoporučila.
Tak zastaralé a pokřivené názory třeba na čarodějnictví jsem dlouho neviděla. Autor sám přiznává, že není historik, ale proč se tedy nesnaží si k tématu něco zjistit, když postavení ženy v dějinách považuje za tak zásadní pro jejich dnešní psychiku? Jak se ten člověk může snažit někomu pomoct jako psycholog, když jen manipuluje s historickými a sociologickými fakty tak, aby to pasovalo do jeho konceptu žena= nemilovaná a všemi zrazovaná chudinka. Nepochopila jsem, proč autor mluví o třech tisícovkách let útlaku žen. Nemyslel spíš období kolem 3000 př. Kr., kdy měl podle zastaralých a dávno vyvrácených teorií na konci neolitu přijít s indoevropskými kočovníky patriarchát?