Zeptej se táty
Jan Balabán
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113171/zeptej-se-taty-113171.png
4
432
432
Smrt zpozorní naše životy. Ústřední událostí posledního románu Jana Balabána je umírání a smrt člověka, jeho vlastním vnitřním dějem je ovšem náročné hledání života. Neboť ten se ve své hloubce vždy musí teprve najít. Teprve znovu vynaleznout. Všichni jsme v jistém smyslu podobni postavám z toho podivuhodného, přelévavého příběhu Jana Balabána, plného rozhovorů a samomluv i tich. Příběhu, ve kterém se hledá pravda a nachází opravdovost. Všichni se v našem vezdejším ubývání snažíme zjistit něco o podstatě skutečnosti, nebo alespoň u něčeho podstatného chvíli být. Téměř to nejde, neb víme ukrutně málo. Naše mysl je zahlcena otázkami a pochybami, nedůvěrou a nevírou, nervozitou a agresí. Energie je vyplýtvána na slepý každodenní provoz. Slova se vzepřela potměšilou nepřesností, ruce jsou krátké... Román vyhrál v anketě Magnesia Litera 2011 – Kniha roku. ... celý text
Přidat komentář
Jedinečná. Nevím proč, ale vždycky při setkání s podobnou zádumčivou knihou mám pocit, jakoby se všechen ten spěch a snažení pozastavilo a člověku je dovoleno chvilku přemýšlet. Děkuji
Román je jako prudká řeka. Večer jsem ji koupil a druhý den ráno dočetl.
Ta možná zdánlivá nedotaženost je podle mne dána tím, že neustále čekáme odpovědi na naše otázky. Když nepřicházejí, jsme zklamaní. Balabán nám ale odpovídá, jen jiným způsobem a v trochu jiné sféře, než jsou naše očekávání ukotvena.
Knížka je super, člověk se k ní bude jistě rád vracet, protože vyvolává mnoho ne zrovna jednoduchých otázek k přemýšlení. Doporučuji, ale myslím, že je dobré ji číst pomalu, zvolna, klidně se i vracet.
Psáno nádherným jazykem, plným metafor aniž by toto nějak ubíralo čtivosti knihy. Na to že je to o smrti, což není téma z nejpříjemnějších, dávám celkem vysoké hodnocení, ale přečtu si to zřejmě někdy ještě jednou, až mi to bude mít více co říci.
Neubráním se srovnání s knihou Pravidla směšného chování spisovatele Emila Hakla, která vyšla v témže roce, jako Balabánova Zeptej se táty...obě knihy jsou přibližně stejného formátu, obě řeší vyrovnávání se se smrtí otce, který v obou knihách zastával lékařskou profesi. V obou knihách je smrtí otce postižen syn, spisovatel. Obé knihy jsou plny krásných myšlenek a trefných pojmenování životních záludností. Ač každá kniha jiná, obě, mám pocit, hrály stejným nevtíravým rifem na tutéž emoční strunu. Jen u Balabána jsem u konce podvědomě očekával hlubší uzavření nastolených otázek, eventuelně jakési silnější katarze popisovaných postav. Měl jsem pocit, že kniha prostě skončila předposlední kapitolou - snad to nebylo způsobeno mou vlastní nepozorností. Objevovat tyhle analogie mě baví;)
„Žijeme ve skládačce, ve struktuře, kde prominenci získává jen to, k čemu je přitažena pozornost“ - Jan Balabán/Zeptej se táty…
Vyrovnat se se smrtí blízkého člověka je vždy těžké. O to hůř, když krátce po smrti otce dostávají jeho děti i manželka dopisy plné zášti a zloby. Rádi by se ho zeptali, co je na oněch obviněních pravdy. Odpověď však nepřichází ... Musí se s danou situací vyrovnat sami. Jejich diskuze je pak zavádí až k otázkám po smyslu lidské existence. Autor, který tento příběh psal s myšlenkou na svého nedávno zesnulého otce, a který zemřel krátce po odeslání konečné verze rukopisu, zavádí čtenáře zpět do doby normalizace, kdy nic, a tudíž ani zdravotnictví, kterého se děj dotýká, nefungovalo normálně.
Román Zeptej se táty jsou spíše úvahy o smrti, úvahy, které jsou stavěny na pozadí úmrtí lékaře MUDr.Jana Nedomy. Smrt je v románu přítomna na každá straně, je to neobyčejně tísnivý text. Ale podle mého názoru je to nejčtivější Balabánova kniha.
Jak si v běžném životě člověk neuvědomuje, že když blízký zmizí, zemře, začne najednou chybět v těch nejobyčejnějších situacích, když potřebujeme znát jeho názor, když se o něj potřebujeme opřít nebo třeba v noci, když je vedle v posteli prázdné místo. Proč Balabán tak intenzivně přemýšlel o smrti? Jeho román je fascinující a byl by fascinující, i kdyby jeho autor nezemřel těsně po jeho dokončení. Na závěr několik postřehů: působivé líčení magické noci, ve které mohli přistát mimozemšťané a zhnusení, které v Emilovi vyvolává kniha Malý princ tím, že je otcem intenzivně vnucovaná, to jsou momenty, které se mi vryly do paměti. Motiv Wolfova obvinění doktora Nedomy nemá očekávanou pointu a Emilův sen, ve kterém je jeho otec souzen, mi připadá ne-Balabánovský.
Štítky knihy
smrt rodinná tajemství otcové a synové Magnesia Litera české romány
Autorovy další knížky
| 2010 |  Zeptej se táty |
| 2004 | Možná že odcházíme |
| 1998 |  Prázdniny |
| 2010 | Povídky |
| 2006 | Jsme tady |
Neuvěřitelně hutná kniha, kterou se mi myslím vyplatilo konzumovat po malých dávkách. Často se mi totiž stávalo, že po patnácti minutách čtení jsem pak měl několik hodin o čem přemýšlet. Četl-li bych po větších objemech, obávám se, že bych se o spoustu takových zážitků ochudil. Obdivuji také Balabánův jazyk; vzpomínám si, že jsem se kochal i větou o čtyřech slovech.
Doporučuji vychutnávat pomalu.