Zero: Vlčí něha
Aleš Kot
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288598/mid_zero-vlci-neha-SlL-288598.png
4
34
34
Edward Zero opustil agenturu. Přestal být agentem a zařídil si na Islandu lepší a klidnější život. Jenže minulost a sopky jen málokdy vydrží dlouho nehnutě odpočívat. V tomhle případě obojí exploduje najednou a Zero se musí opět dát na útěk. Palestina, Belfast, tajná laboratoř uprostřed lesů... to je jen několik zastávek na jeho krvavé cestě.... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2016 , CrewOriginální název:
Zero 3: The Tenderness of Wolves, 2015
více info...
Přidat komentář
Potřetí vstupujeme do světa agenta Zero, a snad s výjimkou první kapitoly (Smrtelná střela), v níž se kresby ujal Richardo Lopez Ortis, příběh stagnuje. Vlčí něha se sice vrací k akční podívané z první knihy, ale je to jenom „…hhh… fhhh… hhaaaa… aaaa…“ spousta zbytečného násilí. Dva sešity krve a brutality, panel za panelem. Co je platná výborná kresba Alberta Ponticelliho (Sbohem) či Marka Oleksického (Není země kromě země, není moře kromě moře), když je to jenom o jednom. Nezachrání to ani vsuvka (Rodinná sešlost), namalovaná Adamem Gorhamem, která se snaží zúročit nápady z minulých dílů a dát jim impuls, přesahující rámec jedné knihy. Ono to hledání kořenů a spojení do minulosti moc nefunguje. Z celkového pohledu mě pak Vlčí něha zklamala, možná i proto, že nejzajímavěji na mě působil dovětek v podobě galerie tvůrců.
Dočetla jsem dvojku a hned na to (přestávka čtyři hodiny) se dala do třetího dílu. Nemám tušení, jaký bude díl další, ale tenhle mě odrovnal (hlavně dva poslední sešity....od otevření výtahu...to si člověk sice moc nepočte, ale jiné smysly jsou potěšeny až až).
Po pro mě trochu rozpačitém dílu Zero 2: V srdci všeho dostáváme pořádnou nálož, která je nazvána Zero 3: Vlčí něha.
Přečetl, pardon "přečetl" jsem to dřív než doprala pračka. Vlčí něha je spíš vizuální studií akčních scén, především pěstních soubojů v téměř storyboardovském podání. Kot je na slova strohý, ale když už nějaké napíše, umí jej vhodně použít a takzvaně přikrmit dramatičnost scény. Silné v detailech. Odpovědi jsou stále skryty.
Pěkných 20 minut čtení, nebo spíše prohlížení, protože na téměř polovině panelů nechává Kot působit jen akční kresbu, jež je rovněž hlavním tahákem tohoto dílu. Akce, brutalita, krev, lámání rukou a studie vůle po přežití. Kotova verze bourneovské zápletky.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Zero: Krize |
| 2015 |  Zero: V srdci všeho |
| 2016 |  Zero: Kdo ohněm |
| 2020 | Výchova a trest |
| 2016 | Zero: Vlčí něha |
Druhému dílu jsem vytýkal bezobsažnost, kdy se pro množství zvratů Aleš Kot nedostal k ústředním motivům rozehraných v prvním albu. Tady je to hodně podobné, i když se příběh víc soustředí na akci. Ovšem kromě jediné vsuvky, nějak související s tajemnou metamorfózou lidí v houby, se tu opět řeší pouze hrdinovy problémy s agenturou. A aby se v tom udělal ještě větší maglajz, objevuje se zničehonic záporák, rozhodnutý centrálu srovnat se zemí.
V důsledku tedy posun v základním ději minimální a vzhledem k tomu, že do finále zbývá už jen jedno album, obávám se že veškerá ta mystika prvního dílu půjde do kopru. Kde však ve druhé knize došlo alespoň na klíčové zvraty, tady jsem se nedočkal ani jich, jen úbytku postav a objevení se jedné nové. A byť je mi sympatické, že se autor s postavami nepáře a postupně je likviduje jak na běžícím pásu, nějak mě ten masokombinát přestává bavit, protože ignoruje čtenářovu touhu po odpovědích, aby si mohl udělat trochu pořádek v tom, co s čím a jak souvisí.