Strašidelný dům

To bylo ale praštěný!
Kdybych to neměla ve vlaku jako jedinou četbu, zahodila bych ji.
Taková změť postav, neustále se mi pletlo kdo je kdo, všichni viděli duchy, mluvili s nimi úplně běžně, a že duchů byl plnej barák!
Vždy po pár stránkách jsem už nevěděla, co jsem přečetla, stále jsem se musela vracet a rovnat si v hlavě, kdo, kdy, kde a s kým.
Kvůli výpadku proudu svítili svíčkami, ale zahřívala je elektrická deka; na to, že dům stál o samotě, navíc odříznutý spadlým mostem, se tam na konci vynořila dost nových osob
( živých, mrtvých i polomrtvých ); dům byl prošpikován podzemními chodbami a díky vodě došlo k jeho sesuvu, ale šťastní snoubenci se do něj hned nastěhují, a jiné nesmysly.
Záporní hrdinové byli podvodníci, apak ale nechápu, proč ti s mimosmyslovým vnímáním, telepatií, jasnovidectvím a jinými schopnostmi, nepoznali, že se jedná o podvodníky.
Připadá vám můj komentář jako zmatená snůška blábolů? Tak přesně takový je i tento díl.
Nečíst, nekupovat, zahodit.