Žichovičtí půlpáni

19.07.2017

Klostermann je především autorem knih Ze světa lesních samot a V ráji šumavském. Je znám právě pro úchvatné líčení šumavské přírody a života lidí na Šumavě. Zbytek jeho románů je relativně neznámý a není ani pro dnešního čtenáře příliš přitažlivý. To je případ také Žichovických půlpánů. Jedná se o poměrně primitivní moralitu, která pranýřuje pokleslý způsob života zhýralého Kazdy, který se opíjí, obtěžuje ženy, pomlouvá lidi, je líný a nezodpovědný a v práci držkuje. Taky je to neznaboh a špindíra, navíc je zpupný a domýšlivý, takže neustále vyzdvihuje svoji domnělou velkolepost a povyšuje se nad ostatní. Jak už je to tak u Klostermanna obvyklé, zloduch Kazda směřuje ke své záhubě, kterou si přichystává důsledným pěstováním svých neřestí. Aby toto téma vydalo na román, je protkáno tragickým osudem krejčovic Mařenky, která se má ráda se zahradníkovic Frantíkem, ale protože ten je chudý a jeho ubrečení rodiče jej nutí, aby je živil, zasnoubí se nakonec Frantík s bohatou bábou a Mařenka zůstane na ocet, zvlášť když ohrne nos nad dalším nápadníkem, zpovykaným stavitelovým synkem. Tento tragický osud je obsažen v realistickém románu, tudíž vydá dobře na 200 stran a je líčen a omílán do zblbnutí. Pro současného čtenáře je to už poměrně těžké čtivo.