Žert
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81842/bmid_zert-lXI-81842.jpg
4
2802
2802
Román Žert má mnoho zajímavých postav a široce rozvinutý děj. Splňuje tak nezbytný předpoklad každé epiky, který se z nemalé části současné prózy vytratil. Hojnou měrou uspokojuje naši čtenářskou touhu po prožívání pestrých lidských osudů. Zároveň však nemůžeme necítit, že poutavými příběhy se zdaleka nevyčerpává. Cítíme, že se nás osobně dotýká jejich znepokojivým smyslem. Jinými slovy to znamená, že přitažlivé vypravěčství tu není jediným cílem; román vykonává jistý tlak, pod nímž jsme nuceni nově si uvědomit naši vlastní dobovou situaci, situaci lidí z druhé poloviny 60. let, kteří v sobě nesou – a vždycky ponesou – rozporný prožitek své nedávné společné minulosti. — z doslovu Miroslava Petříčka... celý text
Přidat komentář
Je to moje první "kunderovka" když nepočítám Kunderovo básnické dílo Monology, se kterým v pozdější době nechtěl být spojován. Monology miluji, tak proč nezkusit i nějaký Kunderův román, že??? No, zpočátku veliká rozpačitost s hodnocením, že Kundera není rozhodně můj šálek čaje. Pasáže o hudbě mě nebavily a připadala jsem si, že čtu nějakou diplomku, naopak popis Jízdy králů se mi líbil. Co se týče hlavních postav, tak byly veskrze nesympatické nebo alespoň autor se zaměřil na jejich špatné stránky. Žertů v knize bylo hned několik, nejen ten první a poslední, které převrátily Ludvíkovi život. Vypravěči se střídali, občas to vyžadovalo větší pozornost, aby čtenář věděl, kdo má právě slovo. Kniha pro mě získala spád až v okamžiku, kdy Ludvík začal realizovat svoji pomstu. Potom už jsem knihu přečetla téměř na jeden zátah - do první poloviny knihy jsem se vyloženě nutila. Líbil se mně popis poválečné doby, kterou jsem nezažila a jsem za to ráda. Za mě celkově 2,5 hvězdy a příště raději zůstanu u Kunderových básniček:-)
Je to tak. Žert mne znovu oslovil, ač čten počtvrté.
A zase jinak. Jinak než ve čtrnácti, kdy jsem tu knihu dostal a kdy mne nejvíce vzrušovala romantika vztahu s Lucií, ale i cynismus vztahu s Helenou. Jinak než později ve zralém věku, kdy jsem příběh vnímal přes prizma politických filtrů. Dnes ho čtu zase jinak. Specifičnost té šílené doby se přelila do obecného lidského údělu: nyní mne spíše zarmucuje (a kupodivu i trochu sladce) ta nejistota života, kdy život přináší něco jiného, než jsi očekával, kdy tě dennodenně překvapuje, kdy uhání vpřed a ty mu pomalu přestáváš stačit,
Po Nesnesitelné lehkosti bytí byl tohle trochu větší oříšek, mnoho postav, mnoho vyprávění, mnoho úhlů pohledu. Milan Kundera byl mistrem v popisu a zaujmout čtenáře mu nedělá problém, zde jsem měla malinko problém v orientaci, čí pohled nám autor zrovna předkládá. Přeci jen je vyprávění zezačátku zmatečné a není jasné, kdo zrovna vypráví svůj příběh. Ludvík, který je kvůli nemístnému žertu a žárlivosti na tehdejší přítelkyni vyloučen z Komunistické strany, vyloučen ze studií a tím začíná jeho celoživotní zklamání, které nedokáže překročit. Vyprávění se odehrává v hluboké totalitě a připojují se k němu další postavy - Pavel, doktor Kostka, Helena, Vlasta, Jaroslav a tak dále. Každý si musí ten svůj život a místo na světě vybojovat. V celku je to smutné, tragikomedické, hluboké i veselé. Moc se mi toto dílo líbilo a čím dál víc mne to ke knihám Milana Kundery táhne. Mají mnoho úrovní, úhlů pohledu i vrstev, postavy se vyvíjí a ačkoliv je to z dob dávno minulých, určitá podobnost s dnešní dobou se nedá zapřít.
Mnohovrstevnatý román, každá kapitola by se dala různě rozebírat, nahlížet na ni a komentovat. Zatímco tento román má Žert obsažen již v názvu, narozdíl od jiných Kunderových románů jsem jej vnímal velmi vážně. Od exkomunikace ze školy, poměry na vojně pro "nespolehlivé" a v dolech..a vlastně po celou knihu. Lidé se příliš nemění, nedělám si iluze, že některé věci se mohou opakovat v lehce obměněných podobách. Ono, ostrakizace jednotlivce není příliš nereálná věc...
Od srdce jsem se přece jen zasmál / pozor, spoiler? /... Při výkladu významu malby na zdi a Heleny na latríně... / :-)))
Doporučuji přečíst.
Je to takova melancholicka ticha bolest s nekolika tragikomickymi momenty. Detailni popis charakteru, historicka ponauceni, obrazy te doby-vse pritomno. Ctvrta kniha od Autora, co jsem ted cetl. Podle me, neni to takova lavina udalosti jako lehkost byti, neni tak kosmopolitni jako nesmrtelnost a je obsahlejsi nez nevedeni. Kazdopadne doporucenihodna.
Moje druhá kniha od Kundery a opět dobrá. Ludvík napíše své dívce na pohlednici pár nevinných slov, které tehdejší režim otočí až absurdně proti němu. Jsou padesátá léta minulého století, každý se chce zavděčit, každý chce být co "nejlepší komunista", ale lidi to dělají spíše z přesvědčení, aby se dočkaly těch "lepších zítřků". Následuje vyhození z fakulty, že strany, vojna u PTP, vězení. Tahle část knihy je asi nejsilnější. A pak po letech, kdy už Ludvík tak nějak normálně žije, setkání s postavami z minulosti, touha po pomstě, která stejně nikam nevede.
Ludvík je blbec, Kostka je blbec, Jaroslav je blbec (každý z nich jinak) a Helena je naivní slepice. :-) Tak by se to asi dalo velmi v kostce shrnout.
Nejčtivější byla třetí část odehrávající se na vojně, na konci už mi Ludvíkovo neustálé přemýšlení o jeho osudu lezlo kapku na nervy, protože si za všechno vlastně mohl sám a kdyby nebyl blbcem, nic z toho by se nestalo (což ovšem není kritika knihy, kdyby se postavy nechovaly tak, jak se chovaly, nebylo by o čem číst).
"Milá Markéto, optimismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij. "
Několik nevinných slov, které student přírodovědecké fakulty napíše na pohlednici své dívce a kolegyni. Žert, kterému se většina z nás zasměje. A ta menšina, která se nezasmeje, zřejmě trpí totální absenci smyslu pro humor. Bohužel dívka je přesvědčena komunistka a píše se počátek padesátých let. Těch několik vět obrátí život Ludvika Jahna naruby. Vyloučen z fakulty, odsouzen k několikaleté vojenské službě u PTP. Nakonec se mu podaří studium dokončit a stává se uznávaným vedcem, který se snaží nechat minulost spát. Ale ta minulost je jen zdánlivě podrimujici podobně jako zdánlivě vyhasly vulkán. Když se v jeho laboratoři objeví novinářka Helena Zemankova, naplno procitne i Ludvikova touha po odvetě....
Úplně mě to pohltilo. Ač kniha chvilku působila ospale, tak ta ospalost byla jen zdánlivá. Ponoření se do pocitů a prožitků jednotlivých postav je u Kundery okamžité a velmi autentické. To odlišné vnímání stejné situace! V jednu chvíli úplně cítíte odpor Ludvíka k Heleně. Pak nezraňující lásku Kostky k Lucii. Naivitu hraničící až s hloupostí Heleny. Cynické podvedení Jaroslava a jeho obrovské zklamání. Všechno to tam je a vy to cítíte doslova na vlastní kůži. Výborná kniha. A fakt to vůbec není vtipný.
V prvé řadě úžasné svědectví doby a popis tehdejší atmosféry zprvu vášnivého budování a posléze tvrdého vystřízlivění. Kundera umí svými popisy vnitřních prožitků a myšlenek čtenáře vtáhnout do děje, že si připadá jako by se těch scén sám účastnil. První polovině knihy nemám co vytknout, taktéž oceňuji onen historický exkurz lidové písně a folklorů, které soudruzi uměli náležitě využít. Závěr knihy pro mě byl mírným zklamáním. I když maximálně zapadal do Kunderova stylu.
Říkali jste si vždy, že Kundera je náročná literatura, povinná četba, to číst nechcete? Nevěřte tomu. Minimálně u Žertu ne. Je to literatura lehká, o žertu, ironii života, absurditě. Vhodná pro každého. Čte se sama. Oproti Nesnesitelné lehkosti bytí, má tato kniha postavy, o kterých číst chcete.
Opravdu doporučuji všem, kteří např. s Kunderou chtějí začít.
Četlo se to doslova samo. Knihu jsem dočetl během několika dní, během kterých se ke mně dostala smutná zpráva, že její autor zemřel. Tato kniha je dnes již legendou a naprostým právem. Ukazuje, mimo jiné, absurditu 50. let v ČSSR, kdy žert napsán na pohlednici ukončí váš dosavadní život a pošle vás na úplně jinou kolej vašeho osudu. Jednotlivé příběhy a postavy působí přirozeně a děj plyne. Střídají se myšlenky a pohledy postav a vše se mísí a čtenář je každou kapitolou více vnořen do děje. Doporučuji přečíst.
Jedna z nejnáročnějších knih na vstřebání, na soustředění, jakou jsem kdy měla čest číst. Zároveň však také kniha, u které se vyplatí zůstat. Kundera píše neokoukaně, originálně, rozvinutě a jeho slova ve vás zanechají stopu. Jazyk vám již možná občas může připadat zastaralý, zejména, pokud je vám tak kolem 20, ale nic to nemění na tom, že je brilantně jiný. Nemyslím si, že přečtení budete litovat. K úplnému pochopení by dílu musel člověk věnovat velké množství času, toť názor můj.
Připadá mi, že hlavní sdělení tohoto románu se skrývá za slovy i za příběhem. Protože ten příběh jako takový je celkem "o ničem" je nudný, stejně jako postavy. Jenže je v té knize něco podmanivého, něco, co vás nutí na ni stále myslet i roky poté, co jste ji četli.
Klasika, kterou jsem četl jako povinou četbu během studia na škole.
Celá zápletka mě nesmírně bavila, pamatuju si, že jsem se místy i bavil a rád si tenhle román, s odstupem pár let přečtu znova. :)
Jako u Milana Kundery standardně je kniha plná filosofických myšlenek. Na to, že ji napsal autor ve svých 35 letech, jsou pohledy na život neuvěřitelně zralé. Na postavách je skvělé, že nejsou ani jednoznačně pozitivní, ani negativní, což jim dává přirozenost. Styl jazyka super, tak co bych ještě dodával.
Hodnocení by se dalo napsat i jedním slovem. Dokonalost! - Ale já bych ho raději rozvinula. :)
Autor krásně zpracoval témata lidského odcizení od společnosti i od sebe samého. Vážná existencionální témata prokládal dávkou humoru i břitké ironie. S několika myšlenkami jsem se až nezvykle ztotožňovala. Téma mladí, kdy člověk hledá své místo ve společnosti, kdy musí používat "masku", aby lépe zapadl. Kdy vstupuje jako nehotový do hotové společnosti. Kdy je hodnocen jako hotový. Téma nenávisti, která se vlivem času mění ve stálost, ve zvyk. Zdroj nenávisti už je dávno jiný. Vlastně neplatný. Už jde jen o vzpomínky. Téma prozření, které dovede člověka k existencionální rekonstrukci svého života a myšlení... Prostě pecka!
Konec byl hořkosladký. Hořké uvědomění kamarádů, které nevyzpytatelný osud vrátil k sobě. Doporučuji přečíst i s poznámkou autora. Přiblíží to čtenáře ještě víc.
Tak jsem nakonec četl po druhé a nebyl jsem nikterak zklamán. Neříkám, že jsem fanoušek vesnických tradic, ale děj byl dokonale rozpracovaný a zejména pak první část, kdy se Ludvík vrací do svého rodiště a vzpomíná na vojnu působí opravdu realisticky. Zajímavostí je, že v knize není název Ludvíkova rodiště. Rozhodně doporučuji.
Štítky knihy
Morava Ostrava česká literatura studenti 60. léta 20. století PTP (Pomocné technické prapory) Moravská OstravaAutorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
čteno v rámci čtenářské výzvy, pro mne docela náročné čtení, pochopit některé pasáže..