Žena v černém
Susan Hill
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/111452/bmid_zena-v-cernem-uSt-111452.jpg
4
414
414
Pyšný a osamělý Dům u Úhořího močálu vévodí slaným, větrem bičovaným mokřinám, přes něž vede cesta po hrázi s nezvyklým názvem Devět životů. Mladý londýnský právník Arthur Kipps, který je vyslán na pohřeb jediné obyvatelky domu, však netuší, jaká tragická tajemství se za zavřenými okenicemi skrývají. Teprve když zahlédne vyzáblou mladou ženu, od hlavy k patě oděnou v černém, začne se ho zmocňovat plíživý pocit nejistoty, který ještě posilují podivné poznámky místních obyvatel a neochota mu cokoli bližšího sdělit. Kdo je ona tajemná dáma a co má společného s hrůznými událostmi, které se ve zdech opuštěného sídla a kolem něj odehrály – či snad odehrávají dodnes? To nejlepší, co bychom mohli očekávat do viktoriánského románu, překvapivě nalezneme v příběhu soudobé moderní autorky. Sugestivní atmosféru prastarých anglických sídel, zlověstných opuštěných slatin, hřbitovů a všudypřítomné mlhy, lidské zoufalství a vášně sahající až za hrob, to všechno vás vtáhne do sebe – jako náruč bezedných močálů, která sevře a nepustí. Ale při rozsvícené lampě a se sklenkou něčeho dobrého je přece příjemné se trochu bát, co říkáte? Nyní také stejnojmenný film s Danielem Radcliffem v hlavní roli!... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2012 , MetaforaOriginální název:
The Woman in Black, 1983
více info...
Přidat komentář
Díky, čtenářská výzvo!
Autorka pro mě byla zcela neznámá a o to to bylo větší překvapení. Tíživé a mrazivé tak, jak to má být. Anglický venkov je zkrátka skvělým místem pro děsuplné příběhy. Knihu doporučuji a ráda si od Susan zase něco přečtu.
Kdybych nevěděla, že Susan Hill knihu napsala v 80.letech minulého století, určitě bych uvěřila, že je to sto let starý klasický temný horor.
Na poměrně málo stránkách se rozvíjí dávný děsivý příběh Arthura Kippse, kterého krátký pracovní pobyt na opuštěném sídle poznamená až do konce života... Zažije hrůzostrašné věci - zjevujícího se ducha ženy v černém oděvu, děsuplné zvuky potápějícího se kočáru, křik malých dětí, noční řádění nadpřirozených sil....A také osobní tragédii.
Kniha je napsaná jakoby dobovým autentickým jazykem a slohem, s množstvím emotivních popisů pocitů, situací i prostředí, třeba londýnské mlhy:
"...Byla to žlutá mlha, špinavá, ošklivě páchnoucí, která oslepovala a nutila ke kašli, mastná a lepkavá. Lidé měli život ve vlastních rukou, když se poslepu krok za krokem pouštěli přes ulici, klopýtali po chodnících, a aby se neztratili, chytali se zábradlí i jeden druhého.
Zvuky byly tlumené, obrysy rozostřené. Tahle mlha se udělala před třemi dny a nevypadalo to, že by se chtěla zvednout. Byla přesně taková, jako všechny mlhy - hrozivá a nevěstící nic dobrého. Známý svět skrývala v přestrojení a mátla lidi..."
Líbilo se mi to, bylo to zase něco jiného než běžná četba. Doporučuji.
P.S. A dávám plný počet také Marii Brabencové-Válkové za výborný překlad.
Opravdu mě nebavila. Děj zase nijak moc extra. Pravda, konec špatný, smutný a asi jen ten zajímavý. Bát se mě u knihy ani nenapadlo. Samozřejmě, pokud bych byla přímo v onom domě sama, tak ano. Škoda...
Nejprve jsem kdysi viděla film, teprve teď jsem zjistila, že je to i kniha. A film byl zatraceně nervydrásající lekačka. Kniha byla ve svých místech také velmi napínavá, ta hustá mlha vámi prostoupí a přímo se přenesete na anglická vřesoviště nedaleko malebného líného městečka, kde se čas od času stane neštěstí kvůli dávné tragédii... Knihu jsem prakticky přečetla na jeden zátah, objevila se tam hluchá místa a vcelku to tak děsivé nebylo, ale ten konec, ten mě dostal a strašidelný byl. A navíc se mi hodila do výzvy. (Pohřeb)
Podle mého hodnocení to tak pravděpodobně nevypadá, ale "Žena v černém" je skvělá novela... za předpokladu, že trpíte nespavostí. Konec neklidného převracení v posteli a nekonečného počítání Ovis aries či jiné zvěře. Stačí otevřít tuto knížku a během několika minut bude váš ksicht bezmocně připlácnutý mezi stránkami, oči zavřené, z koutku pootevřených úst poteče slina. Koho by neukolébaly úmorné popisy krajiny (plochá), počasí (mlha), zvuků (znepokojivých) a pocitů hlavní postavy (které hrají ping-pong mezi zděšením a vztekem, s občasnou tečí pomíjivého záchvatu sebevědomí)?
Před lety jsem viděla film, tuším se v něm Daniel Radcliffe snažil zbavit harrypotterovského cejchu, a nenudila jsem se u něj zdaleka tolik. Atmosféru místo slov zprostředkovaly povedené obrazy, hudba i zvukové efekty - v tomto případě vhodnější k vyvolání tísnivých dojmů, než věty s repetitivním obsahem. Prostinkému ději také prospělo vměstnání do hodiny a půl lidského života, vznikl ucházející horor.
V literární předloze se bohužel všechno táhne jako povinná návštěva krajně neoblíbené tchyně. Čekáte, kdy se začne něco dít... a čekáte... pořád čekáte, přičemž proklínáte tupost ústředního charakteru, čekáte, konečně přijde odhalení a je to úplně do puntíku to, co jste čekali. Už jsem byla odhodlána připlácnout dvě hvězdy za zoufale všední duchařinu, leč přece jen si autorka (navzdory náhlé stručnosti až uspěchanosti) na poslední chvíli zachránila průměrné tři hvězdy.
Být "Žena v černém" napsána o 100 let dříve, uznale bych kývala hlavou nad nestárnoucí klasikou. Od soudobější tvorby vyžaduji víc invence, suché kopírování tradičních šablon mi ke spokojenosti obvykle nestačí. Zkrátit novelu na povídkový rozsah, tedy seškrtat dílo zhruba na polovinu, hodnotila bych lépe. 50%
Naprosto vynikající novela. Skvěle napsaná, krátká a mrazivá. Není to thriller, ale viktoriánský horor. Spousta lidí si stěžuje, že tam netečou potoky krve a podobné nesmysly, ale přesně o tom příběh je - vlastně to vysvětluje už v úvodu. Přehnané nesmysly jsou pouhými fantaziemi, pravda je mnohem odlišná - děsivě jednoduchá.
Co může být větším horrorem než příběh z opuštěného domu uprostřed blat na anglickém pobřeží? V této útlé knížce je vše podáno naprosto klasicky, napětí se zvyšuje až do tragického konce. Vypravěč je na konci zdrcen, čtenář horrorů trochu také, ale rovněž potěšen neboť dostal to pravé ořechové.
Na začátku byl slibný úvod, pak následoval celkem ucházející úvod a v poslední třetině to už byl docela nudný úvod... Na samotném konci konečně zajímavý kousek, který byl už poměrně předvídatelný a tečka.
Snaha o horror byla spíš typu "on porád čekal, že něco přijde, nepřišlo vůbec nic."
Standardní duchařina, jako z pera klasika devatenáctého století. Skvělé, skoro hmatatelné tajemné prostředí, úspěšně lákající filmaře, na závěr nevýrazná pointa. Film prý knihu překonává, jdu se po něm podívat.
70 % (aktuálně 325 hodnocení s průměrem 71 %).
…
To, co jsem uslyšel poté, mě vyděsilo a krev mi ztuhla v žilách, ačkoliv jsem to nebyl schopen pochopil ani si to vysvětlit. Hrčení bryčky se vzdalovalo, potom najednou někde v dálce na slatinách utichlo a dolehl ke mně podivný mlaskavý, klokotavý zvuk, který neustával, do toho se ozvalo pronikavé ržáni a nářek splašeného koně a pak jsem uslyšel jiný nářek, výkřik, poděšený vzlyk - dalo se to těžko určit - ale s hrůzou jsem si uvědomil, že to vykřiklo dítě, malé dítě.
Pro mne zklamání. Moc popisu, málo akce. V 99 % se mi vždy více líbí kniha než film, tady je to, bohužel, opačně.
Knihu jsem četla o chvíli dřív než jsem viděla film. To, co jsem si v knize jenom představovala, tak až film dovedl k dokonalosti... Jediná cesta k domu vede po úzké hrázi mezi mokřinami. .. ponurost, strach, strašidelné scény i krajina. Docela jsem se i bála, efekty někdy dotvoří atmosféru strachu více než litry krve...
Přečteno: 2016
Málem jsem zapomněla, jak moc mám vlastně ráda klasickou anglickou duchařinu…
Děkuji této knize za připomenutí.
„Pobyt“ na Úhořích blatech mě víc než potěšil.
Ach, ta atmosféra…hraje zde hlavní roli a prostředí starého viktoriánského hororu je navozeno prostě skvěle.
Také postupné, mistrovsky budované napětí vzdává hold svému žánru.
Přijímám zcela bez výhrad.
Nemohla jsem se ubránit srovnání s knihou Stephena Kinga Pytel kostí. Také opuštěný, záhadný dům, nešťastná mrtvá žena, dítě atd., ale u Pytle kostí jsem vážně div necvakala zuby strachem a napětím, tady mě to vůbec nebralo. Prostě když dva dělají totéž, nemusí to být totéž.
Musím přiznat, že pokračovaní od Martyna Waitese mi přišlo o něco strašidelnější. Jistě, hlavní postava párkrát zahlédne ženu v černém, pak se houpe křeslo a z mlhy slyší hlasy. To ho donutí se do Domu u Úhořího močálu se už nikdy nevrátit. A konec? Nemůžu říct nesmyslný, ale uspěchaný a možná i hloupý.
(pozn. - film s Danielem Radcliffem se povedl - tam byla pomsta ženy v černém vylíčená o něco lépe.)
Štrachání ve tmě, vrzání na schodech, šustění ve zdech, mlha plazící se v chuchvalcích kolem.
Dům, z něhož za apřílivu neodejdete.
Pošmourno a šero a dětský nářek někde mimo cestu...
Pocit mrazení v zádech, dojem, že někdo právě prošel kolem vás.
Pravidelný bouchavý, povědomý zvuk za zamčenými dveřmi.
A jeden právník, který dostane úkol prohrabat se pozůstalostí čerstvě mrtvé dámy, kterou vesničané, s nimiž se ostatně moc nepřátelila, považovali za trochu divnou.
Jojo, to mám ráda. Takové to škrabkání na zádech rukou, která tam není. Funění za sebou, když tam nikdo nestojí, zvuk čehosi sunoucího se po podlaze - v noci.
No, já včera myslela, že se fakt po...
Ale rozsvítila jsem si svíčku a přes noc jsem knihu poslechla.
Občas si ráda přečtu něco s temnou, strašidelnou atmosférou. A v tomto příběhu ze staré Anglie je všechno - prastaré sídlo o samotě, kde se v noci ozývá bouchání a skřípot, kolem je smutná, bezbarvá, listopadová krajina, zlověstné slatiny, bezedné močály, mlha, bouře, kvílení větru... A samozřejmě nechybí záhadná postava vyzáblé ženy oděné v černém, tajemství z minulosti a vášně sahající až za hrob... Takže to má všechny ingredience k tomu, aby se čtenář bál. Přesto se u mě nedostavilo takové to správné mrazení ze strašidelného příběhu, i když jsem to četla večer.
Je to horor, ale na mě to působilo jako takové pohodové počtení, krajinu vylíčila autorka až poeticky.
Prudce čtivé, škoda, že je knížka tak tenká, klidně bych ji brala delší. Krásný duchařský román, ze kterého na vás úplně dýchá atmosféra staré Anglie. za mě 100% spokojenost.
Ufff no teda.. velmi čtivě a chytlavě napsáno, super knížka.. navíc je příjemně krátká, což třeba také někdo ocení.. :-) a ano bála jsem se :-) doporučuji !
Autorovy další knížky
| 1995 |  Žena v černém |
| 2012 | Malá ručka |
| 2008 |  Dobrý motiv pro vraždu |
| 2004 | Zamžené zrcadlo |
| 1994 | Paní de Winterová - Mrtvá a živá II |
Viděla jsem filmové zpracování dřív (nové s Radcliffem), než jsem si přečetla knihu a obojí není žádná super hororová perla, ale dá se. Poprvé nejsem tak úplně schopná říct, co se mi líbilo víc, jestli film nebo kniha. Nutno podotknout, že film jsem už viděla před několika lety, když vyšel. I tak je ale kniha příjemná duchařská oddechovka na večer.