Žena roku 1900
Helena Šmahelová
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/201518/bmid_zena-roku-1900-kGj-201518.jpg
5
139
139
Románová kronika zachycuje na osudu prosté ženy život na malém městě na přelomu století. Později se vypracuje na švadlenu a její krása a elegance je trnem v oku obyvatelům města, kteří ji nemohou zapomenout nemanželský původ. Prostřednictvím sňatku se slabošským mlynářským synkem se snaží vyjít ze své samoty a najít své místo mezi lidmi. Až do konce života jí zůstává jedinou jistotou práce.... celý text
Přidat komentář
Tuhle knihu by si měl přečíst každý aby věděl co je to opravdová chudoba. Ke knížce jsem se vrátila po x letech znovu a nezklamala. Krásně napsané.
Je to silné dílo, tak realistické.....Postavy vystupují ze stránek, žijí, jednají jako skuteční lidé.
Nechci působit jako škarohlíd, ale dnes jsou v literatuře ( nekonečných trillerových bestsellerech) postavy placaté, předvídatelného, "neživé"...a tím pádem i neuvěřitelné.
že uměla paní Šmahelová psát je všeobecně známo. Postava Růženy je neuvěřitelná - odolností, statečností, nadáním. Bohužel doba v níž žije jí úplně nepřála, přesto se Růžena statečně pere a snaží se získat své místo na slunci. Román pro dívky, slečny i dámy, které si uvědomují při čtení více než kdy jindy, že emancipace není sprosté slovo a že se někdo hodně nadřel, abychom mohli žít po svém. Díky za ni.
... moc hezky napsaný příběh, který by mě ani nenapadl si přečíst. Do čtenářské výzvy jsem hledala autora, který prožil první světovou válku. Po dlouhém hledání jsem objevila tuto knihu. A jak se mi líbila! Hlavní hrdinka mi sice byla chvílemi nesympatická svou pýchou, na druhou stranu mi ji bylo líto. Neustále se přizpůsobovat nestálému manželovi, kterého všechno nadchlo jenom na chvíli, nebyl žádný med
Růžena je neobyčejně silná a nadaná žena, bohužel předsudky maloměsta a hlavně život po boku manzela-slabocha ji odsoudily k předčasné smrti.
Kniha o údělu nemanželského dítěte... O roli předsudků ve společnosti, které nemohl umlčet ani talent ani krása....
Knížku jsem našla náhodou mezi literaturou do vlaku. Příběh mě okamžitě vtáhl, těžce se mi však četly pasáže o tolika zbytečných šancích jednomu člověku, o nenaplněném štěstí a po dočtení ve mně zůstal smutek a pachuť zmařeného talentu a života. Je to však jedna z těch knih, které si dovedu představit zfilmované.
Nádherná kniha, ke které jsem se opakovaně vracela. Kolikrát jsem ji četla už bych nespočítala...
Příběh klikatící se ulicemi maloměsta, kde předsudky znamenaly víc než to, kým člověk doopravdy byl. A nemanželský původ se neodpouštěl.
Krásné a přesto bolavé. Smutné a přesto prodchnuté láskou, něhou, nadějemi, zklamáním i touhou. Touhou po ocenění, po přijmutí, po lásce, po životě. Růžena to neměla snadné ani jako dítě ani jako dospívající a už vůbec ne později, jako vdaná... Přesto se nevzdávala, bojovala, milovala...
Kouzlo těch stran ve mě zůstalo i po letech. Ať už knihu otevřu na jakémkoli místě, vím, že mě okamžitě pohltí a já se nechám unášet příběhem ženy, která byla možná šťastná a hodně nešťastná, přesto ale nikdy neztratila naději, že jednou to bude možná všechno jinak...
Krásná knížka, i když dost smutná. Ale život není vždy veselý – platí to dnes, a tím spíše to platilo na přelomu 19. a 20. století, kdy se děj knížky odehrává a svět je zmítán spoustou přelomových změn. Všechny ty změny vnímáme jen tak mimochodem, na pozadí života Růženy Dostálové provdané Halské a její rodiny – ovšem historický rámec je důležitý. Mně osobně takové knihy obvykle pomohou pochopit různé dějinné události lépe než odborná literatura. Jak lidé prožívali rozpad Rakouska-Uherska? Byl to hlavně konec 1. světové války, anebo měli skutečně radost i ze vzniku nové republiky? Zajímalo je to vůbec, měli čas zabývat se svými pocity v každodenním boji o to, aby uživili své rodiny?
Kniha vychází z deníku autorčiny matky, a tak lze výpověď o tehdejších poměrech považovat za autentickou. Těžký život pro ženu, která je nucena tvrdě pracovat, aby uživila dceru, matku i sebe, protože její manžel je nespolehlivý a životní problémy řeší alkoholem. Je jedno, v které je to době – jen jak léta přibývají, je stále obtížnější tomu všemu čelit. Ať už ale byla hladová válečná léta, anebo první roky po válce, vždy se našel někdo, kdo nakonec trpícím pomohl. Růžena sama pomáhala, když mohla – ale v problémech jí na poslední chvíli, když už to bylo k neunesení, vždy také někdo pomohl, leckdy úplně cizí lidé... leckdy cestovala mnoho hodin, aby se obrátila na někoho z rodiny, aby zjistila, že dotyčný odjel... co teď? A ono se to kupodivu vyřešilo... Připadá mi, že dnešní době internetu, mobilů, ale i zvýšené zločinnosti jsme se možná připravili o něco moc vzácného – důvěru a schopnost pomoci i cizímu. Asi sotva by dnes někdo z nás vzal k sobě domů na nocleh nebo aspoň na večeři úplně cizího člověka... prostě se to nestává, aby jel někdo k příbuzným "naslepo", a kdyby, je to podezřelé. Před 100 lety to ale bylo zřejmě dost běžné, byť se dozvídáme, že pomoc mohl člověk čekat spíše od těch chudších, kteří sami věděli, jaké to je nemít co do úst...
Kromě historické linky, spoustý reálií let před- a poválečných se mi moc líbilo i realistické vykreslení postav. Autorka nestranila ani Růženě, přestože ta představovala její vlastní matku. Z románu jsem neměla pocit, že Pepa byl ve všem špatný, i když mi bylo líto Růženy, že se zavčas neodhodlala od něj odejít. Spíše se ti dva neměli nikdy potkat, ostatně i v knize zaznívá z úst Pepovy matky, že by byl býval potřeboval pevnější ruku. Některé postavy, např. právě stará paní Halská, mě v určité fázi příběhu rozčilovaly, když se ale odkrylo hlubší pozadí jejich jednání, dokázala jsem je pochopit. A to je výhoda knih – dozvíme se to, co nám třeba o některých lidech v našem blízkém okolí zůstane po celý život skryto a někdy jsme k nim proto nespravedliví...
Od knížky jsem se nemohla odtrhnout a pořád jsem se sama sebe ptala, čím mě vlastně tak uchvátila. Nejspíš to byla její realističnost. To, že každý je nucen denně dělat různá rozhodnutí a nikdy nevíme, jak někdy zdánlivá drobnost poznamená náš život. Netušíme, zda jsme se rozhodli správně a v pokročilejším věku se neubráníme pohledu zpět a úvahám o tom, co by bylo, kdyby... mohlo být líp? Anebo ještě hůř?
Jedno je jisté – nebýt příběhu, který je v románu popsán, nebýt sňatku Růženy a Pepy, nenarodila by se jejich dcera Marta... ve skutečnosti spisovatelka Helena Šmahelová. Myslím, že by to byla škoda...
Někdy nám naše odříkání a utrpení nedává smysl. A možná se nikdy nedozvíme, že jednou to všechno zapadne jako chybějící dílek do podivuhodné skládanky života a že pak někdo – naše děti, přátelé, příbuzní, nebo třeba někdo neznámý, a budeme-li mít obzvláštní štěstí, tak možná i my sami – uvidí výsledný obraz v celé jeho kráse...
Knihu jsem četla před lety, líbila se mi, vzpomínám si na jména postav i zápletky. Růžena neměla lehký život, kdo ví, co by na její osudy řekly dnešní slečny.
Krásná a velice čtivá knížka.Růži mi bylo líto,vždycky když už to vypadalo že se rodina usadí,tak buch zase změna,stěhování,sliby a dluhy.
V mládí jsem milovala knihy Heleny Šmahelové. Tato kniha vyšla, když už jsem byla starší, měla jsem jiné starosti a nějak mi unikla. Objevila jsem ji v naší knihovně v Klučově a musela jsem ji přečíst. Autorka nezklamala a styl psaní tohoto románu směle přirovnám ke stylu mé oblíbené autorky Hany Marie Körnerové.
Silný příběh krásné Růženky, časem šikovné švadlenky, nás provází od útlého mládí celým životem. Jsme svědky první lásky, která byla přerušena nátlakem rodičů Jiřího. Objeví se další nápadník, ale Růženka čeká na svého „prince“ ... Nedočká se, vezme si jiného víc z rozumu. S manželem prožívá i krásné chvíle, porodí dceru Martu, několikrát se v životě stěhují, manžel je nespolehlivý, zapracuje i alkohol a nevěry. Růženka je silná žena, zachraňuje rodinu, objeví se i „nadějné lásky“ , ale Růži setrvává v manželství ... Román je napínavý, místy veselý, ale víc smutný a přiznám se konec jsem obrečela. Doporučuji a dávám pět hvězd.
Tak tuhle knížku jsem četla poprvé zhruba před 30 lety. Nyní, po připomenutí zde na DK, jsem ji znovu vytáhla z knihovny. V dnešní době plné nejrůznějších thrillerů, science fiction a co možná nejdrsnějších detektivek, tak ani po letech nezklamala. Dobré čtení.
Další důkaz toho jak román o těžkém životním osudu může být silný. Samozřejmě u toho musí být také skvělý autor a takový jistě Helena Šmahelová je. Tímto příběhem a barvitými a citlivými slovy nám dala spoustu námětů si znovu dobře uvědomit spoustu důležitých věcí. Preferuji romány o lidech, kteří se uměli vypracovat, a to jsem zde bohužel nenašel, zde se jedná o slabou ženu v hodně složitých podmínkách, které většinou nezvládá, nicméně na tento příběh určitě dlouho nezapomenu.
Životní osudy svadlenky Ruzenky, na malém městě, krasne vykreslene postavy. Vykoukla na mě z knihobudky a neodolala jsem.
Knížka, kterou jsem dostala už hodně, hodně dávno a pamatuji si, že se mi kdysi moc líbila. Asi rok mi ležela vytažená z knihovny na nočním stolku a čekala, až přijde ten správný čas na opětovné přečtení....no a konečně přišel. Když jsem ji konečně otevřela, tak mne kniha pohltila a můžu ji opravdu doporučit k přečtení.
Vůbec to není červená knihovna a moc pěkné komentáře napsali mnozí už přede mnou.
Naše žena roku 1900 je Růžena - šikovná švadlenka a jedna z nejhezčích dívek ve městě. Bohužel, pochází z nemajetné rodiny a ke všemu je nemanželské dítě. Proto její první velká láska, syn krejčovského mistra Jiří, je na nátlak Jiřího rodičů ukončena. Růži zůstává sama se svými vzpomínkami na Jiřího a marným čekáním na jeho dopisy. Za nějaký čas se o její přízeň začne ucházet starší profesor Straširybka. Na přímluvy své matky je Růži k profesorovi shovívavá a i když si s ním nedokáže život představit, přece jen je ochotná si ho vzít. A pak dojde k osudovému setkání, cestou vlakem se Růži potká s mladým mlynářem Pepou Halským. Halský je Růženou naprosto okouzlen a i Růži cítí, že nejen Pepa, ale i jméno Halská by jí mohlo pomoci v budoucím životě - bohužel už v kostele před oltářem je jí jasné, že tahle svatba je velký omyl. I přes to si Pepu vezme, přestěhují se, i s její matkou, do pronajatého mlýna a prožívají zde nejhezčí chvíle svého života, které však skončí narozením dcery Marty. Pepa odhaluje svou pravou tvář, nespolehlivost, neschopnost a alkohol vstupuje do jejich manželství....
Naprosto úchvatná kniha. Přečteno jedním dechem. Na konci jsem plakala jako želva, asi to bylo i tím, že Růži byla na konci knihy v mém věku.
Doporučila jsem knihu i manželovi a opravdu mě překvapil, dočetl do konce a i jemu se moc líbila :-).
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) ženy přelom 19. a 20. století osudy lidí chudoba, bída postavení ženy ve společnostiAutorovy další knížky
| 1959 |  Velké trápení |
| 1984 | Stíny mých otců |
| 1979 | Žena roku 1900 |
| 1964 | Dobrá mysl |
| 1985 | Stopy mých otců |
Vše tu již v komentářích bylo řečeno.
Ani já se od knihy nemohla odtrhnout. Působila na mě velmi autenticky, jako by vše prožila sama autorka. Kniha je krásně napsaná, hluboká, moudrá... ale smutná. Jak i život umí být.