Žerty, hravé i dravé

25.06.2023

Sbírka Nerudových fejetonů je skvělým dobovým dokumentem. Neruda byl nejen schopný žurnalista, ale dokázat se také povznést nad věci a uměl se na vše dívat s ironií a sarkasmem. Kniha je členěna do tří částí a jako celek ukazuje velmi plasticky, co Nerudu trápilo, čím se zabýval, z čeho si tropil žerty, a jaká byla situace ve společnosti. Skrze to, co kritizuje a jak, lze krásně dohlédnout, co lidé tehdy řešili. Je to zajímavý experiment po letech - on to tehdy psal jako aktuality, nyní by se zdálo, že to je vyčpělé a že tomu nelze rozumět, když většinu lidí, o kterých se píše, neznáme. A není tomu tak.
S Nerudou navštívíme bál (Starý mládenec na bále), kde neví, jestli má tančit nebo být raději s kumpány v hospodě, jsme svědky toho, jak mu před domem staví kanál (Kanalisován), přemýšlí o masopustu (Kobližky: "Ondyno napsal kdosi: Masopust liší se od postu jenom tím, že není mezi oběma už pražádného rozdílu"; Posvícenský přechod k přípitku na české Vašky: "Ano, jídlo je radost, posvícení blaženstvím. Dobře, že máme neštovice jen jednou za život a posvícení jen jednou za rok, nebylo by blahem k vydržení."), zamýšlí se nad smrtí (Popeleční myšlenky: "Což ono se to řekne: umřít - taky by člověk konečně neměl nic podstatného proti tomu, ačkoliv je hlavně to poněkud nepříjemno, že umírá člověk vždy za živa - zcela hloupé zařízení přírody, která mohla umírání odložit také až někdy po smrti, kdy bychom více o tom nevěděli."). Trápí ho nové nařízení o nových mírách a váhách a hned si z toho udělá legraci, že už nebudeme mít píď, náprstek nebo lžičku (Nové míry), dělá si šoufky z ženské emancipace (Lékařky, kněžky, právničky) a to i tak, že si představuje sám sebe, jak se prochází po ulici za padesát let a všude už jsou jenom ženy a ženská povolání (Za padesát let: "Stojící zde policajtka ochotně odstoupí. Ale oznamy jsou praobyčejny, nic pikantního. "Do Volšan se přijmou dvě hrobařky". "Hledá se silná ponocná". "Kdepak to hoří?" "V kasárnách dělostřelkyň....") - to by mu dnešní feministky a zastánkyně ženských práv daly! Neruda ukazuje, jak je nápaditý i co do formy - například dva dopisy kriminálníka, který uctivě děkuje za všechno, co pro něj stát dělá, děkuje, že odstranili bití a okovy, ale že ještě by to něco chtělo (Dva kriminální listy: "Již několikráte jsem seděl, ale nikdy jsem se neměl tak dobře jako nynčko, kdy Vy, milostpánové, o nás se starati ráčíte...odstranili bití, sundali okovy. ... Posléz jste nám dovolili kouření, díky! Mimo to se prodá víc tabáku a Uhři budou spokojeni. ... Se stravou jsme spokojeni, ... šat je dost praktický, ... zaměstnání - máme dlouhou chvíli..." apod.) Je to stylizace a ironie. Radost pohledět. Z jeho literárních recenzí se vymyká svojí jízlivostí Václava Štulce "Básně", což je učebnice nenapadnutelné ironie a zostuzení slabého autora.
A na závěr si dovolím dva citáty:
("Filosofické" aforismy z doby "Kongresu filosofů"): "Filosofie je věda věd, filosof člověk všech lidí, kongres filosofů kongres všech kongresů..." a "Bývá obyčejem, že za dedikaci spisovateli něco se daruje. Nechci, abys byl v rozpacích. Mám v bytu svém skvělou sbírku předmětů, které mně vesměs scházejí, pošlu Ti jejich seznam."
Dávám jen tři hvězdičky, protože některé opravdu zastaraly a jako celek by se to podle mne mělo dnes redigovat a protřídit. Zdaleka ne všechny mají tu sílu a razanci, je třeba vyzobávat. A já vyzobával a dalo to víc než lepší. No klasik.

02.01.2023

Nerudovy fejetony z let 1868 - 77 vypovídají o společnosti té doby a autorově vnímání světa. Sbírka je rozdělena do čtyřech tematických celků, přičemž fejetony z části Různé byly naprostá lahůdka a Divadelní a Literární nebyly nic pro mne.
Neruda se zamýšlí mj nad lidovými zvyky, náboženstvím, nadváhou a zavedením metrické míry, ale dozvíme se také například, že hříšný peníz za krmení těla vycházel na 12 zlatých a 60 krejcarů měsíčně.
"Mám v bytu svém skvělou sbírku předmětů, které mě vesměs scházejí, pošlu ti seznam"

22.12.2021

Pamatuji si především na fejeton Nové míry, kde se Neruda zamýšlí nad tím, jak (tu) holbu vystřídal (ten) půllitr. Aneb o tom, jak nám vzali pivo-ženu a dali nám pivo-muže. Ten Neruda byl teda ale koumák.
Špatné také nebyli fejetony Masopustní listy, kde se zase Neruda pouští do samého božství kulatého.
Ačkoliv Mladočech a někdy až příliš velký kritik náboženství, nemohu Nerudovi upřít jeho slovní um, tak jak on dokázal skládat slova za sebe, tak lahodně a příjemně, to už dneska nikdo neumí.
Ne všechny fejetony mě zaujali, více jsem asi čekal od části nazvané Literární, nakonec i ta Divadelní část už nikomu dnes asi skoro nic neřekne. Spousta jmen a dobových narážek, ale i tak se Neruda čte skutečně líbezně.

"A ona kobližka tu svou dobrotu kryje co nádivku ve vnitru svém, jako každý vpravdě dobrý člověk!" (s. 42, Kobližky, 1876)