Žena v bílém
Wilkie Collins
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60853/zena-v-bilem-60853.jpg
4
317
317
Detektivní příběh mladého učitele kreslení, který odhalí rafinované zločince usilující o velký majetek. Autor, klasik anglického detektivního románu napínavou formou kritizuje kořistnickou morálku, právě tak jako jeho vrstevník Charles Dickens. 26-044-77
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1977 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Woman In White, 1860
více info...
Přidat komentář
Anglické detektivky, to je prostě pojem. Autorovo pojetí vyprávění je sice nezvyklé ale čtivé a i když by se zdálo, že je od začátku vyzrazen konec, rozuzlení je nakonec vcelku překvapivé.
Tak jsem si chtěla Wilkieho užít, ale prostě to nešlo: stošedesát let je prostě hrozně znát - horkotěžko jsem se prokousala třetinou a ... nic. Ani to jakési tajemno na pozadí vztahů a existencí mne nepřimělo lopotit se s textem dál.
Je mi to líto, je to klasika, ale ta zdlouhavá nicneříkající líčení pobytu na panství, kde si obyvatelé i hosté předávali zprávy po sloužících, nebo dokonce si psali dopisy (z místnosti do místnosti!), to je prostě strašně pomalé a nezáživné. Odloženo.
Výborná kniha, která se dobře čte i navzdory tomu, že už byla napsaná hodně dávno. Viktoriánská Anglie nemá chybu :))).
Mělo to v sobě prvky brakového viktoriánského románu plného intrik, zlotřilých baronů a hrabat, křehké hrdinky v nesnázích a šlechetného hrdiny, který se bere za její štěstí, byť není v postavení vyjevit své city otevřeně. A pokud je snad na scéně žena odhodlaná a duchaplná, pak jistě vypadá spíše jako muž. Přesto to v tomto případě skvěle funguje a není nouze o nervy drásající napětí. Nešlo mi pořád na rozum, jak autor dokázal věrně zachytit mluvu, tu jedinečnou schopnost neříkat nic na rovinu a jen kolem všeho zdvořilostně kroužit. Tedy schopnost všech zúčastněných číst přirozeně mezi řádky. Teprve až po dočtení mi došlo, že jsem literární ignorant. Wilkie Collins totiž žil v době, o které psal. O to víc oceňuji, že jeho dílo baví i v tomto století. I když není Collins považován přímo za otce detektivky, patří k průkopníkům tohoto žánru. Jsem ráda, že jsem dala na tip Databáze.
Moc ráda jsem si přečetla knížku z doby viktoriánské Anglie, kde byla romantika i dobrodružství. Začátek mě bavil opravdu hodně, později se začaly střídat pasáže méně záživné s těmi hodně čtivými. Vysvětleno bylo všechno a dobro zvítězilo. Atmosféra byla příjemně ponurá. Takže doporučím.
Romanticky laděný detektivní román ze staré Anglie se zvláštní ponurou atmosférou. Příběh je podaný z pohledu několika postav, přičemž se postupně vyvíjí spletitá a zajímavá zápletka, které nechybí překvapení a napětí. Styl psaní odpovídá období, kdy byl napsán (r.1860), takže to byla celkem příjemná změna oproti většině knih, které jsem v poslední době četla.
3,5* S radostí jsem si přečetla další knihu, která by se mi do rukou normálně nedostala - typickou detektivku z anglického prostředí. Četla jsem tedy zkrácenou, volně přístupnou, verzi. Za mě zcela dostačující a v tomto případě mi tam nic nechybělo a tak po plné verzi "netruchlím". Moc se mi líbilo, že příběh je vyprávěn všemi zainteresovanými lidmi v příběhu samotném. Postupně se nám tedy poodhaluje pointa i námět knihy. Knížka se četla velmi dobře, občas bych děj klidně ještě více zrychlila, ale respektuji, že to není novodobá kniha a není třeba spěchat. Velmi mi vyhovovalo vyprávění jednotlivých postav, celkově mě ale kniha ničím neupoutala natolik, abych si ji někdy chtěla přečíst znovu.
Zpočátku tajemné a napínavé, postupně trochu překombinované až legrační. Při náročném týdnu v práci to byla ideální neškodná a lehoučká četba. Motivy postav byly pro mě nečekané, stejně tak rozuzlení. Kdyby si spisovatel odpustil pár absurdních pasáží a na hlavu postavených situací, dala bych pět hvězdiček.
Knížka je výborná, jen mám pokaždé problém si zapamatovat, jak to všechno bylo spletité. Ale zase je to důvod přečíst si i znovu. :-)
První kniha z aktuálního kola #klasikomilove dočtena. A bylo to super! Na pláži se to četlo jedna radost. Moc mě bavilo prostředí staré Anglie. Moc chválím překlad, ta kniha se četla sama. Občas jsem tedy trochu tápala v postavách, to je jedno malé mínus. Protože se mi pletli všichni hrabátka, jeden byl Pesko, druhý pak Fosco, a tak @knihodura
Tento román s detektivní zápletkou nám popisuje příběh mladého malíře Waltera a dvou sester – Marian a Laury. Najdeme zde sňatek pro peníze, tajemnou záhadu i romantickou lásku. Celý děj sledujeme pomocí deníkových zápisků a vzpomínek zúčastněných, abychom odhalili, co je vlastně pravda a kdo je kdo.
Upřímně, s touto knihou jsem měla problém, a i sepsat několik slov o ní je pro mě složité. Ze začátku mě mile překvapila, neboť od prvních stránek se tam objevuje tajemství a já byla napnutá, co se bude dít. Po chvíli mi to přišlo zdlouhavější a pomalejší (a to jsem četla zkrácenou verzi, u té původní bych to asi nedala ).
Na jednu stranu to bylo celé dost jasné, jak to vlastně bylo, na druhou mi to chvílemi přišlo napínavé. Někdy však zbytečně překombinované. Opravdu nevím, jak to celé uchopit. Navíc se čtením tohoto žánru nemám moc zkušeností, a tak nedokáži posoudit, zda to bylo dobré, či nikoliv.
Za mě osobně tedy průměrná knížka, která mě občas bavila a občas ne. Ale po přečtení vím, že knihy podobného ražení už zřejmě nebudu vyhledávat.
3,5*/5*
Jedna z prvních detektivek vyprávěná retrospektivně pomocí dopisů a deníků, to mě baví. Napínavé pasáže střídají méně záživné, nakonec je asi dobře, že u nás vyšla zkrácená verze. :)
Žena v bílém (1860) je první román od anglického spisovatele Williama Wilkie Collinse (1824 - 1889), který jsem přečetl. Collins je považován za jednoho ze zakladatelů detektivního žánru, to jsem se ale dopídil až po přečtení. Bál jsem se vcelku, že půjde o variaci na stylu o něco starších anglických a pro dnešního čtenáře už přece jen poněkud utahaných gotických románů. Nicméně není tomu tak a mohu jen konstatovat, že Žena v bílém je vynikající detektivní thriller - ovšem paradoxně bez postavy detektiva - s důmyslně spředenou zápletkou a napětím, které čtenáři nedá oddech ani nudu. Ostatně - můj mylný předpoklad vycházel z poněkud zavádějícího textu na záložce - a současně úvodních slov románu - kde Collins píše: "Náš příběh líčí, jakou moc má trpělivost ženy a čeho může dosáhnout odhodlanost muže." Ne, čtenář nemusí mít s touto knihou trpělivost, protože se od ní - pokud má asoň poněkud v lásce žánr černých příběhů z 19. století - nebude moci odtrhnout.
Zajímavý je styl vyprávění, kdy se vypravěči postupně a napřeskáčku stává sedm postav knihy a vypravěčem se dokonce v nejděsivějších pasáží stáne sám jeden za strůjců série dokonale vykombinovaných úkladů a zločinů, o kterých román pojednává. Já vlastně nemám tenhle styl literatury "několikerých pohledů" moc rád, ale tady zanfungoval perfektně.
Učitel kreslení Walter Hartight za dusné noci na cestě do Londýna potkává zvláštní zjev. "... když tu náhle mi ztuhla každá kapka krve v těle - někdo mi zezadu znenadání položil lehce ruku na rameno. Prudce jsem se otočil a pevně sevřel v ruce hůl. Uprostřed široké a měsíčním svitem zalité silnice stála, jako by se vynořila z podzemí nebo spadla z nebe, jakási bíle oděná žena, která na mne hleděla s vážnou tváří a pravicí ukazovala k temným stínům, pod nimiž se rozprostíral Londýn. "Je to cesta do Londýna?" zeptala se." Kolem záhadné ženy v bílém se začne roztáčet kolotoč mysteriozních udílostí, na jehož pozadí je boj o velký rodový majetek. Záměna dvojníků, tajemné komnaty starých zámků, únosy, vydírání, dusivá atmosféra a celé panoptikum postav, z nichž některé skvěle klamou čtenářova očekávání, když mezi nimi chvílemi hledá pro oběti zločinců zastánce, o kterých se dlouho zdá, že snad ani nevystoupí na světlo a scény úzkosti a beznaděje budou nekonečné a bezedně truchlivé...
Místy vynikající horror, místy příběh spíše kriminální, ovšem ještě bez postavy jakéhosi Sherlocka Holmese, protože řešitel problémů zde rozhodně není detektivem, natož profesionálním či proslulým; takový literární typ v době sepsání Collinsova románu měl teprve přijít na scénu. Skvělé dílo, čtěte.
Další kniha v ramci #klasikomilove a tentokrát detektivní kolo. Knížka byla napsána před více než 160 lety. Začátek mě velmi bavil, napínavé to bylo. Akorát postupem času se děj na můj vkus začal více táhnout a míchání více postav mi knihu zkomplikovalo.
Přestože kniha je psána formou deníku a vyprávění různých osob, nebo možná právě proto, je stále napínavá a dějově nabitá od začátku do konce. Nedá mi nesrovnat ji s dnešními autory historických detektivek, které jsou zbytečně natahovány a čtenář se musí prokousávat naprosto nic neříkajícími popisy, které do děje nic nepřinášejí. Zápletka je v podstatě úplně banální, ale celkové provedení je dokonalé.
Štítky knihy
Anglie přátelství 19. století zfilmováno anglická literatura manželství tajemství viktoriánská doba rozhlasové zpracování gotické romány zakázaná láska
Autorovy další knížky
| 1993 |  Měsíční kámen |
| 1971 | Strašidelný hotel |
| 1974 |  Žlutá maska |
| 1977 | Žena v bílém |
| 1988 | Mesačný kameň sv. 2. |
Mladý učitel kreslení získává práci na zámku Limmeridge, kde na něj čekají dvě nové žačky. Než se na zámek vydá, zažije podivné setkání s tajemnou ženou oblečenou do bílých šatů.
Když pak dorazí na panství Limmeridge, je udiven podobou své nové žačky a záhadné ženy v bílém!
Tento romanticky laděný detektivní román vypráví o lásce, o zištně uzavřeném manželství, o pomstě, o panském pletichaření - a to vše až do posledních stránek je zahaleno tajemnou a pochmurnou atmosférou Anglie na konci 19. století. Kniha je psána v podobě deníkových úryvků různých protagonistů příběhu (ano, tady mi to připomnělo Draculu).
Kniha se mi moc líbila, byla jsem napnutá až do konce! Miluju tuhle pochmurnou atmosféru starých anglických sídel, takže výběr knihy v detektivním kole #klasikomilove mi udělal nesmírnou radost!