Žena, která žila za oceánem
Zdena Adamová Klapková
Když člověk musí, dokáže všechno… Příběh české zpěvačky, která působila ve skupinách C&K Vocal a Mahagon a na konci sedmdesátých let obsadila v české anketě Zlatý slavík desátou příčku. Poté emigrovala do Spojených států, kde získala stipendium na prestižní hudební škole v Bostonu. Po pestrých začátcích založila s manželem hudební školu, která se setkala s velkým úspěchem, spolu také sestavili kapelu a přišla i nabídka na spolupráci od jedné z největších nahrávacích společností. Po rozvodu a šestatřiceti letech prožitých na druhé straně oceánu se vrací domů do rodné Prahy.... celý text
Přidat komentář
Tak pani Adamová do toho šla naplno. Mně se to libilo...Je zajímavé jak její dětství předznamenalo její rodinné vztahy v budoucnosti. Jak jinak...Chcete-li vědět a vidět více , na Facebooku lze snadno dohledat jejiho 3.manzela, syna se snachou a v 13.komnate uvidite i fotky jejích prarodicu a rodičů a taky, s kterou znamou zpěvačkou jí její 1.zaletny manžel hned po svatbě zahnul... Prostě ze života a něco si tam najde i přemýšlivý čtenář. Když jste pracovití a nadaní,tak se Vám bude dařit vsude, i když startovní čára byla daleko za ostatními, to je jedno z hlavních témat knihy.
Paní neznám, ba i jako zpěvačka mne naprosto minula; k dohledání toho moc není, přece jen žila v zámoří poměrně dlouho. Nejlepší a nejpohodovější je první část knihy; dětství, babičky a dědečci, ačkoliv Ota Pavel to není. Další část v Americe je zajímavá z hlediska porovnání tamějšího způsobu života s životem u nás. Ne úplně šťastné se mi jeví přejmenování známých osobností legračními novými jmény; buď o těch lidech chci mluvit nebo ne. Osobní život autorky a její vztahy je kapitola sama pro sebe; všichni kolem se časem radikálně změní, samozřejmě k horšímu. Jen si tak říkám: je to z její strany osud, hloupost nebo jen čirý idealismus a naprostá naivita? Po třech rozvodech?? Ale za přečtení kniha rozhodně stojí.
Velmi čtivě napsané vzpomínky. Připomněl jsem si svoje studentská léta v Praze, kdy jsem pilně navštěvoval koncerty skupin Mahagon a C+K Vocal a dozvěděl se i plno zajímavostí ze zákulisí této scény. A po létech se dozvěděl i jaké byly osudy této vyjímečné a skromné zpěvačky (a jejího velmi talentovaného manžela) po odchodu do zahraničí. Škoda, že se na americké hudební scéně více neprosadili (jejich předchůdci Jan Hammer, Miroslav Vitouš a Jiří (George) Mráz přišli do Spojených států ve vhodnější dobu a měli zřejmě větší štěstí).
Kdyby se další vydání knihy doplnilo i o fotodokumentaci, byla by moje spokojenost s knihou úplná.
Příběh ženy, která by -kdyby neemigrovala - asi byla dnes známou zpěvačkou v Čechách. Ale zase by toho tolik nezažila a možná by ani nenapsala knížku, která stojí za přečtení vzhledem k autenticite a energii, jaká z ní vyzařuje.
Knížka se čte moc dobře a je zajímavé sledovat její život od ranného dětství, mládí, pozdější život v emigraci a znovu návrat do ČR. Kdysi jsem viděla její 13. komnatu, jen jsem poslouchala jiný styl muziky, tak pro mne byla neznámá. Do Semaforu jsem chodila hodně, ale jí si nějak nepamatuji. Je šikovná, dokázala si vybudovat svůj život v USA úplně z ničeho, ale asi jde do všeho moc hr, sice píše o své toleranci, ale občas narazí, když není po jejím. Jediné, co mně vadilo, je to přejmenovávání osob, např. ze Semaforu udělala Formaton a z Jiřího Suchého byl Jára Hluchý a i ostatní jména se mi nelíbila.