Ženy z Vardø
Kiran Millwood Hargrave
Na to, aby ste získali moc nad nezávislými ženami, stačí ich obviniť z čarodejníctva. Platilo to na začiatku sedemnásteho storočia. A vlastne to platí aj dnes. Čo sa stane, keď v búrke na mori zahynú všetci muži z mestečka Vardø a ženy sa zrazu musia postarať samy o seba? Zima 1617, ďaleký sever Nórska. Dvadsaťročná Maren stojí na skalnatom pobreží a sleduje, ako na mori vypukne náhla zničujúca búrka, v ktorej zahynie štyridsať rybárov vrátane jej brata a otca. Ak chcú ženy z malého severského mestečka Vardø prežiť, musia sa vzoprieť hlboko zakoreneným pravidlám ostrova. Začnú loviť ryby, porážajú soby, robia veci, ktoré nikdy predtým nerobili. Tri roky po búrke vstupuje do príbehu románu Ženy z Vardø temná postava. Absalom Cornet prichádza zo Škótska, kde sa podieľal na upaľovaní údajných čarodejníc. Privádza so sebou svoju mladú nórsku manželku Ursu, ktorá je opojená manželovou mocou a autoritou a zároveň z nej má obrovský strach. Ursa na ostrove stretne niečo, čo nikdy predtým nevidela – nezávislé ženy. Absalom však vidí len bezbožné miesto zamorené mocným zlom, s ktorým sa chystá zviesť rozhodujúci súboj. Maren a Ursa sa postupne zbližujú a ich vzťah obe ženy prekvapí. Čo s nimi bude, keď Absalom začne ohrozovať nielen životy žien, ale i samotnú existenciu Vardø? Román britskej spisovateľky Kiran Millwood Hargrave Ženy z Vardø je inšpirovaný skutočnými udalosťami zo sedemnásteho storočia. Je to príbeh o silných ženách, o láske, zle a posadnutosti, ktorý sa síce odohráva na okraji civilizácie, ale zasahuje priamo do jej srdca.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2024 , AbsyntOriginální název:
The Mercies, 2020
více info...
Přidat komentář
Velmi hezky napsane, ctive. Pribeh je drsny a poutavy. Na konci jsem citila bezmoc ze situace, ktera snad nemuze ani jinak dopadnout.
Napospas je další knihou, která by mě asi minula, kdybych si nepřečetla zdejší komentáře. Když jsem ji kupovala, nedokázala jsem si představit styl ani samotný příběh, a obálka mi nápovědu rozhodně nedala. Jakmile jsem začala číst, hned jsem byla vtažena do děje, do času.
Nejsevernější norský ostrov, nejponuřejší náboženské období a nejvyšinutější psychopati ve vysokých funkcích s velkou mocí. Minimálně to poslední známe i z našich dějin, z nechvalně známých čarodějnických procesů. Ale musím autorce přiznat, že popis života lidí 17.století v oblastech tehdejší Finmarky byl velmi působivý a čtivý. Cyklus jednoho roku v lidském měřítku a fungování byl skvěle vylíčený, jakož i soužití s Laponci, pro našince velmi exotické (já osobně si jedinou zmínku o Laponcích vybavuju z Andersenovy pohádky o sněhové královně).
Když si to spojím s konkrétními, velmi dobře popsanými postavami, a přidám skvělý překlad Gisely Kubrichtové, je pochopitelné, že výsledkem je výborná kniha. Takže i já hnidopiška mám pouze jedinou připomínku: jak je možné, že na ostrově, kde nejsou žádné stromy, se topí dřevem? To se všechno vozí z pevniny, nebo je tam tolik vyplaveného dříví? V knihách P. Maye, které se odehrávají na Hebridách, se všude topilo rašelinou, takže tohle mě mate. Ale to je opravdu zanedbatelný, i když pro mě rušivý detail.
"Světlo svíčky je nejslabší v koutech. My jsme tu od toho, abychom si tam pořádně posvítili, prohledali naše temná místa a vypálili je. Abychom je sežehli ohněm Boží lásky."
Temné a mrazivé čtení inspirované skutečnou událostí, bohužel, čtení jsem si užívala až ke konci knihy, kdy najednou dojde ke smršti nejrůznějších událostí, převážná část knihy mě jinak nudila. Jako velké plus hodnotím výborné vykreslení nehostinné krajiny a dvě sympatické hlavní hrdinky, které spojoval, ač pocházely ze zcela odlišných poměrů, velmi smutný osud.
Člověk si říká, jestli ta syrová a nehostinná krajina nebyla to nejpřívětivější, co v knize bylo. Jaké zlo si lidé dokáží navzájem napáchat.
Tohle nebyla žádná miloučká knížka o amazonkách na norském ostrově. Tohle bylo syrové a surové, od počasí a jiných přírodních úkaz po chování mužů a žen v tehdejší době. Takové novodobější Kladivo na čarodějnice. Ani jsem nevěděla, že to v historii probíhalo v Dánsku-Norsku.
Ze začátku jsem měla problém se začíst a dostat pod kůži všechny obyvatelky ostrova, jejich mentalitu a chování vůči sobě. Ursula byla taková, jak se od ženy tehdejší doby očekávalo, že bude, i když v některých momentech překvapila. Muži v knize - no comment.
Jsem ráda, že jsem to s delší pauzou přečetla. Byl to zase jiný žánr, než obvykle čtu. Líbí se mi obálka, krátké kapitoly a ano, bylo to čtivé.
Četlo se to samo. Drsná historie. Jen ten “vztah” dvou hlavních hrdinek, mě příběh otravoval.
U této knihy mě velmi nalákala anotace. Pustila jsem se do čtení a nemohla jsem to odložit, tak moc mě příběh pohltil.
V roce 1617 postihla ostrov Vardø na severovýchodě Norska katastrofální bouře, při které na moři zahynula většina mužů, kteří právě vyrazili na rybolov.
Ženy se musely popasovat s touto novou tragickou situací a poradit si s obživou a chodem celé vesničky.
Na ostrov je následně vyslán komisař, který má dohlédnout na to, aby se zde zabránilo domnělým čarodějnickým praktikám.
Sledujeme zde příběh dvou mladých žen, Maren a Ursuly, mezi nimiž se časem vyvine důvěrný přátelský vztah. Maren je obyvatelkou ostrova, Ursula je mladá městská dáma zvyklá na společnost a služebnictvo, a zároveň je novomanželkou zmíněného komisaře, který má na ostrově speciální poslání.
Ursula se s pomocí Maren učí nejzákladnějším dovednostem, které jsou pro život v těchto drsných končinách nezbytné. Navíc se ve vesnici rozpoutá kolotoč absurdních obvinění z čarodějnictví a Ursula s hrůzou zjišťuje, že se na tom podílí právě její manžel.
Velice doporučuji, pro mě to byl parádní zážitek. Kniha má přesně moje oblíbené body: zima, nehostinný sever, čarodějnice.
Čtení něčím děsivé,dechberoucí,bolestné a šokující.
Měla jsem z této knihy smíšené pocity a vím že v té době bych já žít nemohla
Nádherné čtení. Jsem ráda, že mě neodradila "fantasy" obálka. Trošku těžce jsem se začítala zpočátku, noční můra s velrybou a následující ničivá bouře ale všecko překonaly a já se nemohla odtrhnout. Vlastně jsem netušila, že čarodějnické procesy probíhaly i na tak vzdáleném severu! Pověrčivost je strašná a lidská nenávist taky. Chudák Ursula. Provdali ji za hrubého člověka, který chtěl za každou cenu dokázat své kvality. Bohužel, dokazoval je nešťastným způsobem. Drsné podnebí i příroda bez stromů, všudypřítomný zápach ryb a plno krve ze zabíjení sobů. Muselo to být moc těžké i bez těch čarodějnických procesů. Cornet se projevuje jako maximální surovec, i když se Ursa velmi snaží, není možné ho mít rád. A co teprve později, když pozná jeho temnou stránku, o které bez obalu mluví. Naštěstí je tu přítelkyně Maren. Její pomoc je nezbytná a Urse pomáhá v domácnosti a je jí útěchou v samotě. Konec je logickým vyústěním celého příběhu. Snad se obě ženy dočkají lepších časů. Docela by mě potěšil další díl.
Upřímně ani nevím, proč jsem si knihu půjčila, prostě mě v těch novinkách zaujala velikostí a krásnou obálkou. A ještě že tak. Kniha je románem zasazeným do historických událostí na ostrově Vardo během kolem roku 1619, během vlády krále Kristiána IV., který měl za to, že nejsevernější část Norska obývají pohané a čarodějnice, které je potřeba perzekuovat. Příběh žen na ostrově, které přišly při bouři o 40 mužů a zůstali tak téměř na vše, včetně rybolovu sami je drsný, zároveň nádherný, ale pro tehdejší dobu a její okolnosti absolutně nepřípustný. Samotné procesy jsou zde zmíněny jen okrajově, jedná se spíše o popis samotného života na ostrově a o vzniku, ale především zániku přátelství, závisti a strachu z neznáma.
Kniha je místy hodně rozvleklá a popisná, ale k jejímu formátu to sedí.
A velmi mile mě překvapilo, že tohle dílo napsala autorka, které je teprve 31 let. V poslední době se ke mě dostávají samé dobré knihy od mladých autorů a je to skvělé.
Historický román založený na základě skutečných událostí - čarodějnických procesů. Samotná kniha však pojednává spíš o cestě, která vedla k obviňování než o samotné procesy. Jde o popis těžkého života žen na nejsevernějším místě Norska po ztrátě 40ti mužů vesnice. Pochmurný příběh, který jsem si ale užila.
Podnebi drsneho severu. Tragedie na mori pri rybolovu. Zeny odkazane samy na sebe. Udel dohodnuteho manzelstvi. Necekane city dvou pritelkyn. Hon na carodejnice v pocatku 17. stoleti. Ze zavisti plynouci kriva obvineni. Smrt v jeji nejhorsi podobe. - takto bych knihu shrnula.
Kdyz se clovek prokousa hromadou postav a jmen (pricemz nektere z nich hned v uvodu knihy zemrou, btw), musi vydrzet velmi dlouhe uvedeni do deje. Pribeh je opravdu dlouhou dobu obestren tajemstvim a hlavni dejova linka, na kterou ctenar ceka - nahaneni carodejnic - se naplno rozjizdi az v poslednich 100 strankach knihy. Do te doby sledujeme pribeh Maren a Ursy - dvou pritelkyn tak odlisnych a pritom tak stejnych. Obe citove stradaji a potrebuji se navzajem.
Velikym plusem je pro me bezesporu autenticnost pribehu, ktery byl postaven na realnych zakladech. Dansko-Norska oblast spadajici pod tehdejsi vladu krale Kristiana IV. zazila krusne casy pri pokusu o nastoleni te spravne a jedine viry a v knize je vykreslena tehdejsi atmosfera presne tak, jak si ji predstavuji.
Obrovskym minusem pro me je - jak uz jsem zminila - velika spousta postav, ktera mi v zacatku knihy pekelne zamotala hlavu. Druhym minusem pak je velmy tahly zacatek a gradovani i vyusteni zapletky behem poslednich 100 stran.
Mám ráda knihy z drsného severu, jelikož já jsem teplomilec a o zimě čtu hezky z pohodlí. V knize Napospas se ale k mrazu přidává i nastupující inkvizice v podobě nového komisaře, který si jde zjednat pořádek v malé osadě. Charaktery byly hezky vykreslené, ale LGBT vztah mi tady vůbec nesedl, přišlo mi to strašně na sílu a vztah dvou žen vyloženě shodil.
Jedná se ale o povedenou knihu sic s krkolomnými jmény, ale jinak čtivou a mrazivou.
Je to velice zajímavě napsaná kniha. Styl ma v sobě něco z úspornosti, něco lakonického a něco velmi osobního, což z toho dělá malém poetické dílo se zvláštním zabarvením, který přesně ukazuje scenérie i dojmy, jež jsou přeneseny na čtenáře s neobyčejnou silou. Pestrost jazyka je zde svedena stranou na stranu komorní až kniha je velice atmosférická.
Příběh je založen na skutečnostech což knize dává neuvěřitelný rozměr. Co se se dtane když nad hladinou objeví velryba a moře spolkne muže, bratry, otce...V začátcích 17.st. to mohlo mít následky katastrofální nejen kvůli katastrofě samé. Je to ukázka nejen strašných konců s nimiž nešlo nic udělat, ale i těžkého, tvrdého života. Jaká propast se může otevřít když se dostaneme tam kam nemáme a co by se nemělo dít.
Velice smutné. Dávám plný počet právě za ten styl kterým autorka dovedla vykreslit jak pocity tak prostředí, ačkoliv je to psáno v přítomném čase - z jisté části-
Štítky knihy
boj o přežití 17. století Norsko ostrovy čarodějnictví bouře historické romány čarodějnické procesyAutorovy další knížky
| 2017 |  Dívka z inkoustu a hvězd |
| 2018 |  Ostrov na konci všeho |
| 2023 | Julie a žralok |
| 2021 | Napospas |
| 2019 | Až přejde zima |
Neskutočne silný zážitok! Krásne napísané - citlivo, pútavo, múdro. Až mi spadla brada, priznávam, keď som sa (až po dočítaní) dozvedela, že autorka má 34 rokov! Taká zrelosť v takom mladom veku..., to sa tak často nevidí. Snímam svoj pomyselný klobúk a veľmi rada sa poobzerám po ďalších tituloch autorky. Ešte dlho bude vo mne doznievať príbeh Maren a Ursuly, sila a statočnosť Kirsten a Diiny, absurdnosť obvinení tzv. čarodejníc, komisárova a lensmannova odpornosť, zrada a zloba miestnych žien, neľahké prírodné prostredie Vardo a, samozrejme, dve záverečné vyvrcholenia...
Bola to pre mňa druhá kniha, na konci ktorej som plakala a slzy ako hrachy mi stekali po tvári... Veľmi silný emotívny zážitok!