Ženy bez mužů
Helle Helle (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12942/bmid_zeny-bez-muzu-OJM-12942.jpg
4
82
82
Nová kniha mimořádně talentované dánské prozaičky zaujme podobně jako předchozí Představa o nekomplikovaném životě s mužem úsporným, ale efektivním stylem, jímž autorka dokáže vystihnout nevzrušivost všedního života svých hrdinek i skrytá dramata odehrávající se v jejich nitru. Protagonistky jejího třetího románu, sestry Jane a Tine, pracují jako prodavačky v obchodě s parfumerií na trajektu mezi Německem a Dánskem a nevybočují ze stereotypu životního stylu dánského venkova, obě však selhávají ve schopnosti soužití se svými partnery a zůstávají uzavřeny v „tiché existenci“ ženského světa, který dokáže své obyvatelky jedinečně obohacovat, ale i stále silněji tížit...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , PasekaOriginální název:
Rødby-Puttgarden, 2005
více info...
Přidat komentář
Mé první setkání s Helle Helle! Novelka z Paseky z úděsnou obálkou (oukej, vydáno v roce 2008, tím se to omlouvá) o nudě dánského maloměsta, síle sesterského přátelství i práci na trajektu byla výbornou volbou.
Dvě čerstvě osiřelé a čerstvě dospělé sestry, které vyrůstají bez otce a samy žijí život bez vážných vztahů s opačným pohlavím, je nejen o hledání “dospělé” cesty, ale i o nastavení spokojenosti a vlastních hranic v životě. V minimalistické novele plné zdánlivě prázdných dialogů dokázala Helle Helle načrtnout neukotvenost mladé generace. Strohý a syrový styl jednoduchých vět vystihuje línou a šedou atmosféru práce na trajektu, stejně jako stále se opakující plky mezi přáteli na cestě z Dánska do Německa a zpět. Pod slupkou všednodennosti – najíst se, jít do práce, nakoupit, posedět s přáteli – se skrývá vše, co každý z nás důvěrně zná, komplikovanost vlastních vztahů, sebeláska i věčná touha “něco” změnit.
po knize jsem sáhla kvůli čtenářské výzvě a nelituji, přečetla jsem ji rychle, je o hledání mladé generace, zdařile vykresluje atmosféru a nudu maloměsta, hrdinky pociťují nutnost něco ve svém životě změnit, ale ne vždy k tomu mají dost sil a odvahy
Román dánské autorky. Příběh dvou sester-Tiny a Jany, kterým nedávno náhle zemřela matka. Žijí v ženské rodové linii-bez mužů a jsou tak více méně spokojené.
Velmi dobře se mi četlo a poskytlo mnoho námětů k přemýšlení.
(2008)
Jedná se o první knihu, kterou jsem přečetl od této autorky. Časem bych si chtěl přečíst knihu TOHLE JSEM MĚLA NAPSAT V PŘÍTOMNÉM ČASE.
Příjemné čtení, ale na mě asi moc zapeklitý jinotaj, nějak jsem tu hlubokou myšlenku skrytou uvnitř nepochopila. Přeskakování v časové linii mě taky spíš mátlo. Ani nevím kdo vlastně tedy všechno umřel. Ale četlo se to hezky.
Přestože se jedná o útlou knížku, četla jsem ji na své poměry dlouho, musela jsem si ji dávkovat. Druhá půlka knihy mi přišla lepší. Zajímavá sonda do dánské literatury, poměrně syrové vyprávění zdánlivě o banalitách, ale ke konci pochopíte, o čem to vlastně bylo.
Mám rada knihy o živote obyčajných ľudí zo súčasnosti. Takže námet sa mi veľmi páčil. Ale vôbec mi nesadol autorkin štýl.
Chvíli jsem téhle knížce nemohl přijít na chuť. Připadalo mi to jako takové plytké povídání o nijak zvlášť zajímavém životě dvou sester, protkané dialogy plnými rozličných klišé. Pak se ale objevily pasáže s podstatně hlubším záběrem (zvláště ty o jejich matce) a začaly se mi dávat dohromady souvislosti, stejně jako smysl autorčina stylu, který nakonec k tomuto příběhu dokonale sedí, protože působivě vyjadřuje banalitu až prázdnotu a bezútěšnost (byť většinou intenzivně neprožívanou) života nejen hlavních hrdinek, ale téměř všech postav příběhu. Takže nakonec ano, tahle útlá knížka za přečtení stojí.
Krásný komorní příběh, který mi málem unikl kvůli šeredné obálce a velmi zavádějícímu názvu. Helle Helle píše jako víla.
Nemohla jsem usnout, tak jsem si dala první knihu z ČV 2020. Tato knížka je taková jednohubka. Měla jsem pocit, že čtu deník.
Kniha má (podle mě) lacině vyhlížející obálku, která nekoresponduje se zajímavým a netuctovým příběhem uvnitř.
Dlouho se to všechno tvářilo hrozně banálně, ale postupem času se začalo ukazovat, že to zase tak banální není...
Úžasná Helle Helle opět zabodovala. I v tomto minimalistickém románu/novele dokáže pomocí mála slov i mála přídavných jmen detailně a trefně popsat problémy své generace a vlastně celé dánské společnosti. Dílo tak pro cizince může být zajímavou sondou do dánské společnosti, i když to nesmí brát úplně doslova. Helle Helle zde píše pouze o jedné vrstvě společnosti. Dílem nás nutí přemýšlet o smyslu života a o tom, co naší životní cestu ovlivňuje.
Moje první setkání se známou dánskou autorku bylo poněkud rozpačité...
Kniha mě zaujala svou atmosférou, zajímavými postavami a příjemným stylem psaní.
Libí se mi, že autorka necpe čtenáři zbytečné detaily, jimiž by jim nafoukla knihu na více stran, píše úsporně, úderně.
Ta syrová atmosféra mi ale přece jen příliš nesedla. Nejsem fanynkou padesátiodstínového dojáku, ani čtenářkou Alexandry Potter, přesto jsem byla z kniha trochu na rozpacích. V lecčems se mi moc líbila, ale s odstupem si uvědomuji, že mi tam pořád něco tak nějak vadilo, i když neumím přesně říct co - proto ty rozpaky.
Z první knihy, kterou jsem od dánské autorky Helle Helle četla (Tohle jsem měla napsat v přítomném čase), jsem byla trochu rozpačitá a ve finále jsem se nemohla rozhodnout, zda se mi líbila nebo ne. A tak jsem se od ní rozhodla přečíst ještě nějakou další.
Autorka píše stroze, syrově (ostatně jako většina severských autorů). Nudu maloměsta popisuje v krátkých a jednoduchých větách a nevím, do toho dánského prostředí mi to perfektně zapadalo. Stejně jako první výše zmiňovaná kniha je i tahle spíš o navnadění určitého pocitu, než o perfektní zápletce. Napětí při četbě rozhodně necítíte.
Po přečtení mám opět stejný pocit, jako jsem měla u její první knížky. Dávám tři hvězdičky. Průměr, který neurazí, ani nenadchne. Od Helle Helle je to ale asi má poslední knížka, tak nějak nemám potřebu sahat po další.
Tato autorka pro mě představuje opravdu objev. Píše takové postřehy ze života, není to žádné napínavé čtení. Ale kolik hloubky se dá vtěsnat do naprosto strohých syrových vět! Jen popisuje realitu, žádné zdlouhavé psychologické pasáže, ale přitom jde na dřeň. Určitě si seženu další její knihy.
Vztahy mezi Dánskem a Německem zachycené (jen nástinem, ale přesto ...) očima obyčejných dvou žen pracujících na trajektu mě zaujaly, doposud jsem o tom nic nevěděla.
Četla jsem i Jestli chceš a přišlo mi to podobné. Obě knihy mě celkem bavily, ale pořád jsem čekala co příjde a ono nepřišlo nic..
Kniha, která skvěle vykresluje nudu maloměsta, ale čtenář se nenudí. Jen ten konec je moc divný i na mě.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Tohle jsem měla napsat v přítomném čase |
| 2021 | Ony |
| 2016 | Jestli chceš |
| 2012 | Na dně |
| 2008 | Ženy bez mužů |
Opět nemohu paní spisovatelce Helle Helle nic vytknout. Zvolila zajímavou lokalitu a stručně a přesně vystihla atmosféru doby, prostředí a vztah, myšlení a krédo sester. Kniha se mi moc líbila, dobře četla - krátké kapitolky.