Ženy o ženách
Barbora Baronová , Dita Pepe
Ženy o ženách je knížka, která přináší třicet osobních pohledů na dokumentární práci. Zahrnuje rozhovory s filmovými a literárními dokumentaristkami, které otevřeně hovoří o své práci, tvůrčích přístupech, nápadech, etice, postavení žen v dokumentu i vztazích s dokumentovanými osobami.
Přidat komentář
Knihu jsem si koupila na základě Vizitky s Barborou Baronovou na Vltavě. Akorát začínala pandemie a já hledala nové kulturní vyžití, když přišlo tolik omezení. V rozhovoru zaznělo, že je kniha rozsáhlá, ale když jsem ji měla konečně v ruce, trochu jsem padla na zadek. Nedá se číst v kuse, každá osoba chce svůj čas. A já knihu četla víc jak rok. Ale stálo to za to. Díky knize jsem si našla cestu k některým velmi zajímavým dokumentům, spoustu dalších tipů mám vypsaných a těším se na ně.
Kniha mě ale také velmi inspirovala a podpořila lidsky. Každá autorka je něčím jiná, některé názory jdou proti sobě, ale každá si svůj názor umí obhájit a já jim rozuměla. Všechny jsou to neskutečné bojovnice!
A ještě jeden velký zážitek mám - na základě knihy jsme v rámci rodiny zkusili měsíční projekt - každý den napsat jednu větu. Různé generace od 6 do 90 let. Vše jsme dali dohromady a máme krásný rodinný poklad.
Když mi tahle tlustá kniha přišla z knihkupectví poštou, spráskla jsem ruce a ptala se sama sebe, kdy si najdu čas ji přečíst. Čas jsem si našla, bylo to jen pár večerů a přineslo mi velmi mnoho inspirace na knihy, které bych si chtěla přečíst a filmy, které bych chtěla (měla) vidět. Dámy - filmařky, publicistky, spisovatelky jsou velmi zajímavé osobnosti, i když s velmi odlišným pohledem na svět. Právě ta různorodost názorů mne moc bavila a obohacovala.
Jakým způsobem vytvářejí svá dokumentární díla Helena Třeštíková, Olga Sommerová, Petra Dvořáková, Marika Pecháčková nebo třeba Apolena Rychlíková? Jak vypadá současný český dokument viděný očima žen? O čem ženy točí a píšou, co je zajímá, čemu věnují svůj čas a energii? Jak moc se jejich práce a pohled na svět mění, když se stanou matkami? Lze v dokumentu skutečně zachytit realitu, nebo je vždy formovaná tvůrčím záměrem autora? Myslí muži a ženy opravdu jinak? Když vyprávím něčí příběh, pomáhám mu, nebo ho zneužívám? Potřebujeme kvóty? A dokážou být k sobě ženy vzájemně solidární?
Monumentální dílo, které na první pohled vytváří dojem, že čtenář musí být odborník na dokument, ale vůbec to tak není. Knížka nabízí jednak pozoruhodný a přínosný background k dokumentům, v němž se čtenář dozví často klíčové informace o jejich vzniku, jednak možnost rozšířit si obzory o řadu dalších děl méně známých autorek. Díky pečlivému a detailnímu způsobu práce Báry Baronové vzniká skutečně mozaika české ženské dokumentaristiky, která je stejně jako dokument sám vždy nutně výběrová a subjektivní a tak je třeba ji také číst, o tématu tím ale vypovídá možná lépe než mnohé teoretické práce. V neposlední řadě jde o fascinující výpovědi žen o jejich práci a přístupu k životu.