Zera nad Pacifikem

25.03.2022

Už od malička miluju knížky od válečných pilotů. Ale díky Clostermannovi a Fajtlovi to byla spíše "paví oka" a později kříže z evropského bojiště. Pacifik mě nechával chladným. Jenže japonská kultura je mi, i díky autorovu jmenovci Stanu Sakaiovi, blízká. Jak jinak se vcítit do pocitů pilotů s vycházejícím sluncem na křídlech, než skrze zápisky nejznámějšího z nich? Je to čtení pro Evropana vskutku neobvyklé, protože cestu bušidó asi nejsme schopni úplně pochopit. Na prvním místě je čest a služba císaři, soukromý život nemá skoro žádnou hodnotu. Když čtu, jaké problémy měli naši piloti s dvojím důstojnickým zařazením, tady se zkrátka nediskutuje. Hodnosti jsou dány pevně podle kast a rozkaz je zákon. Pokud nepatříte do té správné společenské třídy, povýšení nepřipadá v úvahu. Proto je s podivem, že si takto čestný člověk některé historky dost zpestřil, nebo dokonce úplně vymyslel. Například Zero z konce války A6M5a bylo výkonnostně úplně jinde, než původní A6M2. I když Sakai se snaží přesvědčit, že šlo o stejné letadlo. Stejně tak slavné akrobatické vystoupení nad Rabaulem se nejspíše nikdy neudálo. Jenže i díky tomu je kniha tak čtivá. Tak to autorovi odpusťme, zavřeme se do kokpitu stíhačky a prožijme válku v Pacifiku od prvních vítězství v Číně až po hořkou porážku očima (později jedním okem) jednoho z nejlepších pilotů historie.

28.08.2017

Saburo Sakai líčí druhou světovou válku, tak jak jsem ji doposud nepoznal: z pohledu "záporáka", letce Japonského námořnictva. Je prokázáno, že některé události v knize jsou lehce "přibarveny" či úplně vymyšleny, což dobře dokumentuje už jen počet sestřelených letadel - Sakai v knize udává, že dosáhl počtu 64 vítězství, oficiální japonské statistiky ale hovoří pouze o 28. Na tom však vůbec nezáleží. Tohle je věrohodný vhled do psychiky japonského pilota, který nikdy nezpochybní jediný císařův rozkaz, ať by byl sebetvrdší - jako například příkazy ke Kamikaze útokům, které přišly v roce 1944. Díky líčení této knihy lze najednou pochopit, jak se piloti cítili, a proč se k sebevražedným útokům dobrovolně hlásili. Sám Sakai navíc pocházel ze starého samurajského rodu (ostatně originální název knihy zní Samurai!), a vždy se řídil podle kodexu Bušido, který nedovoluje se vzdát, či pochybovat o pravdě nadřízeného. S tímto vědomím najednou působí použití atomových bomb proti Japonsku odůvodněně. Vojáci, jako Sakai, by se nikdy nevzdali. Válka by se táhla mnoho dalších měsíců. Statisíce dalších životů by byly ztraceny na obou stranách. Bylo potřeba to utnout.