20. oběť
James Patterson , Maxine Paetro
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490727/bmid_20-obet-ViU-490727.jpg
4
30
30
Ženský vyšetřovací klub série
< 20. díl >
Seržantka Lindsay Boxerová má na stole složitý případ. Vypadá to, že mezi třemi oběťmi zastřelenými ve třech různých městech existuje spo- jitost. Přesnost střel je stejně děsivá jako výběr vrahova cíle. Zavražděnými jsou totiž známé osobnosti, které tajily své kriminální aktivity. Veřejnost je rozpolcená: má vraha považovat za hrdinu, nebo za obyčejného padoucha?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2022 , AlpressOriginální název:
20th Victim, 2020
více info...
Přidat komentář
Občas si v rámci odlehčení přečtu nějaký další příběh Ženského vyšetřovacího klubu. Vzhledem k profesní různorodosti členek tohoto klubu očekávám různorodé zápletky a "těžkosti". Děvčata vše zvládají, život jde dál a i soukromé události jsou oživením a malou červenou knihovnou.
(SPOILER) Tak tenhle díl se mi hodně líbil. Čtyři zápletky, Lindsayini zabijáci dealerů, Yuki a mladý Clay, Joe a záhadná úmrtí a ještě ke všemu Claire a její nemoc. Uf, ještě že to dopadlo, jak to dopadlo...
Mám knihy pana Pattersona moc ráda. Je jeden z mých TOP spisovatelů. Kniha byla o kousek slabší, než jiné, ale líbila se mi.
Z knihy mám veskrze pozitivní dojem. Líbila se mi promyšlenost děje. Bylo to zajímavé, i když na můj vkus možná lehce uspěchané. Přece jen musím napsat, že bych se možná ráda ponořila do děje hlouběji.
Co se hlavních postav týče, tak i ty jsem v této knize nepoznala příliš do hloubky. Ale pozor, tohle není dáno nejspíše touto knihou samotnou, ale tím, že jsem nečetla předchozích 19 dílů, tím, že jsem “nerostla” s hrdiny už od jejich zrodu. Takže tento můj dojem může být skutečně vyvolán pouze mou neznalostí kompletních osudů hlavních hrdinek, nikoliv špatným napsáním knihy.
Jak jsem napsala výše, co se tempa týče, to mi přišlo rychlé. Možná až příliš rychlé na můj vkus. Já mám přece jen radši důkladnější popis prostředí jako takového, aby to ve mne vyvolávala opravdu barvitou fantazii. V některých chvílích mohl autor klidně lehce přibrzdit, aby příběh doputoval skutečně k našemu nitru.
Byla jsem velmi překvapená počtem kapitol. Ty byly tak krátké, že člověk otočil stránku… někdy dvě a už narazil na kapitolu. Na 280 stranách nalezneme 123 kapitol. To je solidní číslo, nemyslíte? Ale nemyslím to nijak kriticky, mě krátké kapitoly vůbec nevadí.
S čím jsem lehce bojovala po celou dobu čtení byl na můj vkus velký počet osob a jmen, ve kterých jsem se téměř pořád ztrácela. Pletly se mi jak hlavní hrdinky, tak i vedlejší postavy. Musela jsem mít po ruce papírek, kde jsem si psala bližší info k postavám, abych nemusela listovat v knize. To mi trošku kazilo plynulost při čtení, což bylo vytrhávající z děje.
Přesto bych dala těmto autorům rozhodně šanci a možná si začnu celý Ženský vyšetřovací klub číst od prvního dílu, což vám také doporučuji. Každý díl má sice jinou zápletku, ale osudy hlavních hrdinů je dobré znát od prvního dílu.
Knihu mohu doporučit milovníkům detektivek. Žádné velké napětí nečekejte, jen poctivou detektivní práci.
Další pokračování Ženského vyšetřovacího klubu a rozhodně zajímavé. V příběhu je několik různých zápletek které neřeší jen Lindsay, ale také její manžel a kamarádka Yuki. Příběh je čtivý a má spád, kterému napomáhají i krátké kapitoly.