Ženy na tahu
Joanne Fedler
Když se na víkend sejde parta ženských bez dětí a bez manželů, nikdo netuší, jak to celé dopadne… Jo, Helena, Erika a CJ se seznámily tak dávno, že už si ani nepamatují, kdy to vlastně bylo. Chodily tehdy do stejného mateřského centra a jejich život se točil kolem malých dětí, z nichž už jsou dneska většinou puberťáci s vlastními názory, iPody a hormonálním zemětřesením. Zatímco se některé mámy potýkají s pocitem prázdnoty, jiné tuší, že se konečně budou moci po dlouhé době zase volně nadechnout. Naše hrdinky si s několika novými kamarádkami a spoustou vína a jídla vyrazily na víkend za město. Netrvá dlouho a probírají se chlapi, manželství a děti, důvěrnosti i zranitelná místa. Dojde ale i na hádky a některá přátelství čeká těžká zkouška, když se víkend začne ubírat nečekaným směrem. Volné pokračování mezinárodního bestseleru Dámská jízda je bystrou, zábavnou a také velmi pronikavou sondou do života žen, které se snaží vypořádat se stárnoucími těly, nenaplněnými sny a pubertálními dětmi. Ale hlavně je to kniha o přátelství, lidskosti a mateřství — a o tom, že milovat znamená především nechat jít.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , JotaOriginální název:
The Reunion, 2011
více info...
Přidat komentář
Proč číst knihu, ve které se tak moc nestane? Protože v tom, co je řečeno, je možné najít tolik pravdy a ztotožnění, že vás přemůžou slzy, ať chcete nebo ne. Jedna z mála knih, která mě opakovaně nutila k zamyšlení a tekoucím slzám.. kniha je i o tom, že milovat znamená především nechat jít.
Možná jsem Ženy na tahu trochu nadhodnotila, ale když mne některé myšlenky zaujaly natolik, že jsem si je zapsala, tak si to ta kniha asi zasloužila.
První knížka Dámská jízda se mi líbila mnohem víc, v této knize mi hrozně lezla na nervy Jo, (napsala bych i něco peprnějšího ale nechci tu být sprostá ;) ) ale jinak kniha na mě udělala dojem, co člověk to jiný příběh.
Kniha je víceméně o ženách různých povah, kdy každá z nich má jiné starosti a trable. Kamarádky, které se sejdou a užijí si víkend, jako dámskou jízdu. Kniha byla pěkná, ale figurovalo tam mnoho jmen a mnoho postav, až s ev tom člověk ztrácel.
Kamarádky jsou rodina, kterou si vybíráme.
Zprvu jsem měla pocit, že to bude rozverná knížka, plná vtipných komentářů. Postupně ale vyšlo najevo, že každá z účastnic víkendu má nějakou bolest, trápení, starost, se kterou se vypořádává zdárně nebo nezdárně po svém. Moc se mi to líbilo. Takové jsme.
Knihu, kterou si vezmete jeden den do ruky a druhý den ji máte přečtenou, tak vás to vtáhne dovnitř...děj veskrze žádný, ale myšlenky, které se zrodí v hlavách přítelkyň, které se vidí po letech, jejich názory na mateřství a další životní otázky jsou prostě jedním slovem úžasné a mají hloubku. Říkáte se, joooo, přesně tohle taky cítím, myslím si to samé, ale nedokážu to tak trefně popsat slovy...milovala jsem od začátku až do konce tenhle spolek ženských...
Název knihy je zavádějící - očekávala jsem rozverné historky flámujících matek. Místo toho mne překvapila hloubka myšlenek a prožitků, které mě zasáhly.
Zarazilo mne zjištění, že vůbec nezáleží, na kterém konci světa žijete, protože všechny řešíte úplně stejné situace a problémy.
Hrdinky jsou v mém věku, proto mi možná knížka sedla o to víc.
Teď, krátce po přečtení, se ve mně pere tolik pocitů, že budu mít dlouho co zpracovávat.
Moc hezká knížka, která vám má co nabídnout.