20. oběť

02.10.2022

Z knihy mám veskrze pozitivní dojem. Líbila se mi promyšlenost děje. Bylo to zajímavé, i když na můj vkus možná lehce uspěchané. Přece jen musím napsat, že bych se možná ráda ponořila do děje hlouběji.

Co se hlavních postav týče, tak i ty jsem v této knize nepoznala příliš do hloubky. Ale pozor, tohle není dáno nejspíše touto knihou samotnou, ale tím, že jsem nečetla předchozích 19 dílů, tím, že jsem “nerostla” s hrdiny už od jejich zrodu. Takže tento můj dojem může být skutečně vyvolán pouze mou neznalostí kompletních osudů hlavních hrdinek, nikoliv špatným napsáním knihy.

Jak jsem napsala výše, co se tempa týče, to mi přišlo rychlé. Možná až příliš rychlé na můj vkus. Já mám přece jen radši důkladnější popis prostředí jako takového, aby to ve mne vyvolávala opravdu barvitou fantazii. V některých chvílích mohl autor klidně lehce přibrzdit, aby příběh doputoval skutečně k našemu nitru.

Byla jsem velmi překvapená počtem kapitol. Ty byly tak krátké, že člověk otočil stránku… někdy dvě a už narazil na kapitolu. Na 280 stranách nalezneme 123 kapitol. To je solidní číslo, nemyslíte? Ale nemyslím to nijak kriticky, mě krátké kapitoly vůbec nevadí.

S čím jsem lehce bojovala po celou dobu čtení byl na můj vkus velký počet osob a jmen, ve kterých jsem se téměř pořád ztrácela. Pletly se mi jak hlavní hrdinky, tak i vedlejší postavy. Musela jsem mít po ruce papírek, kde jsem si psala bližší info k postavám, abych nemusela listovat v knize. To mi trošku kazilo plynulost při čtení, což bylo vytrhávající z děje.

Přesto bych dala těmto autorům rozhodně šanci a možná si začnu celý Ženský vyšetřovací klub číst od prvního dílu, což vám také doporučuji. Každý díl má sice jinou zápletku, ale osudy hlavních hrdinů je dobré znát od prvního dílu.

Knihu mohu doporučit milovníkům detektivek. Žádné velké napětí nečekejte, jen poctivou detektivní práci.