Žert
Milan Kundera
Román Žert postihuje úděl intelektuála v totalitní společnosti. Ironický lístek adresovaný krásné, ale hloupé dívce a zachycený pozornými funkcionáři uvede do pohybu lavinu, která vrhá lidské osudy do nicoty. Svým existenciálním vyzněním však tento zoufalý románový výkřik přesahuje politické souvislosti. Doslov napsal Zdeněk Kožmín.... celý text
Přidat komentář
Opravdu skvostná kniha, která se tak pěkně čte, i když děj je často neveselý. Úplně jsem se tetelil blahem při čtení, maximální zážitek a díky za něj. Samozřejmě se mi do čtení promítal děj stejnojmenného filmu, který postrádá pochopitelně něco z knihy, ale rovněž je výborný.
Nenene. Tohle není můj šálek. Po přečtení mám chuť se na všechno vykašlat. Všechno je takový šedivý. Kundera jako autor, klobouk dolů.
Asi úplně nejskvostnější Kunderův román. Svými slovy se stydím vyjádřit jakýkoli komentář k něčemu tak úchvatnému! A jakýkoli dodatek by postrádal smysl...
Žert je druhá kniha, kterou jsem četla od Milana Kundery. Dříve jsem četla Nesnesitelnou lehkost bytí a musím uznat, že se mi více líbí Žert. Obě knihy mají však společné, pro mě jsou to náročnější knihy, na které je třeba klid a soustředit se. Nejedná se o knihu, kterou bych přečetla jedním dechem, chce svůj čas.
Musím se přiznat, že jsem měl zpočátku trochu ke Kunderovi odpor. Naše učitelka češtiny z jeho knížek šílí a to mi ho automaticky snižovalo. Směšné lásky mě spíše potvrdily mou averzi, říkal jsem si: "co je na něm tak zajímavého....nechápu". No a pak jsme měli na výběr Žert v povinné četbě a já si řekl, že dám Kunderovi šanci. A udělal jsem dobře! Žert je skvělá kniha. Líbil se mi dokonce více než 1984 z jednoho důvodu. Žert nebyl pouze o socialismu, byl i o jiných tématech z lidského života a prokládání filozofickými pasážemi mě vůbec nenudilo, ba naopak. Přemýšlel jsem i nad pěti hvězdičkami, ale to dávám spíše výjimečně, třeba až si to přečtu znova, a to určitě udělám. Moc doporučuji!!!
Žert je skvělá kniha a každej by si ji měl přečíst, i kdyby si po přečtení měl myslet, že jde o paintelektuální snůšku sraček. Já měl totiž taky chvilkama pocit. Na druhou stranu, nedá se v žádnym případě upřít, že jako románová prvotina je pro Kunderu Žert sakra silnym kouskem a že dalece přesahuje období vzniku. Je z toho celého cítit, jak autor odmítá za bezpráví na něm spáchané vinit společnost jako takovou, natož současnou, když se zpětně dozví, jak ublížil Lucii, když se mu vydaří nejubožejší vítězství, které se tváří v tvář někdejšímu sokovi promění v situaci tupou jako balvan. Malé křivdy, hořké zášti a osobní tragédie se zdají tím, co vytváří decrescendo jakékoli naší neúnosné přítomnosti. Svět se proti tobě nespiknul, možná tě jen na své eratické jízdě náhodou přejel. Žert je komplexním obrazem o realitě – bez vítězů či zloduchů, bez přímočarého morálního poselství. Žádá od čtenáře trochu sebereflexe a zároveň trpělivé empatie. Je teď taky jednou z mých nejoblíbenějších českých knih.
Začátek knihy mne bavil. Příběh Ludvíka, který laškuje s názory za hranicí tolerance, což se mu pěkně vymstilo. Bylo to zajímavé. Dobu komunismu jsem nezažila, takže strana a vyloučení ze strany mi nic neříkalo. Až díky této knize chápu, proč to bylo tehdy tak hrozné.
Horší už byl zbytek knihy, kde se popisovala historie, tónina atd.. lidové hudby. To jsem se opravdu těžce nudila a knihou se horko těžko prokousávala.
Některá pozdější odhalení uměla zase na chvíli přinutit k pozornosti, ale Helena a msta po letech mi neseděla ani trochu. Horko těžko dočteno a dobrý dojem ze začátku je pryč.
Chápu, proč je kniha opěvovanou a hodnotnou četbou. Ale to neznamená, že se proto dobře čte. Filozofie v knihách mi nikdy neseděla, proto tak nízké hodnocení.
Kniha, kterou jsem začala číst jen díky povinné četbě. Po dočtení se stala knihou, díky které jsem zjistila, že i v povinné četbě jsou perfektní čtivé knihy a hlavně, že mě čtení baví! Kniha, ke které se budu určitě vracet. Perfektní!
Existují dva druhy knih. Jedničky se čtou jen jednou. K těm druhým se člověk vrací. Žert je kniha první jakosti druhé kategorie, kterou jsem nečetla naposledy.
Po knížce jsem sáhla znovu po třiceti letech. A znovu bomba. Znovu jsem pochopila proč je Milan Kundera tak oceňovaný spisovatel. Možná pro dnešní generaci trochu těžší na pochopení, určitě bych tuto knihu nedávala maturantům jako povinnou, pro ně bych vybrala nejdříve směšné lásky. Jinak znovu opakuji úžasná knížka, i když mi při ní mrazí, možná teď víc než tehdy.
Ačkoliv jsou kritikou výše hodnocené jiné Kunderovy romány, mým favoritem je Žert, a tomu se podle mého názoru vyrovná už jen Nevědomost, která bohužel zatím nevyšla česky.
V obou je knihách je cynicky nahlížena směšnost téměř veškerého lidského počínání. Ona je vůbec směšnost přítomná skoro ve všech jeho dílech, ale v těchto dvou hraje skoro hlavní roli.
I za Nevědomost plný počet hvězd.
Kniha není mojí první od Kundery, proto už něco málo vím a chápu styl psaní. Kniha se mi velmi líbila. Trošku obtížněji se mi četli pasáže za Jaroslava, jelikož byt velký folklorista, což mě osobně nic moc něříká, a dokázal se o folkloru rozhovořit přes více stránek. Ludvíkův příběh mi přišel zajímavý, stejně tak jako příběh Lucie. Knížku vřele doporučuji.
Mě ta kniha tedy neoslovila, nebavilo mě to a do čtení jsem se spíš nutila. Charakter hlavní postavy mi sice nevadil, ale to, že od začátku bez jakékoli znatelné souvislosti vypráví tři postavy tři rozdílné děje (které mají návaznost, ale to se dozvíme až ke konci) bylo dost unavující a ztrácela jsem se díky tomu ve spojitostech. Snad toho nemám dost načteno, ale Kunderova "geniální práce s časovými rovinami" se mi zdála pro někoho, kdo Žert čte poprvé (a znova ho číst nehodlá), zmatená.
Ukázka:
„A přece k tomu, abych byl tehdy dosáhl toho těla, po kterém jsem tak zoufale toužil, stačilo jen jediné a zcela prosté: abych jí rozuměl, abych se v ní vyznal, abych ji miloval nejen pro to, čím se obracela ke mně, ale i pro to, co se mne na ní bezprostředně netýkalo, čím byla jen sama sobě a pro sebe. A já jsem to neuměl a ublížil jsem tak sobě i jí. Zalila mne vlna hněvu vůči mému tehdejšímu věku, pitomému lyrickému věku, kdy je člověk sám sobě příliš velkou záhadou, aby se mohl obracet k záhadám, jež jsou mimo něho, a kdy jsou pro něho druzí (i ti nejmilovanější) jen pohyblivými zrcadly, v nichž s úžasem shledává svůj vlastní cit, své vlastní dojetí, svou vlastní cenu. Ano, já jsem celých těch patnáct let myslel na Lucii jen jako na zrcadlo, které mi uchovávalo můj tehdejší odraz!“
Kniha, ve které všechno klapne tak, jak si autor vymyslel, a ještě je na to doslova poukázáno, aby to čtenářům došlo.
Četla jsem ji, díky povinné četbě.. Ano, píšu DÍKY, protože mě kniha velmi zaujala. Autor píše svým stylem, trochu jsem se sice ztrácela, kvůli retrospektivní kompozici, ale i tak jsem se nenechala odradit.. :-) Příběh byl poučný, knihu bych si klidně ráda přečetla znovu.
Kniha se v Evropě proslavila především svým plastickým a sžíravě kritickým popisem „doby kultu“ v poválečném Československu. To ale rozhodně není největší devizou Žertu. Ten je totiž hlavně výtečným románem, který pomocí poutavé zápletky, stylisticky bravurně rozrůzněnému vyprávění jednotlivých dílů a suverénní práci s jazykem říká opravdu mnoho o lidech, jejich vztazích, tužbách a hlavně emocích – lásce a nenávisti, mstě a odpuštění. Několik lidských osudů se v různých místech a časech proplétá, až je cesta svede do slováckého maloměsta. Když Ludvík pozoruje Jízdu králů, nachází pro ni slovo „nebohost“. To přitom dokonale vystihuje i jeho životní osud a především mstitelskou misi, kterou jel do svého rodného města vykonat na choti svého nenáviděného „kata“ z minulosti. Pak i sám prozře: „Většina lidí se klame dvojí chybnou vírou: věří na věčnou památku (lidí, věcí, činů, národů) a v odčinitelnost (činů, omylů, hříchů, křivd). Ve skutečnosti je to právě naopak. Vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno.“ Krátce řečeno, velmi silná kniha s řadou chytrých postřehů. (10/10)
Štítky knihy
Morava Ostrava česká literatura studenti 60. léta 20. století PTP (Pomocné technické prapory) Moravská Ostrava
Autorovy další knížky
2006 | Nesnesitelná lehkost bytí |
1969 | Žert |
1970 | Směšné lásky |
1979 | Život je jinde |
1993 | Nesmrtelnost |
Padesátý léta v Čechách - období kdy naše babičky roztahovaly na vejškách kytáry zapálenejm komunistickejm idealistům, kteří po druhý světový chodili do školy jen aby vedli debaty o budoucnosti národa.
Jeden z těchdle zapálenejch studentů je i Ludvík. Ludvík se snaží vyprcat Markétu. Markéta je krásná studentka, která je bohužel blbá jak banán. Když si s ni Ludvík o prázdninách dopisuje, aby si ji poradně navlhčil na další semestr, napíše ji z prdele, že optimismus je opium lidstva. A za to ho vylejou ze školy, protože je to prej silně proti straně.
Hlavní postava procesu proti Ludvíkovi je spolužák Zemánek. Ludvíkovi tím samozřejmě posere život a ten musí na vojnu, kde se brzo vstává a celý je to tam blbý. Naštěstí Ludvík brzo pozná Lucii a voprcat Lucii se stane jeho hlavním cílem. Cestou do jejího klína se do ni zamiluje, ale to je mu prd platný, protože mu stejně nedá.
Ludvík se zdrcen odvrací od ženského pokolení a rozhodne se nadále jen prcat bez citů. Proto když o několik let později jede domu na Slovácko ukončit svůj masterplán pomsty - voprcat Zemánkovi manželku Helenu - netuší, že ta se do nej zabouchne a Zemánkovi to bude putna, protože už ji stejně nemiluje. Styk se koná, pomsta nikoli. Ludvík je zklamán světem a tak nějak je mu všechno buřt. A Helena se pokusí o sebevraždu projímadlem - LOL, Kundero! Spoiler alert.
Kundera má zvláštní dar přidávat do svých knih pasáže, který mě vyloženě točí. X stran o Moravském folkloru a jeho původu a vlivu na komunismus? I jeden odstavec je na toto téma vyložený plejtvání odstavcema. Tady to jednoznačně přepísk, uvědomil si to a odstěhoval se zpytovat svědomí do Francie.