Žert
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81842/bmid_zert-lXI-81842.jpg
4
2806
2806
Román Žert má mnoho zajímavých postav a široce rozvinutý děj. Splňuje tak nezbytný předpoklad každé epiky, který se z nemalé části současné prózy vytratil. Hojnou měrou uspokojuje naši čtenářskou touhu po prožívání pestrých lidských osudů. Zároveň však nemůžeme necítit, že poutavými příběhy se zdaleka nevyčerpává. Cítíme, že se nás osobně dotýká jejich znepokojivým smyslem. Jinými slovy to znamená, že přitažlivé vypravěčství tu není jediným cílem; román vykonává jistý tlak, pod nímž jsme nuceni nově si uvědomit naši vlastní dobovou situaci, situaci lidí z druhé poloviny 60. let, kteří v sobě nesou – a vždycky ponesou – rozporný prožitek své nedávné společné minulosti. — z doslovu Miroslava Petříčka... celý text
Přidat komentář
Opět díky výzvě se mi dostala do ruky knížka spisovatele,od kterého jsem ještě nic nečetla. A musím přiznat svojí chybu,že jsem čekala tak dlouho. Bylo to skvělé čtení.
Dobře vykreslená jak tehdejší doba, tak i pohnutky jednotlivých postav. Sonda do "měnící" se doby, kde staré tradice pomalu umírají. Maličko překvapivě zde není nikterak útočeno na tehdejší režim - přesto, jza jednu z hlavních záplatek by knihu tehdejší cenzura na pulty nepustila ani za Pražského jara.
Velmi dobrá kniha. Plná myšlenek, plná otázek, plá emocí. Jednoduchá zápletka, ale úžasný a bohatý jazyk a mnoho malých mikro příběhů okolo. Díky pohledu několika osob se podíváte do doby dávno minulé. Přiblížíte si ducha té doby se vší jeho nesmyslností, krutostí a naivitou, ukáže vám dobu, kdy jednotlivec je méně než nic a kdy o osudu člověka svévolně rozhodují druzí. Podíváte se na pokřivené vztahy mezi lidmi, které jsou bohužel nadčasové ve všech dobách. V knize je spousta zajímavých myšlenek, nejen o smyslu života, o smyslu vztahů, o lásce, o smyslu pomsty a odpuštění. Silný je motiv sebeklamu a lhaní si do vlastní kapsy, jak u jednotlivce, tak ve společnosti, tak u politického zřízení.
Hoci ma osudy postáv a priblíženie doby zaujali a rada by som dala príbehu vyššie hodnotenie, tak bohužiaľ, môj čitateľský zážitok mi sťažoval "jazyk" autora, ako aj niektoré opisy, ktoré rušili moju pozornosť a čítanie mi trvalo príliš dlho...
Rozhodl jsem se 90. narozeniny Milana Kundery oslavit tím, že si přečtu jeho román Žert. A musím uznat, že jsem si vzal zatím to nejzajímavější, nejpropracovanější, nejhlubší a nejucelenější autorovo dílo, které jsem zatím četl (ve srovnání s také výbornými romány Nesmrtelnost a Nesnesitelná lehkost bytí). Příběh je krásný svou tragikomedií nedotknutelnosti kultu a trestu za nevinný žert, hlubokými úvahami o lidském životě, mstě a odpuštění, o vztahu lidí a historie (folklóru) a literárním plynutím textu, který není přerušován úvahovými vstupy autora jako u ostatních knih, ale pouze myšlenkami samotných postav příběhu. Kniha jednak výborně přibližuje určitou perspektivu uvažování komunistické společnosti 50. a 60. let, ale také představuje nadčasové zamyšlení nad možnými důsledky žertování o kultech, které jsou pro velkou část lidí zcela nedotknutelné. I mě se to už dotklo (dost neuvěřitelným způsobem), ale nejen proto se citát "Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij!" pomalu stává mým oblíbeným mottem :-)
Měl to být jen žert, machrovinka, která odstartovala lavinu, prozření, ztrátu přátel, deziluzi, touhu po pomstě. Ale i možnost závěrečného pochopení a smíření.
Bavilo mě prolínání minulosti a současnosti a střídavé výpovědi jednotlivých aktérů. Díky nim jsem si opět uvědomila, že každý si nese svůj kříž, každý má své starosti a problémy, kvůli nimž se mu v prvopočáteční fázi boří svět. A které pak překoná, protože život se musí žít se vším, co přinese. Včetně jeho dalších zlomyslných žertů.
Autor nechce, aby se na román pohlíželo jako na popis a odsouzení komunistických praktik, ale jako na literární dílo o lidech a jejich životech, strastech a možná i trochu radostech. Jenomže já se od toho nemohu oprostit. Doba to byla hnusná a krutá, o to víc, že o lidských osudech rozhodovali většinou hlupci, kteří dostali moc kvůli svému kádrovému posudku.
Za mne jde o velmi zdařilé a srozumitelné dílo, které se dobře čte.
Dost rozpačitý dojem. Hodně zbytečných slov a popisů. Dost pasáží jsem musela přeskočit abych se k něčemu dopracovala. Chvílemi jsem se nutila do čtení. Příběh pěkný a zajímavý ale příliš zdlouhavý, asi tak.
Dílo rozhodně mistrovské, mimořádně vhodné pro opakované čtení. To by byla velká pochvala, nepatrně ji kazí jen to, že si toho byl pan Kundera při psaní evidentně velmi dobře vědom a nakonec se na to i nepatrně spolehl. Text má spousty vedlejších zásluh - první profesionálně provedené poukázání na zločiny komunismu a vlastně na celou jeho zločinnou podstatu, jakož i první vážnější zpracování historie PTP, to všechno nelze popřít. Přesto jsem si ale nějak (a to vlastně dost dlouho po dočtení) nemohl srovnat, že se tak inteligentní a nadaný člověk, jakým je vypravěč Ludvík (v textu je dokonce naznačeno, že je profesí matematik), rozhodne k tak impulsivní a školácké pomstě formou svedení provinilcovy manželky, dokonce aniž by si předtím ověřil, že taková pomsta bude vůbec účinná (což, jak se ukáže, samozřejmě není). Je to kaz vlastně docela drobný, ale s údivem jsem shledal, že se v mých očích během času, uplynulého od dočtení knihy, zvětšuje.
Krásná, lehká i hluboká kniha, k oddechu i pro zamyšlení. Příjemně rychle plyne, na konci se čtenář dočká všech odpovědí, skončí nešťastně, ale vlastně dobře.
Precteno jednim dechem. Za mne 5 hvezd, jak pribeh, tak styl vypraveni mi sednul uplne perfektne.
Musím říct, že jsem překvapen vlažným přijetím čtenářů zde na Databázi, podobně jsem byl překvapen i názorem na některé romány H.Murakamiho. Překvapen jsem hlavně proto, že jim nerozumím. Knihu jsem četl během středoškolských let a líbila se mi i tehdá. Četl jsem ji znovu a líbila se mi ještě více než dříve. Kniha je skvěle napsaná. A tím nemyslím jen její stylistiku a syntax, míním tím všechno. Román stále překvapuje, nenechá čtenáře vydechnout, nutí ho obracet další a další stránky a když už si myslí, že se začíná děj odhalovat, tak autor přejde do anachronického vyprávění. Zprvu to působí jen jako překážka v cestě, ale při každé takové pouti se poodhalují další střípky příběhu tak nutné pro plné pochopení děje a jeho složitostí. A to hovořím jen o tom , co je na povrchu románu. Jaká je jeho vnější forma, co je na díle o to více poutavé a fascinující je jak zbavuje iluzí přetvářku své doby. Jak odhaluje falešnost tehdejší společnosti, jak ukazuje patos všeho a všech, jak aniž by řekl jediné slovo ukazuje, že celá společnost je účastna v jednom velkém nepovedeném žertu, v kterém všichni hrají svou roli ať už jsou si toho vědomi nebo nikoliv. Nabízejí se tak pro potenciální čtenáře dvě možnosti, buď číst knihu pro její příběh, rozhodně hodnotný zážitek sám o sobě. Nebo číst knihu jako kritiku totalitaritního státu, který ovlivňuje vše a nenechá nikoho být sám sebou, neboť pro hegemona snažícího se vykořenit odpor není nic nebezpečnějšího než svobodný názor. Nejedná se o tak zdrcující kritiku totalitaritního státu, jakou je například Orwellův 1984, ale bezpochyby pozornému čtenáři neuniknou kritické okamžiky a vyslovená či nevyslovená obžaloba společnosti, která takový stav umožní dopustit. Rozhodně jedna z nejlepších knih, které kdy vzešly z českého/moravského prostředí. Kdo ji nečetl prohloupil.
Z knihy mám trochu smíšené pocity, vlastně ani nelze říct, jestli se mi líbila, nebo ne. Styl, jakým je kniha napsána se mi líbil, občas jsem se ale ztrácela v tom, kdo zrovna příběh vypráví (občas mi to dokonce došlo až dost pozdě). Není to špatné, ale...
TAk teď mám dilema - přiznat, že tomu stylu pana Kundery prostě nerozumím a být tady, mezi tolika lidmi za trapku, co nečte skoro"klasiky", nebo z těch pár vět , které jsem četla , než jsem se ztratila a knihu dočetla jen proto, že jsem ji chtěla nějak vnímat a pochopit- naprosto zbytečně, prostě jsem se s myšlenkou knihy naprosto míjela,... a nebo tady udělat duchaplný komentář a být za duševně vyzrálou a ...ne, budu za duševně vyzrálou a přiznám se.... nerozumím tomu, nebavilo mě to, jsem jiná čtenářská skupina, než ta , pro kterou pan Kundera píše. Takže za mě - nuda, šeď, neznámo.....
Od Kundery jsem asi dvakrát četla Nesnesitelnou lehkost bytí, která se mi velmi líbila, proto jsem od Žertu očekávala podobné pocity, avšak tohle dílo mi moc nesedlo. Občas mi chvíli trvalo se zorientovat o kom zrovna která kapitola vypráví a často jsem se v knize vracela.
Čtenářská výzva 2019: Kniha, jejíž děj se odehrává v Ostravě.
Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Tak by se dal popsat plán Ludvíka, kterému "bylo kdysi dávno ukřivděno" a on si svou křivdu nese po celý život jako prokletí. Díky této křivdě nemůže najít své vlastní štěstí, a když se mu naskytne příležitost k zosnování plánu pomsty, doufá ve vykoupení. Koho ale kdy vykoupila pomsta?
Hezký styl psaní, hezký námět (život je plný krutých žertů) i způsob, jak se tím jednotlivé postavy vypořádaly. Ale ta doba je pro mě neznámá a těžko pochopitelná (není to čisté zlo, jako 2. SV, ale není tam ani moc dobra).
Kunderovi nemůžu dát nic jiného než pět hvězd, jinak bych nebyla fér. Pro trpělivé čtenáře, kteří si rádi vychutnávají čtení a nevadí jim delší pronikání do hloubky postav. A absurditě některých režimů i lidského počínání.... a vztazích celkově.
Štítky knihy
Morava Ostrava česká literatura studenti 60. léta 20. století PTP (Pomocné technické prapory) Moravská OstravaAutorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kundera vměstnal do jedné knihy tolik témat, kolik by jinému autorovi vystačilo na celou profesionální spisovatelskou kariéru. Nakonec je ale Žert vyprávění jen jednoho života, ze kterého bychom si všichni měli vzít ponaučení. Ludvíkova postava může vzbuzovat lítost. Jeho trest nám za jednu žertovnou pohlednici může přijít příliš přísný. Je těžké k hlavní postavě zaujmout negativní postoj, a proto jeho myšlenky a činy přisuzujeme mladistvé nerozvážnosti, nedostatku zkušeností a možná i tehdejší době. O to víc nám konec přijde hořký, když si uvědomíme, že první půlku života byl Ludvík samolibý a tu druhou pomstychtivý. A celou tu dobu sebestředný – zaměřený na sebe, nevnímající změny u ostatních, dobrovolně zaseknutý v minulosti a přiživující svoji nenávist.