Ženy v islámu a ženy v židovsko-křesťanské tradici
Šaríf Abd al-‘Azím
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280080/mid_zeny-v-islamu-a-zeny-v-zidovsko-kre-a44-280080.png
3
3
3
Tato kniha se zabývá postavením ženy ve třech zjevených náboženstvích, s odvoláním na jejich základní věroučné zdroje. Postavení ženy v těchto náboženstvích, jež lze definovat mimo jiné jejími právy, privilegii a odpovědnostmi, je patrně jedním z nejnepochopenějších a nejzkreslenějších, nicméně nejdiskutovanějších témat ve vztahu k ženám - a to platí zejména pro mýty provázející postavení muslimské ženy. Zdrojem informací jsou přesně citované knihy židů, křesťanů a muslimů i další publikace. Text nám s nebývalou logikou a výmluvností nabízí komparativní analýzu judaismu, křesťanství a islámu v celé škále témat souvisejících se ženami. Pro její správné posouzení je nutné si uvědomit, že židovsko-křesťanský odkaz je třeba hodnotit s ohledem na jeho odpovídající historický kontext. Kniha je současně i odpovědí na propagandu vedenou na tomto poli proti islámu, když se vypořádává se stereotypy postavení ženy podle Koránu, rozlišuje mezi správnou islámskou vírou a rozličnými zvyky muslimů, jež jsou ovlivněny místní kulturou a společenskými či kmenovými tradicemi. Vzhledem k názorovým omylům v této oblasti rozšířeným nejen mezi nemuslimskými obyvateli Západu, ale i mezi mnoha muslimy, by si tuto útlou knížečku měl přečíst každý přemýšlivý člověk. Jejím cílem je nejen zrušit celou řadu mýtů, ale také nabídnout vizi vybudování vyvážených vztahů mezi muslimy a nemuslimy.... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2010 , Ústředí muslimských obcíOriginální název:
Women in Islam versus Women in the Judaeo-Christian Tradition
více info...
Přidat komentář
Ženy v islámu a ženy v židovsko-křesťanské tradici
Cílem publikace je vyvrátit mýtus o misogynním islámu. Autor v 15 tematických kapitolách (od prvotního Evina hříchu, přes postavení ženy u soudu, při rozvodu, majetková práva, mateřství, vdovství až po hidžáb a polygamii) ukazuje, že islám je v teorii k ženám spravedlivější než Bible nebo rabínská tradice. Srovnává je s koránským textem a sunnou.
Argumenty většinou uvádí pádné, ale jak už to tak u podobných textů bývá, argumentaci vždycky podřizuje náboženskému přesvědčení. Třeba sunnu vybírá dost selektivně, jako by žádné misogynní hadísy neexistovaly. Vůbec se nezabývá třeba hadísy o tom, že žena je stvořena z křivého žebra, proto na ni muž musí být hodný; nebo o tom, že žádný lid, který vede žena, nemůže prosperovat; nebo další o tom, že ženy tvoří největší část obyvatel pekla. Nejsou to přitom žádné pochybné hadísy, jsou uvedené v uznávané sbírce al-Buchárího, kterou jinak autor sám cituje. Zároveň se taky někdy vyhýbá otázkám, jejichž odpovědi by nemusely podpořit islámskou vizi společnosti. Např. v případě mnohoženství. Na světě je jistě víc žen než mužů, a proto může být polygamie dobrý nápad, ale co když je to někde obráceně (což skutečně je)?
V epilogu přiznává, že islámské země jsou daleko ideálu, neboť jednak se nikdy neodklonily od předislámských tradic, jednak se nechaly příliš ovlivnit Západem. A končí trochu rozporuplnou výzvou k dialogu, k vzájemnému poznávání a výrokem, že „něco je v současné společnosti úplně špatně“ a naopak „něco je na islámu správné a je čas to zjistit“.