Žert

Jsem příliš malý intelektuál, abych porozuměla hloubce myšlenkových procesů postav. Patrně to časové usazení románu působilo tak chladně šedivě a křečovitě.
Milan Kundera je pro mne neuvěřitelně náročný autor.

Snad ve stínu středoškolského výkladu jsem za knihou stále viděl skvěle řemeslně zpracovanou práci. A právě fakt, že jsem na ni pořád myslel, mě štval. V každé úvaze jsem viděl autorův mozek, roubující slova na charakter každé postavy sice velice věrně, ale přece jen s přílišným sebevědomím. Ve výsledku je i ta nejmíň inteligentní postava plná rozšafnosti, možná až příliš chytrých úvah a na ostatní má do detailů promyšlený názor (což se ve skutečnosti vlastně stává docela zřídka).
Postupně jsem ale začal propadat příběhu, až si mě nakonec Kundera získal výkladem o lidové písni a o jízdě králů. Do příběhu to vneslo jisté mysterium. Když pak vyprávění přejde od vzpomínek k současnosti, přestal jsem vidět v pozadí vypravěče autora a plně jsem se vžil do děje. Konec je silný, dobrý.
Kniha mi dala mnohem víc, než jsem od ní čekal. Nadto se čte příjemně celou dobu, není zbrklá, ale rychle odsýpá. Zároveň to není ani úplý oddech v tom smyslu, že by čtenář u ní mohl nepřemýšlet. Tedy, může, ale k vlastní škodě. Takže nakonec přece jen 5/5.

Hodně zajímavé čtení, obzvlášť v souvislosti s životním příběhem pana Kundery.

Jednoznačně nejlepší román Milana Kundery. Každá postava je neuvěřitelné propracovaná. Silně humanistická, drsná, ale i satirická próza. Věrné i je filmové zpracování režiséra Jireše v hlavní roli s Jiřím Somrem. Navíc ten film se natáčel v mém rodném Vlčnově a jako bonus se můžu chlubit tím, že můj praděda tam dělá komparz v pár záběrech.

Moje první kniha od Kundery a byla jsem mile překvapena,jak se líbila:-)

Jedním slovem: dokonalé

Rozhodně nic lehkého ke čtení, pokud Vám jde o to, vniknout do hloubky autorových vět. Tuhle knížku si jednou časem asi přečtu ještě jedou, což u mě není zvykem. Dílo je velice nadčasové a samozřejmě skvělé :)

Kniha špatná rozhodně není. Díky pohledům více postav se čtenář dobře vžije do doby, v které se děj odehrává.
Tuto knihu jsem si vybrala, protože mě naprosto nadchla Nesnesitelná lehkost bytí. Ovšem v Žertu je na můj vkus moc překomunismováno, takže Žert má ode mě o hvězdu méně.

Čtení bylo pro mě obohacující svým historickým pozadím a pohlcujícím příběhem. Milan Kundera mistrně ztvárnil život vysokoškolského studenta Ludvíka, kterému se kvůli 5minutovému mladickému rozmaru převrátil osud vzhůru nohama. Nejvíce je otřesena jeho mentalita; z komunistického nadšence se po ztracených ideálech stane cynický existencialista, žijící ze zášti ke své minulosti. Proto nebylo nijak překvapující, když se vším co měl, chytl příležitosti pomstít se jednomu z jeho nespravedlivých obviňovatelů.

Kniha byla čtivá pro svou plynulost a dramatičnost. Mnoho dějových zvratů mě překvapilo. Nicméně nutno podotknout, že se mi nejprve ani nechtělo věřit, že celý román bude vlastně jen o následcích jednoho žertu (i když to naznačuje i název knihy), takže moje schopnost očekávat děj byla mizerná. Příběh je podáván vždy z pohledu některých důležitých postav a děj není vyprávěn chronologicky; a opravdu jsem nečekal, že může být čtení tak přehledné, i když se nezachovává časová posloupnost - vždycky jsem se dobře orientoval v tom, co se právě děje.

Nejvíce jsem zbystřil, když se Ludvík ve svých myšlenkách snažil vypořádat se se svým osudem. Nejprve se snažil všechny přesvědčit o své pravdě. Nato musel pokorně uznat, že mu nikdo nevěří nebo věřit nechce a tak svou pravdu schoval hluboko do svého nitra, kde však nezmizela, ale stále byla schovaná a trýznila ho. To dalo vzniku jeho zášti, zničilo přátelství s Jaroslavem a indisponovalo ho milovat Lucii.

"Žít ve světě, v němž není nikomu odpuštěno, kde jsou všichni nevykoupitelní, to je totéž
jako žít v pekle."

Pro mě teda tato kniha byla neskutečným utrpením. Postavy se mi pletly dohromady, děj v podstatě žádný a pasáže o lidové hudbě jsem musela přeskočit, protože to fakt nešlo!!!

Kunderu jsem zatím asi nečetla. Sáhla jsem po něm díky výzvě a byla to dobrá volba. Podařilo se mu na příbězích několika lidí výborně zachytit to nadšení začátku komunismu u nás, hledání nepřítele i další změny. Nejvíc mě zaujal ten povinný optimismus, který museli všichni ukazovat, aby nebyli podezřelí, že se dostatečně neradují z nových pořádků. A také manipulace vším i sám sebou, kterou si ale nikdo neuvědomoval.

I když jsem měla dobrou půlku knížky pocit, že už jsem ji četla, tak mě to moc bavilo! Samozřejmě se nečetla s takovou lehkostí a rychlostí jako napínavé thrillery nebo romantické oddechovky, ale během pár dní jsem ji zvládla. Nejzajímavější byla první půlka, když byl Ludvík na "vojně". Naopak mě nebavily příběhy Kostky a Jaroslava. Helena mi byla hodně nesympatická a za to, co se jí stalo si mohla vlastní blbostí sama. Chyběl mi tam pohled Lucie. Na vyprávění Ludvíka mi vadilo jen to filosofování, to já nemusím.
Kunderovo zobrazení té doby na mě působí velmi ryze a autenticky, ve srovnání s jinou prózou odehrávající se za komunismu (napadl mě třeba Hotýlek...) je Žert o třídu výš. Jestli se ke Kunderovi ještě někdy vrátím však nevím. I když třeba Směšné lásky bych kvalitou i tématem přirovnala k Žertu, Kniha smíchu a zapomnění se vůbec nedala číst...

Román se mi díky své strohosti zpočátku nelíbil. Nakonec mě děj strhnul díky všem zvratům a provázanosti životů postav. A zároveň svou jednoduchostí, děj byl velmi realistický.

Zajímavé myšlenky/obraty:

"pozůstatky individualismu", "Ty se usmíváš, jako by sis pro sebe něco myslel."
"Zatrpkl jste do dna duše, přesvědčen o nesmírné křivdě."
"Ale co zplodí nenávist než odvratnou zášť a spoustu dalších záští? Žijete v pekle, Ludvíku, znovu vám to opakuji. Žijete v pekle a já vás lituji."
".. kdy jsou pro něho druzí jen pohyblivými zdracdly, v nichž s úžasem shledává svůj vlastní cit, své vlastní dojetí, svou vlastní cenu."
".. se zřejmě všude vědělo a on se musel všemožně bránit koruně nešťastně zamilovaného, koruně, jak známo, potupné."

"Osud často končívá daleko před smrtí."

To se táhlo jak smrad. Za tu Ostravu aspoň jednu hvězdu.

Pre mňa po Směšných láskach druhý Kundera (ako román, ktorého dej sa odohráva v Ostrave). Neviem, či to bolo tým, že som ho čítala hneď po Hessem (zrejme áno), ale aj napriek skvelému zobrazeniu (až absurdity) života v 50. rokoch minulého storočia, interesantnému rozboru folklóru, zaujímavému členeniu diela na pohľady jednotlivých postáv a pútavému štýlu, pre ktorý som knihu prečítala za tri dni, nemôžem hodnotiť viacerými hviezdičkami. Ťažoba, smútok, ťarcha osudu, nespokojnosť, prazvláštne rozhodnutia postáv, mnoho nevypovedaného, klamstvo, faloš, pomsta... existencializmus - to nie sú veru atribúty, ktoré by ma na dielach lákali a tešili. Takže - ako osobitým štýlom a formou podaná reportáž o dobe, áno. Ako hodnotná literatúra, čo by posúvala jednotlivca vpred, však nie.

Asi jsem nečetla v pravou chvíli, měla jsem problém se koncentrovat. Zajímavě vyprávěno z pohledu různých postav, což ale může čtenáři odvádět pozornost od dějové linie. Číslované kapitoly (převážně v poslední části knihy) bych zaměnila za názvy postav, které je vyprávějí, dělalo mi potíže se zorientovat v tom, kdo ji vypráví. Nicméně kniha se věnuje děsivé realitě 50. let, občas velmi silné pasáže, jindy jsem se nudila a připadalo mi to dlouhé. Četla jsem snad 4 měsíce, mezitím jsem sáhla po x dalších knihách. Zkrátka, já se s touto trápila.

Mrazivá ukázka reality 50. let minulého století. Vhled do myšlení lidí, kteří měli tu smůlu, že vstoupili do dospělého života právě v tomto tragickém období po nástupu komunistické ideologie k moci.

Bylo mi smutno, když jsem četl příběh muže, jehož život byl zničen kvůli pouhému nevinnému žertu. O to víc mě kniha zasáhla, když jsem si celou dobu říkal, že bych na jeho místě mohl být já. K humoru mám velmi blízký vztah a podobných nejapných žertů jsem již v životě vypustil mnoho.

Jak absurdní byly pasáže, kde byly popsány příběhy chlapů, kteří s hlavním hrdinou museli absolvovat vojenskou službu u PTP. Jak šílený byl úryvek s rozhovorem s nadřízeným, který zvítězil v soutěži ve střelbě a všechny "pétépáky" považoval za nepřátele, které by v případném konfliktu střílel. Až směšné byly situace, kdy se od hlavního hrdiny všichni odvraceli se slovy, že je trockistou, ale nikdo vlastně ani nevěděl, co by to mělo znamenat. Jde o krásnou a současně smutnou ukázku myšlení tehdejších lidí, ukázku jejich strachu, ale hlavně celkové nesmyslnosti zrůdného režimu, který ovlivňuje naší společnost dodnes.

Hlavní hrdina vlastně již nikdy nikomu nevěřil. Všechny nové lidi ve svém životě si automaticky představoval v oné místnosti odsouzení, jak zvedají ruku pro jeho vyloučení. Já jen děkuji všem bohům, že jsem tuto dobu nezažil a jen pevně doufám, že podobnou dobu ani nikdy nezažiji.

Opravdu skvělý velký román. Plasticky popisuje běsnění 50. let a následné zaběhnutí do pro Čechy typického přežívání s režimem. Jeden z mála případů, kdy se román dá poměřovat s filmem. Kupodivu mi ve filmu nevadila absence osudové lásky Lucie a konec byl lepší než v románu.