Žena z horního patra
Claire Messud
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233780/bmid_zena-z-horniho-patra-kYA-233780.jpg
4
68
68
Mistrovský román z pera autorky bestselleru Císařovy děti nemají šaty Nora Eldridgeová, sedmatřicetiletá učitelka na základní škole v Bostonu, se už dávno vzdala svého snu být úspěšnou umělkyní, matkou a milenkou. Místo toho se z ní stala „žena z horního patra“, spolehlivá kamarádka a sousedka, která je pro každého vždycky až na druhém místě. Jednoho dne se jí do života připlete okouzlující kosmopolitní rodina Šahidových — její nový žák Reza, dítě jako z pohádky, a jeho rodiče: Skandar, světácký libanonský profesor, a Sirena, šarmantní italská umělkyně. Nora se postupně do všech tří zamiluje, do každého zvlášť a jiným způsobem. Náhlý příslib přátelství, lásky a umělecké tvorby boří veškeré její limity a Nora v sobě objevuje nebývalý hlad — touhu žít tak velkou, že je v sázce její vlastní přesvědčení a chápání sebe samé. Vynikající román o vášni a uměleckém naplnění plný naléhavosti, intimity a sžíravých emocí, který promlouvá o zničující ceně za autentický život.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
The Woman Upstairs, 2013
více info...
Přidat komentář
zpočátku jsem čekal, že se příběh bude vyvíjet úplně jinak (téma islámského světa, nebo střet pedagogických názorů apod.), pointa mě skutečně překvapila
oddychová četba na léto s kapkou zamyšlení
Příběh lásky a zrady mě chytil za srdce. Jde o psychologický příběh ženy, která si připadá osamělá. Žije sama bez přítele, nemá děti, jen své povolání a pokouší se stát se umělkyní. Nad knihou se musí přemýšlet. Rozhodně nejde jen o ženský románek, ale naopak o velmi důvěrný pohled do nitra obyčejné ženy, jejích snů, představ o životě, ale i vášně a touhy. Nora se upne na rodinu, ve které nachází vše, o čem dosud snila. Konečně doufá, že našla smysl života, když kruté zklamání v ní probudí vztek a zároveň jí pomůže najít sílu a překonat sama sebe.
Vím, že jeden můj komentář zde leží o pár řádků níže, já se ale nemohu ubránit potřebě napsat další, ještě jeden.
Po druhém přečtení vím, že to navždy zůstane jedna z mých nejmilejších knih. Všechno je to tak strašně živé, tak moc uvěřitelné a skutečné. V knize byly myšlenky, které jsem si musela zapsat, protože byly v podstatě jakousi "parafrází" mých vlastních myšlenek. Věřím autorce každé slovo a za každé slovo jsem ji vděčná.
Možná si kniha až takovou chválu a rozplývání nezaslouží, nevím. Mé srdce si nezískala svou literární kvalitou nebo vybroušeným příběhem, ale svou upřímností a čistotou těch pocitů. Opět ve mně zanechala obrovské množství emocí a myšlenek.
Je mi moc líto těch negativních komentářů, které si tak dobrá kniha rozhodně nezaslouží. Děj je v podstatě jednoduchý a k žádným extra zvratům nedojde. Jedná se spíš o to, jak autorka popisuje pocity hlavní hrdinky a možná i tak nějak celkové vyznění současného světa, v němž se lidé jako Nora mohou cítit osamělí. Už velmi dlouho se mi nedostala do ruky kniha, která by tak umně popisovala pocity, které občas může mít každý z nás. Pocity, o nichž často pochybujeme, zda je nemáme jako jediní na světě. Pokud hledáte dějově nabitý román, nebo přihlouplou prózu, kterou přežvýkáte, vyplivnete, v podstatě vám nic nedá, ale odpočinete si u ní, tak tuhle knihu rozhodně nečtěte. Sobě ušetříte zklamání a knize další negativní komentář. Pokud hledáte knihu, u které nebudete líní vytrvat a přemýšlet, pak jste našli surový diamant, který obrousí míra vašich dosavadních zkušeností se světem, v němž žijeme. Pro zájemce více zde - http://knizirna.blogspot.cz/2017/02/setkani-se-zenou-z-horniho-patra.html
Ze začátku to vypadalo zajímavě, ale bohužel jsem nedočetla, zbytek knihy jen tak prolistován a myslím, že jsem o nic vlastně nepřišla.
... zvláštním stylem psaná, asi ne každý se dokáže vžít do života hlavní postavy. I takový život může být. Dočetla jsem do konce asi jenom ze zvyku (***)
Tak jo, vzdávám tuhle knihu, asi opravdu není pro mě... Nechala jsem se zlákat na pěknou obálku a zajímavou anotaci, která slibovala něco, co jsem uvnitř na stránkách nenašla. Hlavní hrdinka je ukňouraná sebestředná téměř čtyřicetiletá svobodná učitelka, která neřeší nic než sebe a svoje pocity a bolístky, což se víc jak dvě stě stran vydržet nedá. Přečetla jsem si ještě poslední tři, takže myslím, že mám z knihy naprosto celistvý dojem.
Chtěla bych okomentovat názor uživatele Ethela: V knize se jedná o město Brookline v Massachusetts nedaleko Bostonu. Takže nejde o hrubky! Také jsem si vůbec nevšimla nějakého iritujícího množství vulgarit. Objeví se tam občas nějaké zaklení, ale to je v mnoha knihách a připadá mi to naprosto normální, protože kdo z nás si občas neuleví, že ano?
A k obsahu: málo děje, spousta vnitřního světa Nory, která je mi sympatická možná proto, že máme tolik společného a mnohé její myšlenky jsou i moje myšlenky. Ono je dost těžké žít mimo tu běžnou šablonu. Člověk by tak rád, ale z nějakého důvodu to nejde a proto Noře tak dobře rozumím. Byly tam kratší pasáže, které mi tam přišly trochu zbytečné, ale jinak jsem si čtení užila a musím hodnotit vysoko.
Člověk, který nikdy netoužil jako Nora, a který nechápe umění a svět kolem něj, tuto knihu neocení. Knížka není o ději, o tom předat čtenářům nějaké poselství. Kniha jednoduchým a nádherným způsobem popisuje pocity, které člověk, jenž je nikdy nepocítil na vlastní kůži, nepochopí. Ženu z horního patra nemůžete číst očima. Úplně jsem se v tom našla a obdivovala autorku za to, že všechny ty pocity, které se tak zoufale snažím pojmenovat, dokáže tak poeticky a krásně popsat. A navíc ten umělecký svět, to krásné prostředí ateliéru - opravdu, kniha není pro každého.
Uznávám, že se tam dalo najít pár dobrých pasáží. Ty ale byly podány tak špatně, že to vyznělo jako klišé, které se nám autorka snažila mermomocí podsunout. Ale to bych ještě překousla. Nic neříkající děj bych Messudové taky odpustila. Ale co nepřekousnu je ta vulgárnost. Nejsem úzkoprsej člověk a sprosťárny mi nevaděj, ale ve spojení se spoustou gramatických chyb a tím "duchovnem" to úplně bilo do očí! Jsem toho názoru, že když někdo neví, jak správně napsat Brooklyn, tak si to prostě a jednoduše nemůže dovolit.
Pro mě to bylo akorát jedno velké zklamání a určitě bych to nikomu nedoporučila.
"Nakonec jsem pochopila, že takovým domem smíchu je i život. Jediné, co chcete, je najít dveře s nápisem VÝCHOD a utéct tam, kde budete žít doopravdy, ale nenajdete je nikdy."
Příběh o tom, že je lepší najít si své vlastní místo v životě a ne se spoléhat na druhé, že frustrace z nenaplněného života nakonec někdo vyřeší za vás. Geniální román o zradě, jehož pointu se dozvíte až na samém konci.
Mam rad lasky ve vsech moznych i nemoznych podobach, tohle milostne vzplanuti k cele jedne rodine (!) mi prislo ovsem trochu neuveritelne a tim padem i nudne. Celkovy dojem z knihy zachranil az ponekud necekany zaver. Po vybornem romanu Cisarovi nemaji saty je pro mne toto dilo zklamanim.
Celou dobu byla knížka v podstatě nudná, hrdinka mi byla nesympatická, spíš tak na profackování, aby se konečně probrala :-/ To celé trvalo až do poslední stránky, možná spíše posledního odstavce, či věty.... to jediné "Uvidíte!" na úplném závěru mě uklidnilo a potěšilo a v tu chvíli to začalo být zajímavé. Dovedu si představit, že bych si přečetla pokračování.
Tato kniha mě zklamala. Hlavně proto, že se "posedlé" chování hlavní hrdinky, která mi připadala až přehnaně neschopná žít /prožívat/ vlastní život, prolínalo až do konce. Tedy až na poslední stránku... Závěrečných deset listů jsem přečetla jen v rychlosti a těšila jsem se na konec. Tak to u příběhu, který zaujme, být nemá. Nicméně autorka živě popisuje jakési (velmi intenzivní) stavy (sebe)zpochybňování, které určitě prožívá každý z nás v jiné míře...
Ale čeho je moc, ...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Žena z horního patra |
| 2008 | Císařovy děti nemají šaty |
| 2019 | Dievča v plameňoch |
Kniha bavila veľmi- popisy postavy, ktorej sa v podstate nič také neudeje, ale to je len zdanie- každý má svoj vlastný život a to, čo sa niekomu môže zdať ako fádny, nudný život učiteľky, môže byť pre tú učiteľku jediným životom. Veľmi sa mi páčilo ako Mesudová porovnáva perspektívu Nory a rodiny Šahídovcov- to, čo pre Noru bol obrat v živote, tak bol napríklad pre iné postavy ničím výnimočné obdobie. (Nechcem vyzradzovať viac, aby som nespoilerovala.)
"V živote môžeme občas cestovať naprieč svetmi či storočiami a pritom nespraviť ani krok. A niekedy tých krokov urobíš nespočetné množstvo, a svet je stále rovnaký."
"Určite poznáte zo školy alebo z univerzity tie chvíle, keď sa človeku zdá celý vesmír ako jeden obrovský plán usporiadaný tak, že román, ktorý si čítate večer v posteli, je prepojený s vašou prednáškou astronómie, s tým, čo ste počuli v rádiu, s tým, o čom hovoril kamarát v jedálni počas obeda- a potom, je to len na chvíľku, ale akoby sa nadvihlo viečko zo sveta, ako strecha domčeka pre bábiky a vy môžete nahliadnuť, aké by to bolo vidieť ho zhora celý- nádhera, ktorá priam pôsobí závrat. A potom to viečko zapadne späť a vy spadnete s ním a opäť je nastolená vláda všednosti."