Žena číslo 99
Greer Macallister
Když bohatí rodiče Charlotte Smithové umístí její milovanou sestru Phoebe do nechvalně proslulého Goldengrove – ústavu pro choromyslné – Charlotte ví, že je za tím víc než sestřino domnělé šílenství. Riskuje všechno a nechá se do ústavu zapsat spolu se sestrou – vzdá se své skutečné totožnosti privilegované mladé dámy sanfranciské společnosti a stane se bezejmennou pacientkou – ženou 99. Čím déle v nemocnici zůstává, tím více si uvědomuje, že mnohé z místních pacientek nejsou šílené, ale pouze někomu nevyhovovaly. Charlotte se pídí po pravdě a hrozí odhalit tajemství, za jejichž uchování by jistí velmi mocní lidé udělali cokoliv. Žena 99, historický thriller bohatý na podrobnosti i napínavou zápletku, je poctou odvážným ženám minulosti narozeným do světa, který jim upřel moc, ale podcenil jejich sílu.... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2021 , KontrastOriginální název:
Woman 99, 2019
více info...
Přidat komentář
Charlotte se podvodem dostane do psychiatrické léčebny Goldengrove, určený ženám, aby zachránila svou sestru, o které si myslí, že tam nepatří. Uvnitř se seznamuje s ženami šílenými, ale i s ženami, které se do ústavu dostaly, jen proto, že se staly nepohodlnými pro své manžely nebo rodiny. Prvotní pro ni ale stále zůstává dostat ven svou sestru. Příběh se odehrává v 19.st. a není zaměřen na popisu drsných praktik ústavu, který v knize sice najdeme, ale tak nějak okrajově. Je zaměřen spíš na ženy, na jejich soužití v ústavu, na jejich charaktery a osudy. Trochu příběh zdržují Charlotinny návraty do minulosti, ale chápu, že tam musely být. Mně se kniha líbila.
Za mě jsem byla velmi zklamaná. Námět knihy byl velmi lákavý a zajímavý, ovšem zdlouhavé popisy mě nesmírně nudily a odrazovaly od čtení. Knihu jsem četla strašně dlouho, ale nedokázala jsem se začíst a na konec jsem knihu odložila.
Tolik mě lákala ta anotace i podle mého povedená obálka. To téma se dalo zpravocat tolika způsoby a bylo by to opravdu dobré. Tohle ovšem… Kniha mě nenutila číst dál a dál, bylo mi jedno co se stane hlavním postavám. Nedokázala jsem litovat žádnou ženu z ústavu protože to bylo napsané tak, že to vlastně klouzalo po povrchu. Příběh to byl hezký a byla tam hezky vyzobrazená doba. Nelituji přečtení ale jsem zklamaná.
Knihy i filmy z prostředí psychiatrických léčeben mě fascinují a z toho důvodu je i občas vyhledám. Tenhle kousek byl ale tak strašně nudný! Postavy byly naprosto nijaké a mně bylo úplně jedno, co se s nimi stane. Jediné, čeho jsem se už nemohla dočkat, bylo až tohle dílko dočtu a knihu zase postavím do police.
K příběhu ani nemám nějak moc co říct. Sestra chce zachránit sestru a nakonec asi i zreformovat blázinec a jeho léčebné metody. Osudy některých žen byly hrozné, ale napsáno to bylo ještě hůř, jelikož to z Vás nevydolovalo ani kapku emocí. Romantická linka byla taky nudná as hell.
Bohužel nedoporučuji a hodnotím 2⭐️, a to jen kvůli prostředí, ve kterém se celý příběh odehrával. Ani vrchní sestra, která měla být takovou umírněnější verzí sestry Ratchedové, tomu moc nepomohla.
Zajímavějšími by se možná mohly jevit knihy, které autorka uvedla v doslovu a využila je k sepsání tohoto příběhu.
Líbilo se mi. Jestli to jde tak říct, je to poklidné čtení o nelítostném životě pacientek v psychiatrické léčebně. Nežádoucích příbuzných se tak zbavovala rodina, takže většina chovanek tohoto ústavu žádnými psychickými problémy netrpěla. Problémy začaly být až za vraty tohoto ústavu, jehož léčebné procedury a procesy člověka srážely na kolena. Kniha je o sesterské lásce, o oběti, kterou je tato láska schopná přinést.
Jsou knihy, které se mi líbí víc, ale za čas si obsah nevybavím, knihu Žena číslo 99 si pamatovat budu.
Silný příběh. Jen bych ocenila ještě více informací o tom, jak fungovaly ústavy v té době a klidně i ty drsnější praktiky. Vracení se do minulosti bylo příliš zdlouhavé a zpomalovalo příběh. Hlavní hrdinka byla neuvěřitelně naivní. Ale za přečtení stojí.
Zajimavé téma ne zcela pro mě zajimave napsané. Asi jsem čekala více tajemství a více a jinak popsanu onu psychiatrickou kliniku. Pár neuvěřitelných momentů. Konec nepřekvapil, ale líbil se mi.
Pěkné čtení, zamilovaný příběh, ale asi jsem čekala něco jiného.. Myslela jsem, že se dozvím víc o životě v ústavu pro chorobomyslné.. Ale doporučuji přečíst..
Čekala jsem jsem něco jiného,ale knihu jsem přečetla a nebyla špatná.Taková nenáročná oddechovka vonící červenou knihovnou.
Téma je zajímavé, ale zpracování občas drhne. Místy jsem měla pocit, že děj neutíká, pak naopak nabral na rychlosti. Konec bych si dokázala představit trochu víc rozepsaný.
Prokletí prvních 100 stran - příliš zdlouhavé, příliš nijaké na to, aby mě příběh dokázal vtáhnout. Postupně naštěstí děj nabírá na obrátkách, takže nakonec jsem knihu dočetla vcelku rychle a se zvědavostí, jak vše dopadne. Zpětně viděno mi možná v začátku trvalo, než jsem si zvykla na styl psaní a zasazení do doby 19. století - prostě taková Jane Austen. A protože nejde 3 a půl *, tak tedy 4.
Moc cením, že se některá fakta zakládala na skutečnosti (např. praktiky v ústavu). Kniha tak odkrývá zajímavou historii a poskytne čtenáři cenné informace. Příběh byl ale trošku těžkopádný a zdlouhavý, místy jsem se v něm moc nevyznala, nebyl uvěřitelný.
Poměrně zdlouhavé vyprávění, kniha nemá ten správný spád. Ovšem popisované fungování psychiatrické kliniky je prostě šílené.
Knihu jsem sice začala číst, ale skončila jsem asi v polovině, nějak se mi nelíbila...pro mne nezajímavý příběh..
Ačkoliv je příběh založen na historických faktech a ověřených informacích, je k němu přidána ta správná dávka fantazie a osudy dvou celkem sympatických sester, je kniha bohužel příšerně nudná. Jediný drobný záchvěv emocí se dostaví při čtení vzpomínek hlavní hrdinky. Velké a tahle.
Velmi dobře se četlo , ač místy to bylo velmi zdlouhavé a nudné . Techniky , jaké se praktikovaly na pacientkach , jsou šílené . Konec se dal tak trochu předvídat
Kniha byla příjemná oddechovka. Žádná velká zápletka, pomalejší tempo knihy, přesto byl příběh zajímavy, bavily mé vzpomínky Charlotte( jedny z mála okamžiku, kdy jsme se dostali za zdi ústavu)hlavní hrdince jsem držela palce a tak nějak jsem ten konec tušila.
Kniha se mi moc líbila. Originální téma, sesterská láska, zajímavý příběh. Rozhodně stojí za přečtení :) Určitě si od autorky přečtu i další knihu.
Štítky knihy
psychiatrické léčebny USA (Spojené státy americké) šílenství mocenské zájmy San Francisco konec 19. století tajná identitaAutorovy další knížky
2021 | Žena číslo 99 |
2020 | Dívka v přestrojení |
2023 | Polární běsy |
Je poměrně děsivé, jak jednoduše se kdysi dalo dostat do ústavu pro choromyslné (tedy ženy).
Techniky praktikované na pacientkách byly šílené.
Ovšem tempo knihy bylo pomalé, táhlé, kapitoly dlouhé, hodně vzpomínek.
Přitom podle anotace to mělo potenciál. 50%