Židovka z Toleda
Lion Feuchtwanger
Příběh slavného historického románu vychází z historických událostí, nicméně je zřejmé, že autor do něho vložil především trpké životní zkušenosti generace, která prožila pronásledování pro svůj původ, útěk do emigrace a hrůzy druhé světové války. Děj románu se odehrává ve Španělsku koncem 12. století v době, kdy Evropa žije svatou válkou – válkou mezi křesťany a muslimy. Ve Španělsku té doby je silně zastoupeno i židovské obyvatelstvo, které po prožitých pogromech touží po tom, aby v klidu a míru mohlo pracovat a zvelebovat své domovy. Na pozadí těchto historických událostí se odehrává milostný příběh kastilského krále dona Alfonsa a krásné židovky Raquel, příběh plný hluboké lásky a milostné vášně. Ovšem vztah dvou tak odlišných lidí – – něžné, citlivé a vzdělané Raquel a pyšného násilnického rytíře dona Alfonsa – – nemůže skončit jinak než smrtí jednoho z nich.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2008 , Ikar (ČR)Originální název:
Die Jüdin von Toledo, 1955
více info...
Přidat komentář
Napsat román stylem Liona Feuchtwangera, který se věnuje detailům a dokáže bez nudných popisů vylíčit dobovou mentalitu, rozdílnost kultur i dobu 12.století, ze současných autorů dokáže možná jeden z tisíce. Dobová freska nám předkládá příběh kastilského krále Alfonse VIII. (1158-1214), který díky své lásce k Rachel, dceři židovského kancléře jeho dvora, změnil svůj život i způsob vlády. Nechybí intriky nepřátel Židů, královských rádců, církevních prelátů i samotné podváděné královny a její matky proslulé Eleonory Akvitánské. Strhující příběh z časů křížových výprav a problematického soužití tří náboženství na Pyrenejském poloostrově má co říci i 66 let po svém prvním vydání.
Další skvělý historický román tohoto autora. Znovu se vrací na španělskou půdu a vypráví zde příběh panovníka a jedné mladé židovky, který prostě nemůže skončit dobře. To snad ani není spoiler. Příběh vychází z klasického díla Kniha Ester, o kterém jsem se (nepřekvapivě) dozvěděl poprvé až díky tomuto románu. Prostě další Feuchtwangerova klasika.
Příběh tekoucí pomalu jako med, do kterého je sladké se ponořit, navzdory jeho krutému ději.
„Nevyhledávej dobrodružství, ale nevyhýbej se jim.“
„Jen málokteří chápou, že nežijeme, nýbrž že jsme žiti. Dávno jsem poznal, že nejsem rukou, která hází kostku, ale kostkou.“
Ani jedna z postav mi nebyla sympatická, ale stejně jsem knihu přečetla rychle a dokázala mě zaujmout. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco nového o období křižáckých výprav, svaté válce a o střetu kultur na Pryrenejském poloostrově. Zaujalo mě, že nenávist vůči židům je zakořeněná tak hluboko. Nikdy mě tohle téma nelákalo, ale autor ho zpracoval moc hezky.
V románu na mě nejsilněji zapůsobilo to, co dnes nazýváme "radikalizací" a co autor musel sledovat i ve své době. Slovník se epochu od epochy obměňuje jen málo, verbíři stále nabízejí tlustou čáru, očištění a smysl, stále jim k tomu vyhrává muzika. Připadá mi, že jde i o určité vysvědčení společnosti - nakolik počítá s lidmi, kteří by brali její proklamované hodnoty opravdu vážně, nakolik je v ní přítomno něco konstruktivního, co by si také žádalo krajního nasazení síly a přinášelo smysl i příležitost vymanit se z předchozího života. Anebo je tohle možná příliš velké sousto a přikývnout násilí a verbířům je prostě jednodušší.
Knihu jsme měl delší dobu na mušce, ale k samotné četbě mě vyprovokoval poslech Toulek českou minulostí. Tedy, zrovna jsem se nacházel u Přemyslovců za dob Vladislava II., který se připojil i ke křižové výpravě...
No a říkám si, jak to vypadalo v onom období jinde po Evropě, třeba na Pyrenejském poloostrově?
Hle, Židovka z Toleda se v tomto období odehrává. Obsah knihy a historických informací nezklamal, spíše naopak. Mámě tu střet náboženství, život širokého spektra obyvatelstva, křižovou výpravu i královskou marnivost.
Feuchtwanger s dějem nespěchá (jako obvykle), ale o to více mám jeho knihy rád.
Při čtení Židovky z Toleda, a vlastně i komentářů k ní, mi přišly na mysl filmy dejme tomu ze 70. let. Při úvodních několikaminutových titulcích se tam často neděje nic jiného, než že auto projíždí městem nebo jezdec na koni krajinou... Dnešní filmy začínají přímým skokem do děje dokonce ještě předtím, než se objeví titulky. A s knihami je to podobné. Je třeba čtenáře zaujmout okamžitě, aby knížku hned na začátku neodložil.
No, Feuchtwanger si v 50. letech takové cíle nekladl. Tempo jeho vyprávění je pomalé. Důkladné. Takové, že když jsem jednoho dne byla podrážděná a nervózní, stačilo mi přečíst si stránku, nebo možná odstavec této knihy a byla jsem klidná. Jako kdybych prošla ulicí plnou tlachajících lidí, z níž jsem se najednou ocitla v téměř prázdné síni, kde na židli sedí muž a rozvážně hovoří.
Vážím si práce, kterou autor musel vynaložit na to, abych si mohla přečíst knihu v takovéto kvalitě.
Vynikající román, který se mi četl velice lehce a vůbec mi nevadily rozsáhlé popisy. Je pravda, že o středověkém Španělsku před ukončení reconquisty něco málo vím a tudíž pro mě nebyly informace a reálie z knihy něčím úplně novým. Jako obvykle se Feuchtwanger prostřednictvím historického vyprávění dotýkal své vlastní současnosti, protože sám zažil, jak netolerance a nenávist zničila staleté relativně mírové soužití mezi lidmi různého etnika i vyznání. Hlavní zápletka se sice pravděpodobně nezakládá na pravdě, protože o údajné lásce krále Alfonse k židovské dívce svědčí pouze jedna pozdější kronika, ale i tak lze pozorovat fascinující vývoj krále Alfonse od omezeného krále-rytíře v krále-státníka. Bude to právě Alfons, který dovede křesťany k rozhodujícímu vítězství u Las Navas de Tolosa v roce 1212. Druhá dějová linie sleduje marné úsilí židovského obchodníka Jehudy Ben Ezry o zachování míru a prosazení rozumu v době kolektivního náboženského běsnění. Pro svoji práci obětuje svého syna, dceru i rodinné dědictví, ale nakonec jeden člověk nemůže zastavit chod dějin, byť se ubírají špatným směrem. Knihu rozhodně doporučuji, ale není na škodu si o středověkém Španělsku něco přečíst.
Konečně dočteno! Tato kniha se mi četla opravdu těžko. Snad proto, že to byla pro mě část historie teprve objevovaná. Křižácké války jsem měla spíš spojené se Svatou zemí, Richardem Lví srdce nebo Přemyslem Otakarem I.. Tato kniha mi poodhalila dějiny vrcholného středověku na území Španělska, seznámila mě s tehdejším kastilských králem Alfonsem VIII. a jeho ženou Eleonorou Anglickou, dcerou Jindřich II. Plantageneta a Eleonory Akvitánské, která měla na svého muže obrovský vliv.
Velmi zajímavá kniha a vyplatí se dočíst ji do konce.
Naprosto úžasný román. Prolínají se zde filozosofická, historická, náboženská a romantická rovina. Líbí se mi, že je to dílo opravdu rozsáhlé, že čtenáře uvede do souvislostí a pak pomalu do děje.
Kniha mj. nastiňuje spoustu otázek, např. kdo že je to vlastně hybatelem velkých dějinných událostí? Po přečtení bych řekl, že nejsilnější je zhrzená žena, ne? Byl jsem dojatý, donucen k přemýšlení i se něco dozvěděl. Chtěl bych toho napsat o této knize mnohem víc, skutečně na mne mocně zapůsobila, ale nějak si vlastně ani netroufám.
Poslouchal jsem to jako audioknihu načtenou Alešem Procházkou, naprosto bravurní a podmanivá záležitost.
Tuto knihu jsem začala číst a jediné co jsem znala byl název. Nepřečetl jsem si nic o autorovi ani o knize. Proč? Potřebovala jsem rychle nějakou knihu do čtenářského deníku. Usoudila jsem, že to nejspíš bude kniha o židovské dívce, která emigrovala z Německa do USA během války. Ach. Jak já se spletla.
Děj knihy zajímavý, ale té omáčky okolo byla na můj vkus až příliš. Každopádně zajímavé.
Historický román popisující soužití Židů, křesťanů a muslimů ve středověkém Španělsku. V románu se nachází také milostný příběh kastilského krále ALFONSA a židovské dívky RAQUEL. Kniha má 3 části. O této knize jsem dlouho uvažoval a konečně jsem se pustil do četby. Kniha se mi nečetla úplně lehce, zpočátku mi trvalo, než jsem se dokázal začíst, ale postupně jsem se více ponořoval do příběhu a kniha se mi celkově líbila. Knihu hodnotím na 80 %.
LION FEUCHTWANGER byl německý spisovatel židovského původu. Psal historické romány s židovskou tematikou. Je určitě vypravěčem sáhodlouhých příběhů. Pro některé čtenáře můžou jeho knihy působit hodně rozvláčně až nudně. Na autorovy knihy je třeba si najít více času, ale rozhodně autor umí psát zajímavé příběhy, jen ne každému čtenáři musí sednou vypravěčský jazyk autora. Autorovy knihy jsou nadčasové.
Od autora jsem četl tyto knihy: BRATŘI LAUTENSACKOVÉ a ĎÁBEL VE FRANCII (biografie). Časem možná vyzkouším další knihy.
V knize se nachází AUTORŮV DOSLOV a POZNÁMKY.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Pírko míru je lepší než železná hromada vítězství.
Jsem věřící tří náboženství. Každé z nich má něco dobrého a každé z nich učí věcem, kterým se rozum vzpírá uvěřit.
Vařené vejce v míru je lepší než pečený vůl za války.
Čím se asi zabýval Bůh, než stvořil nebe a zemi? A Augustin odpověděl: Stvořil peklo, aby tam mohl poslat lidi, kteří kladou takového otázky.
Válka není zlo, je dobrá a správná; neboť válka se toliko snaží učinit z bezpráví právo a nepokoj obrátit v pokoj právě tak, jak to přikazuje Písmo.
Tak jako choroby, praví Hippokrates, mají i lidské skutky málokdy jen jedinou příčinu, každý skutek má obyčejně rozmanité kořeny.
Knihu mi půjčila tchýně, jako svou velmi oblíbenou.. Do mých top nebude patřit, četla se mi těžce, některé pasáže jsem jen rychle přeletěla. Na druhou stranu mi poskytla zajímavé historické informace, jak se to ve Španělsku vlastně mlelo a vyvíjelo.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Výborné zpracování příběhu, postavy jsou živé, námět prolínání tří monoteistických náboženství stále aktuální. Ale podruhé bych to asi číst nepotřebovala. Možná i proto, že je to povedené a postavy jsou dost realistické na to, aby mě rozčilovaly.
Z dnešního pohledu možná trochu těžší čtení, ale když se prokoušete poněkud rozsáhlejšími historickými popisy, čeká na vás nádherný romantický příběh nevšední lásky.
Úvod knihy mě neskutečně nebavil, musela jsem se nutit, přemlouvat, doufat, že rychle uběhne. Pokud to máte podobně, rozhodně a Židovkou mějte trpělivost! Sladkou odměnou vám bude nádherný hluboký příběh plný intrik, životních mouder a pravd, lásky a neskonale mnoho úvah o víře, náboženství, moci a životě obecně. Zdá se vám to nemožné v historickém románu? Myslela jsem si to taky. Krásná kniha, v níž jsem si doslova zamilovala postavu dona Rodrigua, dona Jehudy i Araba Musy.
Historická dobová freska ze španělské Kastilie za vlády Alfonsa VIII. ....
" Říkává se, že naše civilizace spočívá na dvou pilířích, na humanistickém vzdělanostním ideálu Řeků a Římanů a na židovsko-křesťanském morálním kodexu bible.
Zdá se mi, že v naší civilizaci přežívá ještě třetí dědictví : úcta k hrdinství. "
Na podkladu Knihy Ester a odkazu děl o krásné židovce z Toleda zpracoval autor svůj příběh ....
Kupec Ibrahim ze Sevilly přichází do Toleda v roli escrivana - spolu se svými dětmi - Rechjou a Achmedem - a jeho setkání s králem Alfonsem píše osud španělských dějin ....
Je to krásné vyprávění - které vrcholí Svatou válkou a otevírá rozpor mezi vírou muslimskou, křesťanskou a židovskou .... a láska Alfonsa a Raquel je vystavena této zkoušce....
Tam, kde by víra měla spojovat, zde vytváří hranici mezi láskou a pochopením....
Velmi pěkné dílo, doporučím.
Klasický historický román ze středověkého Španělska nás zavádí na Pyrenejský poloostrov v době panování kastilského krále dona Alfonsa, který se bláznivě zamiluje do krásné Raquel, dcery jeho escrivana mayora Jehudy ibn Ezry. Feuchtwanger zpracovává milostné téma na pozadí bouřlivých historických událostí, věnujíce stejný prostor čisté královské lásce jako špinavým zákulisním intrikám. Líčení bouřlivé epochy je stejnou měrou přirozené jako ohromující. Na jedné straně tu máme jemně vyprávěný milostný příběh, na straně druhé až kruté zpodobnění lidské lhostejnosti a nenávisti. Oboje mistrně spojeno do jednoho stejnorodého plynulého proudu, který už léta uchvacuje čtenáře. Nejsem výjimkou. Také jsem mu podlehl a užil si hlubokou moudrost Feuchtwangerova vyprávění o nalezení životní pravdy. S náladovým donem Alfonsem, naivní Raquel, inteligentním Jehudou ibn Ezrou, bohabojným donem Rodriguem, panovačnou donou Leonorou a hromadou dalších jsem strávil pár úžasných hodin.
Štítky knihy
Židé středověk 12. století německá literatura Španělsko křížové výpravy milenky panovníků historické rományAutorovy další knížky
2008 | Židovka z Toleda |
2007 | Lišky na vinici |
1967 | Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá |
1992 | Židovská válka |
1967 | Žid Süss |
Poutavé čtení.vřele doporučuji.