Ženy, které nechtěly mlčet: Tři československé příběhy
Milena Bartlová
Na základě vlastních vzpomínek i archivních dokumentů vypráví Milena Bartlová o životech svých babiček, Vlasty Mlynářové a Hany Budínové, a matky Rity Klímové v průběhu 20. století. Byly to ženy, které studovaly, pracovaly a veřejně působily. Proto jsou představeny jako hlavní hrdinky, zatímco otcové, manželé a synové jsou v příbězích doprovodnými figurami. Závěrečná kapitola vysvětluje dějiny a význam feminismu v české společnosti a problémy vytrácení aktivních žen z dokumentů a dějin. Také zkoumá, jak rozumět tomu, že všechny tři byly část svých životů členkami komunistické strany.... celý text
Přidat komentář
Obecně si práce paní profesorky nesmírně cením, ale toto dílo mně osobně svou formou příliš nesedlo. Kniha mapuje osudy tří autorce blízkých žen, každý jiný, každý velmi silný, každý v podstatě zapomenutý.. Chápu, že intencí zřejmě bylo co nejvíce se odprostit od jakékoliv subjektivity, ale především ve třetím příběhu mi to přišlo až příliš na sílu a necítila jsem se příjemně hlavně při čtení částí o rozvodu rodičů.
Kromě této výtky se dle mého názoru jedná o velmi kvalitní dílo, předkládající náhled do životů zajímavých, silných žen na pozadí(?) událostí dvacátého století.
Skvělá byla poslední část knihy, zabývající se českým feminismem, co mě ale rozčílilo, bylo „jak čtenářky uvidí“, zmíněné v úvodu. Nechápu, jako by byla kniha o feminismu určena jen ženám.
Autorovy další knížky
2012 | Intelektuál ve veřejném prostoru |
2011 | Homosexualita v dějinách české kultury |
2007 | Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek VI., 1437–1526 |
2014 | Husitské století |
2003 | Pop History |
Kniha popisuje tři silné životní příběhy žen 20.století. Jedná se o autorčinu matku a obě babičky. Osudy to byly velmi pohnuté a zajímavé, přesto mě zpracování něčím zklamalo. Možná mi vadilo přílišné odosobnění, jakoby autorka ani nepsala o svých nejbližších ženách. Možná to byl úmysl, ale mně něco chybělo. Povídání o českém feminismu bylo zajímavé.