Žena z roku 1899
Milan Krčmář
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375097/bmid_zena-z-roku-1899-zJf-375097.jpg
4
29
29
Vyprávění doložené články z provorepublikových novin a dobovými fotografiemi Kolik mrtvých v sobě skrýval ponurý mlýn? A proč se před zraky tisíců diváků zřítilo letadlo řízené vynikajícím pilotem? Proč se oslavy konce války změnily v hrůzný masakr? A jakou spojitost má Karel Čapek s Janem Kubišem? Tyto a další otázky vás napadnou při čtení románu Žena z roku 1899. Jednoznačné odpovědi asi nenajdete, ale zjistíte, že i malé město mohlo žít velkými příběhy. Marie Janíková-Neumanová, nejstarší žena světa, je sice fiktivní postavou, její osudy však vycházejí z reálných událostí, které se staly v první polovině 20. století na Třebíčsku. Kniha ale zaujme všechny čtenáře, kterým je blízký svět a příběhy našich babiček a dědečků. Příběhy, v nichž nechybí napětí ani láska. Řada událostí zachycených v knize je doložena články z prvorepublikových novin či dobovými fotografiemi.... celý text
Přidat komentář
A mě se knížka líbila. Je pravdou, že jsem se k nejvyššímu hodnocení propracovávala a hodně mi pomohl doslov autora. Navíc se moje rodiště nachází cca 11 km od Třebíče a všechny zmíněné vesnice dobře znám. Z vyprávění znám i spoustu prezentovaných příběhů, zejména o bombardování Dalešic a Hrotovic (kterému byl můj dědeček osobně přítomen). O vraždách v Třebíčském mlýně se vyprávějí zkazky ještě teď a Jeník Kubiš je postava světoznámá. Pravdou je, že většina příběhů je známa, ale podrobnosti si již málokdo pamatuje, proto oceňuji nápad, spojit je všechny do jedné knihy a nabídnout je čtenáři třeba jako vyprávění staré paní. Proč by se to zrovna takto nemohlo odehrát? Člověk musí dočíst, aby zjistil kde končí realita a začíná fikce, ale to je na tom, zrovna pro mě, to krásné.
Česká verze Stoletého staříka, tedy vlastně 117leté stařenky... Přestože dialogy občas tahaly za uši a dost špatně jsem snášela, jak postava studentky historie téměř kolabovala pokaždé, když se dozvěděla nějakou zajímavou informaci, knížka se mi četla velmi dobře a bavila mě. Protože nemám k regionu žádný vztah (v Třebíči jsem byla pouze jednou, a to ještě před mnoha lety), místopisné údaje jsou pro mě nové, ale myslím, že při návštěvě okolí může kniha posloužit i jako průvodce. A pokud by někoho zajímalo, jak vypadala Peřinova mohyla, doporučuji článek na stránkách Spolku historie letectví Třebíč https://shltrebic.cz/perinova-mohyla-v-lorenzovych-sadech/
Poutavě popsané události kolem města Třebíče. Kniha se mi velmi dobře četla.
Doporučuji všem rodákům
je mi líto, ale tohle prostě nešlo. odolával jsem asi do strany 140, takže už mi moc nezbývalo, stejně jsem to vzdal.
prostě a jasně ten nápad je vynikající. člověk, který prožil celé 20. století a navíc si ve století jednadvacátém téměř všechno pamatuje (včera jsem strávil příjemné dvě hodiny ve společnosti 88-leté dámy, která má svěží mysl, hodně pamatuje a při probírání fotek si na mnohé události a lidi vzpomněla).
ovšem to zpracování... při vší úctě k autorovi a jeho pečlivé práci s archivy a jistě i vzpomínkami různých pamětníků vytvořil dílo, které je značně nevěrohodné.
začněme mluvou. můj dědeček, absolvent hospodářské školy, měl opravdu hezké vyjádřování a navíc krásný rukopis. ale běžná mluva se od vznešeného stylu určitě odlišovala... takže povídání paní Neumannové bylo převedeno do umělého jazyka, který významně zpochybnil autenticitu jejích vzpomínek. žádné škobrtnutí, žádné zaváhání, rozvité věty s čirou logikou a čistou argumentací... takhle to prostě nechodí.
pokračujme rozsahem vzpomínek. prostě žádný člověk na světě není v stavu pamatovat si do nejmenšího detailu okolnosti událostí (mnoha událostí) a navíc být ještě v obrazu v širším kontextu. žádný člověk není encyklopedie, aní paní Neumannová, když je jí navíc hodně přes sto let.
a končeme, proč je celá knížka nevěrohodná. autorovi se přes veškerou snahu povedlo stvořit Cimrmanovu sestřenici. na Cimrmanovi se bavíme, záměr autora ovšem ani zdaleka nebyl napsat úsměvnou knížku o nepravděpodobných schopnostech lidské mysli.
škoda, protože to, co je v knize popisováno, je na druhé straně velice zajímavé a myslím, že především třebíčáci to ocení.
Knížka mě bavila se vším všudy,navic jsem z Třebíče a tak jsem se spolu s knížkou vrátila do doby minulé a vše mi bylo takové blízké až osobní.
Mně se kniha prostě nelíbila. Podle mého názoru špatně zpracované zajímavé události Třebíčska. Rámec jednotlivých událostí je hodně umělý a násilný.
S láskou k rodné hroudě podávaná historie. Co říct víc, pouze číst a inspirovat se k výletům do Třebíče...
Jako rodilému třebíčákovi jsou mi samozřejmě v knize vzpomínané události více či méně známé. A právě touhle netradiční formou vyprávění nejstarší ženy na světě je chtěl autor přiblížit i ostatním čtenářům, což se mu docela dobře podařilo. I když i já si myslím že těch událostí a také fiktivních setkání paní Neumannové s osobnostmi spjatými s naším krajem mohlo být možná víc, nabízí se třeba Vítězslav Nezval nebo Ludvík Svoboda a další.
Moc hezky zpracovaná historie (respektive její nejznámější části) Třebíče a okolí. V knížce není žádný děj nebo zápletka. Vyprávění o historii Třebíče je naroubované na příběh o studentce Hance, která si povídá se 117 letou obyvatelkou Třebíče a ta jí vypráví o tom, co viděla a zažila. Je to velice zajímavé, zejména pokud jste z tohoto kraje. Líbilo se mi doplnění o dobové novinové výstřižky, na konci mě pak mrzelo, že není více fotografií. Ráda bych tam viděla dobové obrázky Třebíče a jejích částí, které byly v knize popisovány a které už dnes neexistují. Klidně třeba na úkor fotek Lojzíka, kde stačila jedna. Velmi se mi líbil doslov autora, kde některé věci vysvětluje.
Autor zvolil působivou formu záznamu vzpomínek staré paní na některé události tak, jak se odehrávaly a jak je vnímala a prožívala ve svém rodném kraji.
Výborně a čtivě zpracovaná regionální historie. Občas mi sice chyběl propracovanější děj a rušilo mě jeho přerušování, ale nebylo to nic zásadního. Hodně se mi líbilo zasazení do reality na závěrečných stranách. Možná by se hodilo i víc obrazového materiálu pro ty, kdo nejsou místní. A jak už předestřela Dajavadu, i já bych uvítal pokračování.
Milý pane Krčmáři, Vaše kniha je skvělá! Upoutá studenta i starší čtenáře. Výborně se čte a mnoho se čtenář dozví. Komu se líbí knihy paní M. Štráfeldové, určitě sáhněte po tomto románu. Máme skvělé současné autory.
Kniha se mi líbila, moje babička se narodila v roce 1914 ve Slavicích a tak mi byla hlavní hrdinka moc blízká, představovala jsem si ji jako tu mou babičku Růženu. Jenom jedno mě mrzí, že kniha mapuje pouze 1. polovinu 20. století, je to velká škoda, vždyť ten rozhovor se studentkou probíhá v roce 2016, tak jsem předpokládala, že dojde aspoň na rok 1968...
Knihu jsem koupila přímo na křtu pro mého dědu a hned jsem ji s chuti přečetla. Je hlavně pro ty,co žijí nebo aspoň trochu znají město Třebíč. Myslím,že kdyby jí četl nekdo,kdo to u nás nezná,tak ho kniha asi moc bavit nebude. Autor tam velice detailne popisuje místa a hlavně osoby. Občas mě přišlo,že se tam snaží dát co nejvíc jmen,aby se jeho známí poznali. Ale jinak jako taková kniha za mě super. Hodně jsem musela nad událostmi premyslet. A i styl psaní se mi velice líbil.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Bezejmenní: Minulost, která měla zůstat skryta |
| 2018 | Žena z roku 1899 |
| 2021 | Případ Toman |
| 2012 |  ...a duše zůstala celá |
Na maximálním hodnocení má podíl to že se jedná o osobní záležitost (okolo onoho mlýna mám prakticky denně cestu), ale i fakt jak čtivě a zajímavě je samotná kniha zpracována...