Žert
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/244/bmid_zert-fwJ-244.jpg
4
2794
2794
Román Žert postihuje úděl intelektuála v totalitní společnosti. Ironický lístek adresovaný krásné, ale hloupé dívce a zachycený pozornými funkcionáři uvede do pohybu lavinu, která vrhá lidské osudy do nicoty. Svým existenciálním vyzněním však tento zoufalý románový výkřik přesahuje politické souvislosti. Doslov napsal Zdeněk Kožmín.... celý text
Přidat komentář
Veliká škoda, že za mého mládí to nebyla povinná četba.Knihu jsem četl jedním dechem
Žert a sex s láskou a (hlavně) bez lásky, osudovost a banalita... Ach ano!
Helena mě štvala.
Lucie jsem litovala.
Do Kostky jsem se zamilovala. Stejně tak do Ludvíka.
Jára mi byl sympatický asi jako folklor, který tvořil.
Žert je duha, precizně vypracovaná. Co člověk, to jiný styl, za to autora opravdu obdivuji!
Často jsem slýchala, že Milan Kundera je náš největší současný spisovatel, a že bych si od něj tudíž, jako náruživá čtenářka, měla něco přečíst. Vybrala jsem si jeho asi neznámější knihu - Žert.
Zpočátku jsem měla problém vžít se do doby ovládané socialismem, schůzemi a kádrovými posudky, avšak od okamžiku Ludvíkovy pohlednice na stranické soustředění s dnes již ikonickými větami ,,Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí! Ať žije Trockij!" mě děj knihy doslova pohltil. Lucie, s její ztrátou víry v pravou duševní i tělesnou lásku, mi bylo upřímně líto, a Jaroslav, s jeho tradicemi a Jízdou králů, mne naopak příliš neoslovil. S postavou Ludvíka Jahna jsem se ale dlouho nedokázala ztotožnit, v rozhodujícím okamžiku s Helenou jsem jím byla přímo znechucena. Závěr knihy potom poněkud opravil můj pohled na jeho charakter - když jsem vzala v úvahu, co všechno prožil, a jak se k němu strana, nebo lidé jako Zemánek či Markéta zachovali, nemůžu se jeho povaze již déle divit...
Jaký rozdíl od knihy Nesnesitelná lehkost bytí.Kniha bravurně popisuje život v krutých 50 letech.Pan Kundera má za 1
Marnost, bezmocnost, pesimismus, vítězství lži a nenávisti nad pravdou a láskou. Takto pochmurným dojmem působilo na mě čtení Kunderova Žertu. "Rozpad iluzí, ztráta věr, rozklížení charakterů..." takto popisuje v doslovu román Zdeněk Kožmín. Příběhy jednotlivých postav - Ludvíka, Heleny, Jaroslava, Kostky - se rozvíjejí samostatně, aby se v poslední kapitole setkaly na folklorní slavnosti Jízda králů. "Ani vy, Ludvíku, protože nevěříte v Boha, neumíte odpouštět. Stále si pamatujete plenární schůzi, na které zvedli všichni jednomyslně proti vám ruku a souhlasili s tím, aby byl zničen váš život. Vy jste jim to nikdy neodpustil. Nejenom jim jako jednotlivým osobám. Vy jste to nikdy neodpustil lidstvu. Dovedu vás pochopit, ale to nic nemění na tom, že taková obecná zášť k lidem je strašná a hříšná. Stala se vaším prokletím. Protože žít ve světě, v němž není nikomu odpuštěno, kde jsou všichni nevykoupitelní, to je jako žít v pekle. Vy žijete v pekle, Ludvíku, a já vás lituji."
Kniha, která na mě zapůsobila, jako málokterá. Četla jsem ji kdysi, a pak znovu po mnoha letech a ani trochu neztratila na své působivosti.
Přitom okolnosti pro ni nejsou příznivé - nejprve dvacet let na indexu a po návratu svobody už téma, které je zdánlivě pasé - komunista a jeho problémy v padesátých a šedesátých letech, bude to někoho ještě dnes zajímat, porozumí tomu dnes ještě někdo?
Pro mě navzdory tomu úžasná, nadčasová kniha, kterou mohu číst opakovaně a vždy mě až nepochopitelně vezme za srdce.
Silná kniha a mé první setkání s tímto světoznámým autorem. Trošku Tarantinovský formát přeskakování děje. Vše však velice rafinovaně propletené, vůbec ne uměle a okatě, ale velice jemně se dotýkající příběhy. Až jsem přiznám, že jsem se někdy ztratil v postavách a kdo kdy vypráví. Krásné psychologické drama. Ačkoliv téma socialismu apod. není mým favoritem i přesto jde o velice čtivé, poutavé a mistrně napsané dílo, které kombinuje děj, filozofii, psychologii a silné sdělení. Myslím si, že za 20 let bych věděl v brilantně skládaných větách, vzkazech a myšlenkách opět nové poselství a myšlenky. Vše skutečně tak geniálně zapracováno a přitom tak přirozené. Kundera určitě ano.
Pan Kundera ve mě vždycky vyvolává velikou ambivalenci.
Miluji jeho styl psaní. Trocha filosofie, znalost hudby, historie, souvislostí, intelektuálství, psychologie postav, která je rozebrána až na kost, věty, které mne donutí cítit stejné emoce jako hrdina - to všechno mne uvádí v úžas a nezbývá, než se poklonit spisovatelskému umu mistra Kundery.
Co je druhá věc - to, jak se Kunderovi hlavní hrdinové chovají k ženám mne dokáže rozžhavit absolutně do běla, nejraději bych příslušné stránky trhala na miniaturní kousíčky a křičela, jak je možné, aby byl někdo takový sobec, arogantní dosebezahleděnec využívající ženy pouze k sexu, jak může všechno tak zkazit, pohřbít a vůbec nemít výčitky. Ludvíkův vztah k Lucii byl romanticky abstraktní a krásný - až do chvíle, kdy se dočkal finále ve vypůjčeném bytě, nehledě pak na cykličnost toho stejného s paní Helenou. Budiž proklet, že mě tak rozčílil :-)
Také osobitá kompozice díla dokáže rozkrýt mnohé a dělá vlastně Kunderu Kunderou.
Proto a pro tisíc dalších věcí, dávám 5 hvězdiček, protože i když teď Ludvíka nenávidím, pořád to nepřesáhlo mez, kdy bych s ním nemohla součítit jeho beznadějnost, deziluzi a trpkost. Pro mne emocionálně velmi silná kniha, což se mi, coby ledové královně :-), stává opravdu zřídkakdy.
Mé dojmy. Příběh, dle mého ne až tak podstatný, se dá shrnout do několika střípků. Pohlednice. Žert. Zemánek. Vyloučení. PTP. Ostrava. Lucie. Msta. Helena. Hořkost.
Důležitější mi přijdou jednotlivé úvahy nad situacemi. Nad časem a pamětí, která ráda konzervuje. Velmi mne zaujala linie první lásky, byť nenaplněné, k dívce Lucii. Spojeni smutkem, poněvadž ten pojí nejlépe. Sklon paměti vytvářet z lásky legendu ("první pohled"). A po mnoha letech ji Ludvík "potkává" znovu. Už to není ona, je neodmyslitelná od situace, v níž se spolu potkali, v níž se zamilovali. Nelze ji jen tak vyabstrahovat z minulosti a přesadit ji do "nyní zde". Živá v minulosti, mrtvá v přítomnosti. Miluje ji jako součást osobního příběhu. Postupem let přeměněna v legendu, mýtus. V těchto částech knihy je Kundera velmi silný.
A gigantická úvaha v závěru knihy pramení z toho, co bylo psáno v náznacích dříve. Msta, ten hybatel a pouto všeho dění již není. Čas z ní udělal osobní náboženství. Msta zůstala v paměti stejně silnou, lidi v ní nevyjímaje.
Ale život není statický. "Chodník je v ustavičném pohybu." Jiný Jahn svírá pěst před jiným Zemánkem. Msta proto v současnosti nabývá nezamýšlených významů. Je nesrozumitelná.
"Vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno."
Ke Kunderovi se teprve dostávám, takže po rozpačité zkušenosti s Nesnesitelnou lehkostí jsem byla velemile velepřekvapena. Kapitoly psané z různých perspektiv jsou dovedené do dokonalosti, filosofické úvahy jsou vloženy do úst postavám, tudíž nepůsobí jako pěst na oko (narozdíl od Nesnesitelné lehkosti), a postavy jsou jaksi pro čtenáře ztotožnitelné. Prostě je to fajn počtení, někdy je to legrace a někdy běhá mráz po zádech. Kniha jak má být.
Pokud má člověk již něco "načteno", obtížně hledá někoho, jehož knihy hltá a nedokáže se od nich odtrhnout. Právě tohle mě díky autorovi (samozřejmě nejen) Žertu potkalo. Ano, když se vás někdo zeptá, o čem to je, máte chuť vzít ho knihou po hlavě, protože Kunderovy knihy nemají tak úplně "děj". A snad proto jsou geniální, protože ona zápletka taky není všechno. A zašantročená zápletka, to je teprve něco!
Jsem další, kdo toto dílo četl jako povinnou četbu. Místy mě to nudilo, místy jsem tomu přicházela na chuť. Prostě polojasno, místy přeháňky. :D Příběh byl vlastně krutý, na zamyšlení. Ale myslím, že jednou a stačilo. :)
Strašně se mi líbila alegorie Rudé armády a sepětí s dělnickou třídou od Čeňka :) A moc hezké bylo Ludvíkovo vzpomínání na Lucii jako tichou nostalgii, která v něm zůstala. Jinak velmi čtivé a číst "mezi řádky" nebylo nějak náročné. A samozřejmě perfektní demagogie komunismu.
Další kniha od Kundery, která mne zaujala. Je zajímavé číst o stejných situacích z pohledu různých postav - a to se mi v této knize opravdu líbilo :) Doporučuji :)
Postmoderna, jak ji znáte. Kundera si zakládá na tom, že jeho díla nelze převést na filmové plátno a něco na tom asi bude...
Dávám pět hvězdiček za trgikomičnost doby o které se tady píše a ve které jsem taky žila...
Nevim jestli to byla moje chyba nebo chyba knížky, ale přišlo mi to hrozně zmatený a lehce o ničem.. 3hvězdy jen proto, že Kunderu mám ráda.
Na začátek bych chtěl říct, že Kunderův styl psaní mi opravdu sedne a já se dokážu přesně naladit na jeho notu, což se asi každému nepoštěstí a proto si nedokáže jeho dílo tak užít.
Hodnotu tohoto románu bych pak viděl v propracovanosti všech jeho rovin, které se navzájem prolínají a střetávají.
První rovinou je samotný děj, kde už jen způsob vypravování je velmi zajímavý. Autor dokáže mistrovsky vystihnout pohledy jednotlivých postav a čtenář se nemůže ubránit "sžívání" se s nimi.
Každý člověk pak "přičuchne" k jednomu z charakterů. U mě to byl ze začátku sám Ludvík, ale když se později drala na světlo jeho pravá povaha, sympatizoval jsem spíše s Jaroslavem.
Ostatně psychologie postav a jejich vnitřní monology je další úžasnou hodnotou díla, jež se vyřádila především na Ludvíkovi. Ke konci knihy (ne úplně ke konci) jsem ho upřímně nenáviděl.
Ludvík myslí jen na sebe a na své přízemní touhy.Dokonce i Lucie, kterou miluje, ho vnímá jako zprznitele. V jedné Kostkově samomluvě (motlitbě) uvnitř knihy mu to Kostka pěkně nandal, když přemýšlí o tom, že "Ludvík žije v pekle". Je spoután neschopností odpustit. Otrokem své křivdy. Touží jenom po mstě a neštítí se pro splnění své přízemní touhy ničeho. Zneužije ženského těla, ba co hůř, i důvěry a lásky Heleniny. Na jeho obhajobu byste mohli namítnou, že byl zlomen vyhnáním ze Strany. Tím však nebyl jeho charakter zásadně změněn. Už předtím jeho život směřoval chtíč, erotická touha a potřeba moci a silného postavení.
Už jen to, že si dokáži tyto nakažlivě nemocné vlastnosti člověka uvědomit a že ve mně vyvolávají emoce, mluví podle mě o brilantnosti této knihy. To je její poselství.
Jednu hvězdičku jsem ubral za lehký nádech propagandy "svornosti" a socialistické společnosti, ale to do knihy asi patří, stejně tak jako ona "knedlíkovitost", myšlence na níž jsem se nemohl ubránit.
Nicméně obrázek doby je další hodnotnou rovinou knihy, a je zde nepostradatelná.
I čtenáři méně náročnému má kniha co říci. "Prolnutí" dějových linií a dramatické, silné nebo dokonce melodramatické uzlové momenty a konfrontace nutí člověka živě a barvitě si onu scénu přehrávat před očima ještě minuty, hodiny, dny,...poté co knížku zavře.
Štítky knihy
Morava Ostrava česká literatura studenti 60. léta 20. století PTP (Pomocné technické prapory) Moravská Ostrava
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
No tak nevím co si o této knize mám myslet. Možná byla poplatná a populární v jiné době, ale v současné? Mě to připadalo jak ,, budovatelské knihy" naruby. Tam se už nebudovalo, byl tam náznak 50. let. Nebyla tam narážka manželství jistého spisovatele a herečky? nebo na tom jak děti tzv,, kulaků se snaží přizpůsobit nové době, ale nějak se jim to nedaří? Opravdu nevím jak to hodnotit.