Ženy, které běhaly s vlky
Clarissa Pinkola Estés
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394520/bmid_zeny-ktere-behaly-s-vlky-13M-394520.jpg
4
388
388
V každé ženě žije nezkrotitelná síla naplněná zdravými instinkty, tvořivostí a nesmrtelným poznáním. Archetyp Divošky zde představuje instinktivní povahu ženy. Divoška je ale ohroženým druhem, neboť snaha společnosti zcivilizovat ženu do strnulých rolí utlumila tyto dary přírody. Autorka se v této knize zabývá mýty, pohádkami a příběhy (z nichž mnohé pocházejí z její vlastní rodiny) s cílem pomoct ženám spojit se znovu se zdravými vlastnostmi instinktivní povahy. V příbězích a komentářích poznáme prototyp Divošky a zjistíme, jak úžasné je být odvážnou ženou.... celý text
Duchovní literatura Esoterika, astrologie, okultismus Mytologie
Vydáno: 2018 , PragmaOriginální název:
Women Who Run With the Wolves, 1992
více info...
Přidat komentář
To je kniha na dlhé roky a postupné "trávenie". Ja mám vydanie z roku 1999 a doteraz som ju vlastne neprečítala celú. Vraciam sa však k nej a vyberám veci, ktoré ma v danom čase oslovia a ktoré aktuálne potrebujem. K niektorým pasážach sa po rokoch vrátim, prečítam ich znovu a ajhľa, konečne rozumiem. Je naozaj písaná dosť poetickým zložitým jazykom, ale myslím, že tá forma k starým príbehom patrí.
Podobne výživná kniha o osobnom raste a premenách vekom u žien aj mužov je kniha od Gail Sheehy - Průvodce dospělostí. Tiež z r.1999 a na dlho. Tá je ale vecnejšia a zrozumiteľnejšia. Odporúčam obidve, dobre sa dopĺňajú.
Bavilo mě to, co souviselo s archetypy v literatuře. Vše je ale strašně zdlouhavé, natahované, a totéž několikrát opakované.
Z komentářů mnohých čtenářek vyplývá, že vnitřní touhy u současných českých žen být nespoutané, ubývá. Je doba poslušnosti a ne nespoutanosti. Mnoha ženám je zřejmě postoj autorky docela cizí. Byly vychovány jinak a nemohou tvrzení autorky přijmout. Podobné je to s knihou Za tajemstvím pohádek. Také jsou odmítány. Náš svět je přespříliš svázán realitou. Příběhy jsou podávány zmrzačeně a jejich původní význam nám uniká. Spojení se svou intuitivní povahou je potlačeno. Oblíbené tvrzení autorky: Svými těly žijí ženy velice blízko podstatě života-smrti-života, zřejmě platí zejména pro starší zkušené ženy, ty mladé to nedávají. Nechápou to. Přitom je v knize dost dobrých příběhů například jeden z nejlepších je inuitský příběh o ženě-kostře. I když jsem muž, bylo to pro mne dobré čtení. Samozřejmě předpokládám, že i muži mohou běhat s vlky alespoň ve své fantazii. Buďte nespoutaní!
Moja prvá jungiánska kniha, ktorá rozhodne nie je iba o psychoanalýze. Je to o chytení rôznych príbehov a ich interpretácií, ktoré by doviedli ženskú dušu ku slobode, aby nebola traumatizovná, utláčaná, atď. Mne tie príbehy prišli univerzálne v tom, že kľudne by sa ich dalo použiť aj na mužov, nielen nutne na ženské duše. A teda, nebolo to zlé, ale vždy je to interpretácia jednej osoby, ktorá (aj keď možno nevedomky), ale ešte tam dáva svoju osobnú skúsenosť, ktorú zažila, akokoľvek sa od toho bude snažiť odosobniť. Takže, beriem ako náhľad jednej osoby/psychoterapeutky/psychoanalytičky a ak jej interpretácie ľuďom pomáhajú a skrze tieto archetypálne príbehy si dokážu pomôcť vo svojom živote, tak budiš.
Škoda papíru, kdyby zůstal stromem, byl by užitečnější.
Autorka ví opravdu velmi velmi málo (neboli "kulové") o vlčí osobnosti/duši/charakteru/zvycích ....nebo vychází z naprosto nerelevantních informací a když na tom z velké části staví své myšlenky...je díky tomu je nutně spousta toho, co píše, bludy či hlouposti.
Škoda, že si napřed nepřečetla knihy od Lois Crisler-ové, která studiu a soužití s vlky věnovala podstatnou část života.
Je smutný svět, kde autor něčeho takového může vlastnit vědecký titul.
Knihu jsem bohužel nedočetla, ačkoliv jsem se velmi snažila. Byla na mě hodně složitá, nesrozumitelná, mnohokrát jsem nevěděla, co tím chce autor říct. Používané slovní obraty a věty byly zvláštní, zastaralé. Za mě tato kniha ne.
„… a všechny věci
směřující k životu,
všechny věci,
viděné pouze očima toho,
kdo si váží srdce srdcem
a ne pouze myslí.“
„Nespoutaný život a divoká žena jsou dva ohrožené druhy.“
Že tohle bude těžká kniha jsem věděl už jen podle názvu. Také mi bylo jasné, že tohle jen tak na jeden zátah rozhodně nepřečtu. Obsahově je to totiž dost roztříštěné. Najdete tu spousty vyprávění, příběhů, úvah, postřehů, mýtů, pohádek a dalších věcí ze života dr. Estésové. Ačkoliv by se mohlo zdát, že je to opravdu neuspořádané, po delším čtení vám dojde, že je to naopak velmi logicky poskládané.
Malá ochutnávka:
Není náhodou, že panenská příroda naší planety mizí spolu s tím, jak ztrácíme porozumění pro naši vlastní vnitřní nespoutanost. Není tak těžké pochopit, proč se na staré lesy a stařeny pohlíží jako na nedůležité zdroje. Není to zas takové tajemství. Není rovněž náhodou, žer vlci a kojoti, medvědi i divoké ženy mají podobnou pověst. Sdílejí příbuzné instinktivní archetypy, a jako takový jsou mylně pokládáni za nemilosrdné, zcela přirozeně nebezpečné a dravé.
Studie všech těch mýtů, bájí, pohádek a dalších důležitých částí této knihy jsou určitě velmi hluboké. Až tak moc, že jsem v některých pasážích paní spisovatelce moc nerozuměl. Ale to je asi tím, že nejsem žena, ale muž. Asi nejvíc mě zaujaly pasáže „Vnitřní žena“ a „Ztráta vlastního kožichu.“ Hlavně Vnitřní žena jsou ty stavy, kterým muž moc nerozumí a někdy je bere spíš svéhlavě než aby se snažil pochopit. Mám pocit, že číst tuto knihu mnohem dřív, mnohé bych udělal jinak. Ale to už je jen další báje, další příběh.
Citát: Nevkročíš-li do lesů, nikdy se nic nestane a tvůj život nikdy nezačne.
Musím uznat, že schopnost vytáhnout z pohádek, mýtů a bájí ty základní fragmenty, to dokáže málokdo. Jsou to velmi prastaré příběhy a časem si je lidé upravují, upravují a upravují, až se z nich stane úplně něco jiného. Pak přijdou lidé, jako například paní spisovatelka a dokáže vyhledat tu podstatu, ten vznik příběhu. Tak že mi mrazilo, když jsem četl například kapitolu 16 s názvem „Vlčí rasa.“ Rozmluva ženy s vlkem je fakt mrazivá. Ale v této knize toho najdete o mnoho víc a tak ji vřele doporučuji nejen mužům.
Citát: Musíme vkročit do té špíny a hledat drahocenné dary, které pod vším tím nánosem leží.
Knihu mám rozectenou přes rok a nedá se to. Těšila jsem se na ní, ale přišlo zklamání.
"Ženy, které běhaly s vlky" jsem měla rozečtené 3 roky, a to byl už druhý pokus. Nevím, zda je problém jen překlad nebo i styl autorky, ale vůbec se to nečte dobře. Asi v tom bude kus od obojího, typicky americké plácání se ve vatě si překladatelka sama nevymyslela. Mám ráda mýty, pověsti, pohádky a kouzelné příběhy všeobecně. Obzvlášť ráda mám, když se v nich někdo ňoupe a rýpe a přemýšlí o nich. To mě přimělo vydržet a přečíst knihu celou. Ocenila bych více příběhů a méně vaty nebo seškrtání na půlku. Pak by se mi kniha líbila. Takto to nebylo úplně to pravé pro mě. Vidím ale, že mnohým kniha pomohla v těžkém období, takže svůj účel zjevně plní.
Podobně jako Dennys se mi kniha čte těžce. Ještě tomu dám šanci, ale třeba mi není určena
Já nevím. Kniha mi přijde nesrozumitelná, často tam jsou divné slovní obraty a musím přemýšlet, co tím autor chce říct.
Není to dobrý překlad a udivuje mě, že je tu tolik spokojených čtenářek. Překlad je hrozný, věty jsou kolikrát tak divné, že se mi lámal jazyk i mozek. I staročeština je pro mě snazší než tenhle český překlad. Radši si seženu originál.
Za mě děs a hrůza. Divím se, že to někdo kupuje nebo si to půjčí.
Knihu jsem četla s přestávkami celý rok, některé příběhy mě hodně oslovily a některé méně. Vzdycky si vzpomenu na Vasilisu a přemýšlím, čím mám nakrmit svoji panenku = intuici, aby byla spokojená. Každá v sobě řešíme nějaké téma a podle toho nas i osloví tyto příběhy s výkladem. Pokud chcete poučení a něco nového v sobě najit a objevit, je to kniha pro vás. Pokud hledáte jen informace, senzaci nebo román, spokojené nebudete. Ještě komentář k překladu, vůbec mi nevadil složitější jazyk, naopak mi přišlo, že ke knize to patří. Ke knize se budu určitě vracet, klíně bych ji hned mohla začít číst znovu :-)
Tato kniha mě velmi popostrčila k cestě, na jejímž konci bylo ukončení špatného manželství.
Vím, že žádná kniha, jakkoli dobře napsaná není určena všem. Stále více věřím a pozoruji, že mnoho lidí, žen pravděpodobně ještě více než mužů je zajato kolektivními normami. Ztrácejí spojení sami se sebou, se svými přirozenými instinkty. Mnoho lidí už ani neví, co je dělá skutečně šťastnými a dává jim pocit vnitřního uspokojení. Při čtení této knihy jsem se cítila motivovaná pokračovat ve své cestě.
Kniha není jen pro ženy. Mužům poskytuje hluboký vhled do divoké a zároveň jemné ženské duše.
Zajímavá kniha...celá pro mě byla vlastně jako ty příběhy uvnitř...občas ke mně promlouvala silným hlasem a rozechvívala něco uvnitř mě, občas se mi zdála natolik složitá a nepochopitelná, že jsem měla chuť ji odložit. Celkem s jistotou vím, že se k ní budu vracet. V jiných obdobích, s jinými zkušenostmi, se mnou bude rezonovat třeba příběh a poselství, kterému jsem prozatím nerozuměla, nebo třeba nechtěla rozumět. Co mi malinko vadilo byl styl jakým je kniha psaná, nevím jak to přesně nazvat - něco mezi vědeckým a básnickým jazykem, občas jsem měla pocit, že za těmi obraty se mi ztrácí jádro věci.
Zajímavé čtení o duši ženy. Hledat instinkt, který mnozí z nás zakopali v hlubokém nitru, kam se těžko vrací, pod nánosy stereotypů a automatizovaného chování...
V roce 2008 mi tuto knihu doporučila jedna známá a tak moc ji vychvalovala, že jsem si ji koupila. První povídka se mi líbila. Druhá už ne. Začala jsem číst další a další, ale nějak mě to neoslovovalo a nebavilo. Knihu jsem tedy nedočetla. Někdy to možná zkusím znovu.
Dnes, 22.9.2021 ještě doplňuji:
Ono se mi to nelíbilo, nebo.. mě nezaujalo, protože jsem tomu nerozuměla.
Měla jsem na to jít jako alef:
". . . začala jsem kratičkou exkursí do starověkého antického Řecka, která jasně a srozumitelně vysvětluje tehdejší postoj k lidskému tělu a duši, či mysli . . ."
Štítky knihy
duchovno mytologie ženy duševní růst spiritualita rozvoj osobnosti, osobní rozvoj význam pohádek a mýtů typologie osobnosti
Úvod knihy naprosto strhující, za ten dávám plný počet. Když ale došlo na rozbor první pohádky, kleslo mé hodnocení na odpad. I když jsem se o tom snažil dumat, většinou jsem nedokázal v autorčině vysvětlení vidět to samé co ona, ba v mnohých archetypech - segmentech příběhů - vnímám dokonce opak. A tak se pomalu ale jistě odkláním od knih, které na základě mýtů, legend, pohádek atd. vykládají archetypy chování a návody osobního rozvoje aktuálních i pro dnešní dobu. Tato kniha k tomu notně přispěla. Posílila ve mně pocit, že výklady všech těch příběhů jsou vždy spekulativní a nejdou zobecňovat, (12 pravidel pro život, Ukováni v temnotě atd.) protože si v nich každý může najít a najde svou vlastní interpretaci. A to mám mýty, legendy i pohádky opravdu rád.