Žena, která se ponořila do srdce světa
Sabina Berman
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90858/mid_zena-ktera-se-ponorila-do-srdce-sve-Aqh-90858.jpg
4
77
77
Když Isabelle přijíždí do mexického Mazatlánu, aby převzala vedení rodinného podniku, najde v domě své zesnulé sestry opuštěné divoké děvčátko, které neumí mluvit. Díky Isabellině vytrvalé péči se autistická Karen naučí mluvit, číst a psát, začne chodit do školy, dokonce vystuduje zootechniku na univerzitě, i když propadá z většiny předmětů. Odhodlaná chránit život v oceánech a proměnit rodinný podnik v první humánní továrnu na tuňáky se nakonec stane největší obchodní magnátkou tuňákového průmyslu na světě. Má podporu ekologických organizací, slávu a bohatství, přesto dospěje k šokujícímu rozhodnutí… Karen navždy zůstane svéráznou podivínkou, která se pro uklidnění věší ze stropu v potápěčském úboru a svět tuňáků v moři je pro ni srozumitelnější než svět lidí na zemi, kde musí kvůli své odlišnosti čelit řadě trapných a komických situací. Výjimečná kniha Sabiny Bermanové je krásnou a dojemnou pohádkou pro dospělé s prvky magického realismu, kde se stírají hranice mezi obsahem a formou, protože se na svět díváme pohledem autistické Karen a její čisté duše.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , JotaOriginální název:
La mujer que buceó dentro del corazón del mundo, 2010
více info...
Přidat komentář
Krásný, poetický příběh plný zajímavých otázek a témat. Najít vztah k přírodě, žít jako její součást, uznávat odlišnosti....
"... Dopřejte mi pro smilování boží ticho, křičel a křičel Beethoven, až jednoho dne ohluchl".
"... Descartes napsal, že štěstí je věc smyslů. Vidět, slyšet, dotýkat se, čichat, chutnat jazykem :to je štěstí. Pak Descartes popsal mnoho dalších stran plných slov, což je škoda, protože k pravdě dospěl už na straně 25".
"To, co oko vidí, mozek nezpochybňuje."
Tento příběh mě naprosto vtáhl, oslovil mě vlastně každým tématem, které nastínil. Těžkosti a lehkosti každodenního života autistky Karen, snaha o splynutí s přírodou, respekt k živým tvorům, lidská touha po penězích. "Svět běžných lidí: bublina, v níž ve skutečnosti není slyšet a vidět nic jiného než to, co se týká lidí, kde nezáleží na ničem jiném než na lidech, a zbytek je buď krajina, zboží , nebo jídlo. (...) A co dává lidem jistotu, že myšlení je nejdůležitější činností ve vesmíru? Co jim dává jistotu, že myšlení je činnost, která rozděluje všechny věci na nadřazené a podřadné? Aha, myšlení." V prostých věcech se zkrátka skrývá podstata, tohle by si podle mě měl přečíst každý.
Nejsem schopná posoudit, do jaké míry je autorčin popis autistického vnímání světa věrohodný. Ale když nebudu hnidopich, věrohodnost či nevěrohodnost nechám stranou a soustředím se pouze na pocity, které ve mně kniha vyvolala, tak to byla především čistota. Přímočará, bez postranních úmyslů, bez nánosů lety zakonzervovaných představ, „co by se mělo“, nebo naopak „co se nemá“. Zmiňovanou ekologickou rovinu jsem příliš nevnímala, a když tak víc jako kritiku toho, co je obecně považováno za ekologické myšlení (velké mezinárodní ekologické organizace z toho nevyšly příliš dobře, vlastně je autorka hodila do jednoho pytle s ostatními zfanatizovanými teroristy). Spíš se vkrádala taková podprahová úvaha o právu na život a právu na to, život někomu vzít.
„O mnoho let později [...] jsem našla [...] větu, která která slovy vyjadřuje rozdíl mezi mnou a lidmi.
Myslím, tedy jsem.
Nad tou větou jsem užasla, protože je evidentně neuvěřitelná. Stačí mít 2 oči v hlavě, aby člověk viděl, že všechno, co je, nejdřív je, a potom dělá další věci.
Ale nejneuvěřitelnější je to, že ten filozof netvrdí, že to tak je, ale jen slovně formuluje to, co si lidé o sobě samých myslí. Že nejdřív myslí, a pak jsou.
A horší je to, co z toho plyne. Protože lidé žijí v přesvědčení, že nejdřív myslí, a pak existují, myslí si, že všechno ostatní, co nemyslí, neexistuje vůbec.
[...]
A co dává lidem jistotu, že myšlení je nejdůležitější činností ve vesmíru? Co jim dává jistotu, že myšlení je činnost, která rozděluje všechny věci na nadřazené a podřadné?
Aha, myšlení.
Já jsem naopak nikdy nezapomněla, že jsem nejdřív byla, a až potom jsem se naučila − s velkou námahou − myslet. A to je moje každodenní realita. Nejdřív jsem, a tedy − pouze někdy a s obtížemi, a jen když je to nezbytně nutné − myslím.
A to je rozdíl mezi mnou a lidmi.“
Není to kniha pro toho, kdo hledá akci a napětí. Je to spíš klidné čtení k zamyšlení pro toho, kdo se chce podívat na svět „jinýma očima“.
A ještě douška na závěr − nejsilnější postavou pro mě v této knize nebyla hlavní hrdinka, ale její teta. Moc chci věřit, že takoví lidé nejsou jen výplodem spisovatelské fantazie, ale že skutečně existují.
Knihou jsem se bohužel neprokousala. Skončila jsem zhruba v jedné třetině. Asi jsem nebyla naladěná na přemýšlení o normálnosti a normách společnosti.
Příběh plný jinakosti, lásky a ekologie.Tak je vnímán já. Otázkou je: kdo udává ve společnosti normu? Kdo je vlastně "normální"? Nádherná kniha!
Autistická Karen je nejen žena, která se ponořila do srdce světa, ale také ta, která si říká Já, která nechápe lidskou mimiku ani metafory a která je upřímná, spontánní a musí se hodně snažit, aby její emoce byly "malinké". Její příběh, spojený s problematikou lovu tuňáků a ochranou životního prostředí, se mi moc líbil.
každopádně velmi zvláštní kniha, ale svým způsobem pro "normálního" člověka objevná, inspirující až očistná
Pro mě každopádně krásná kniha. Neotřelý styl a pohled na svět. Přestože jde o jakousi pohádkovou fikci, snadno jsem se do toho ponořila a sžila se s hrdinkou, jakoby se příbeh odehrával ve skutečnosti. Hrdinka mi přes její jinakost byla velmi sympatická. Velmi mě zaujalo téma lovu tuňáků a s tím spojené nechtěné zabíjení delfínů. O tom jsem netušila a jsem víc než ráda, že o tom vím. A proto když jsem nedávno v marketu vybírala konzervu tuňáka a našla na jedné z nich značku s přeškrtnutým delfínem, volba byla jasná a hned jsem si vzpoměla na tuto knihu. Už jenom proto zůstane tato kniha v mém povědomí a nebude zapomenuta. A to má podstatně více kladů než jen tento.
Kniha, která ve mě zanechala zvláštní pocity. Dlouho jsem ji měla ve své knihovně, aniž bych tušila, o čem vlastně je. Náhodou jsem ji při vánoční pohodě objevila v knihovně a jelikož se zajímám o problematiku autismu, vrhla jsem se do čtení. První stránky utíkaly rychle, ale postupně mě kniha začala nudit. Očekávala jsem od ní více propracovanou hlavní postavu? Sama nevím... Posledních cca 30 stran se však stalo něco neočekávaného a já se plně vcítila do Karen. Konec je opravdu povedený a donutí člověka se zamyslet...
Kouzelná knížka plná moře a slunce. Netuším, zda je autistické myšlení takové, jak je zde popsáno. Ale Karen si mne získala svou až dětskou bezprostředností. Chvílemi jako bych slyšela Forresta Gumpa. V anotaci zmiňované šokující rozhodnutí mi přišlo naopak naprosto přirozené a jiné bych od Karen nečekala. Jako bych se zase octla v Macondu, jen motýli nejsou žlutí ale černí...
Velice milá, příjemná knížka pro milovníky zázraků :) Občas smutný, občas veselý příběh, ale život autistky Karen je zde vyobrazen velice přesvědčivě a poučně. V mnoha ohledech by se nám žilo mnohem líp, kdyby jsme měli každý v sobě kousek autismu:)
Nevím čím to bylo, ale mě tato kniha zase až tak nepohltila. Ale příběh je zajímavý, hrdinku jsem obdivovala a snažila se jí chápat (i když člověk stejně autistické myšlení úplně pochopit nedokáže - bohužel). Chvílemi jsem si opravdu přála, aby uvažování lidí v určitých směrech bylo stejné jako je tomu u této autistické dívky. Tak přímé myšlení a nemožnost pochopení "normálních" lidí, vás prostě přiměje k zamyšlení. A navíc to umanuté bránění tuňáků (a delfínů). Kéž bychom uvažovali podobně.
Ale na druhou stranu se mi kniha zdála zbytečně dlouhá, a některé pasáže prostě nudné. Nemělo to moc rychlý spád, ale touha vědět, jak to všechno dopadne mě nutila číst dál.
Celkově se mi tedy kniha líbila, ale spíše jen tématem a myslím, že si s ní autorka mohla vyhrát více. (to se mi to ale kecá, když jsem pouhý čtenář)
Znovu si jí asi v nejbližší době nepřečtu, takže hodnotím lepším průměrem.
Skvělá kniha!..není co dodat, od začátku do konce mě bavil sledovat příběh autistické dívky, to jak se projevuje v různých situacích..výborně napsaná, baví Vás číst a nepustí Vás..
Krásná kniha. Příběh osvěžujícím způsobem přímočarý a pohled hlavní hrdinky na svět kolem zjednodušený až absurdně, což občas vzbuzuje úsměv, jindy údiv, místy obdiv. Karenin svět má svá pravidla, jen je prostě jednodušší a přirozenější...........Máme co závidět.
Přečetla jsem v nemocnici jedním dechem za jeden den. Je dobré se někdy zamyslet nad úhlem pohledu nás "normálních". Co na tom,že je to "pohádka pro dospělé". I ty jsou mnohdy k zamyšlení.
Je to už déle, co jsem knihu četla. Je velmi zvláštní, smutná, s mnoha silnými okamžiky (připoměla mi životopisný film s autistickou hrdinkou, která podobně umanutě měla ráda krávy).
Žena, která se ponořila do srdce světa
Zvláštní kniha. Bylo první, co mě napadlo po přečtení. Nejedná se však o negativní hodnocení ba naopak.
Tuším, že je to poprvé, kdy jsem četla o člověku, který je autista. V tomto příběhu se jedná o Karen.
V knize se skrývá tolik mouder, poselství a nepochopení k člověku, k přírodě... Čtení jsem si víceméně užívala a zajímalo mě, jaký je vlastně svět těchto lidí.