Ženy na popravišti: Tresty smrti vykonané v Československu na ženách v rámci retribučního soudnictví v letech 1945-1948
Ivo Pejčoch , Jiří Plachý
Tresty smrti vykonané v Československu na ženách v rámci retribučního soudnictví v letech 1945-1948. V letech 1945 – 1947 a pak znovu od března do prosince 1948 probíhala v Československu tzv. první a druhá retribuce. Jednalo se o proces potrestání válečných zločinců a kolaborantů, kteří se provinili podle tzv. velkého retribučního dekretu (č. 16/1945 Sb.). Na principu potrestání těchto zločinců se shodly exilové reprezentace okupovaných evropských států již počátkem roku 1942. O rok později přijaly za své tuto myšlenku i spojenecké velmoci. Ještě během války byla čs. exilovými institucemi vypracována norma, tvořící právní rámec pozdější retribuce. Od léta 1945 tak v českých zemích působilo 27 mimořádných lidových soudů (na Slovensku byla situace poněkud odlišná), jimiž bylo v průběhu výše uvedené doby odsouzeno více než 30 tisíc válečných zločinců a kolaborantů. Z nich nad 738 vyslovily soudy trest smrti, který byl vzápětí vykonán. Mezi nimi se nacházelo také 67 žen. Bylo to vůbec poprvé v dějinách novodobého českého trestního práva, co byl nejvyšší trest na ženách nejen vynesen, ale i vykonán. V knize jsou vůbec poprvé všechny tyto případy na základě primárních historických pramenů zrekonstruovány a popsány. Je to také vůbec poprvé, co je pozornost věnována tomuto aspektu poválečného vyrovnání se s okupační minulostí.... celý text
Přidat komentář
Hodně smutné čtení. A to kniha obsahuje jen příběhy žen, které dostaly trest smrti. Nebylo málo ani těch, které za problémy a neštěstí způsobené svým spoluobčanům z obdobných pohnutek, odešly od soudu s tresty odnětí svobody.
Kniha z produkce pana Pejčocha nabízí pohled na odlišnou kapitolu kolaborace, než na kterou jsem byl zvyklí. O Čurdovi, Moravcovi a jiných kolaborantech bylo napsáno mnoho. Tato kniha se však věnuje ženám, které z nějakého (velmi často naprosto banálního) důvodu kolaborovali s německými okupanty. Je často až s podivem, z jakých důvodů byli dané ženy ochotné podat udání. Rozum mi zůstával stát nad neracionalitou žen, které ať již kvůli majetku či manželovi či z jiných důvodů doslova neváhali jít přes mrtvoly. Jakožto student jsem mohl provést nezaujatou komparaci s dnešní dobou, kdy sice nekolaborujeme s nepřítelem, nicméně stále a stále dokola udáváme lidi kolem sebe a často z malicherných důvodů. Zcela rozhodně danou knihu doporučuji zájemcům o danou tématiku, studentům či jen jako literaturu na zabití volného času.
Štítky knihy
nacismus ženy kolaborace trest smrti poválečná doba mimořádné lidové soudy vyrovnání se s minulostí
Kniha se zabývá životopisy konfidentek gestapa, ženy které stály tiše v pozadí všeho teroru, donášely a tím posílaly svoje sousedy na smrt. Autoři si dali práci a dohledali mnoho informací o jejich životech, rodinách, původu a kniha má spoustu fotek. Po válce byly donašečky souzeny zvláštními soudy a 67 bylo popraveno. Je to obrovské množství poprav, za jakoby drobné prohřešky, které však přinášely smrt. Je zajímavé, že za první republiky nebyla popravena žádná žena. A od roku 1948 dosud jen 6 dalších žen. Také je zajímavé, že popravené konfidentky byly převážně české národnosti a s nižším vzděláním.