Lea z Leeuwardenu
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/175248/lea-z-leeuwardenu-175248.jpg
4
56
56
Židovská trilogie série
1. díl >
První část volného cyklu židovské trilogie je příběhem z konce 2. světové války, vypovídající o životě a smrti, o touze po přežití, v níž je člověk ve své velikosti - a ovšem i slabosti - schopen téměř všeho...
Přidat komentář
Krásným jazykem popsaná minulost, která promlouvá k dnešku. Můj obdiv Arnošta Lustiga spočívá v tom, že podává neuvěřitelně náročná témata čtivým způsobem. Za což mu děkuji.
(SPOILER)
Myslím že k anotaci není už moc co dodávat. Snad jen to, že tato kniha je popisem 3 dnů strávených ve společnosti mladé krásky, z čehož se vyvinula láska na první pohled. Lea na pohled nádherná, křehká dívka s porcelánovou tváří je ale uvnitř dospělá tvrdá žena, která nedá nikomu nic zadarmo - ani Němcům, i když ví že její dny se krátí.
Jako druhý příběh můžete v knize sledovat osudy lidí v Terezíně pár dní před tím, než byli deportováni do Osvětimi. Všichni věděli, že někam pojedou vlakem a všichni se těšili - protože odjet z Terezína byla v té době ještě čest a příslib něčeho lepšího.. Vyprávění Arnošta Lustiga o svém mládí v Terezíně, práci na kolejích, které nakonec odvezli tisíce lidí na smrt, ale i o tom, jak si člověk i v těch nejhorších chvílích umí najít něco, co mu zpříjemní den.
Židovská trilogie je skvost, který jsem chtěla mít dlouho doma a rozhodně má u mě čestné místo.
Tak třeba Dita Saxová mě nebavila. Psána náznakově někým, kdo "to" zažil.
"Lea" je naopak napsaná velmi věcně. Autor věděl. Hrdina (ne)tuší. Čtenář by nejraději zapomněl.
Velmi těžké čtení, ale tematika mě pohltila. Lea je rozhodně zajímavá postava a překvapil mě konec, který byl na rozdíl od zbytku knihy velmi krátký a výstižný.
... pana Lustiga jsem dosud znala jenom jménem a měla jsem ho hlavně spojené s povinnou četbou na střední škole. Až v mém dlouhém seznamu knih, které bych chtěla číst, přišla na řadu Lea. Až druhá polovina knihy mě bavila. Smutné čtení, mnohdy, bych řekla, i těžší. Uvidíme, co přinesou další díly.
Lustig a jeho knihy netřeba komentovat. Psal to, co sám zažil,o to je čtení jeho knih smutnější.
Tak tohle byla depresivní pecka s přímým zásahem, a že jsem už pár děl od pana Lustiga četla... Tohle dílo jsem dočítala dnes v práci, pod papírama knížku a soustředěnost naprosto někde jinde. Na druhou stranu by mě nadřízení tuhle slabinu prominuli, obzvláš, když jsem po zavření dočtené knihy šla naprosto bez výhrad - a ráda- plnit své pracovní povinnosti, v teple kanceláře, voňavé kafe před sebou, s vidinou polední cigerety a s výhledem na poklidně strávený večer s lidmi , které mám ráda - a už jsem pracovala se 100% výkonem a lebedila si, jak skvěle se vlastně mám.
Smutné, nesmírně hluboké myšlenky, některé z nich měl možnost plně pochopit asi jen autor sám. Těžké čtení s koncem, který mě jednoduše dorazil.
K Lustigovi obvykle netřeba nic dodávat, tady mi závěrečný dojem trochu kazí neustálé opakování stokrát řečeného, ale pravda je, že tohle je přesně Lustigův styl, kterým se mu daří tak dobře evokovat pocity lidí z lágru. Tady to ale přeci jen trochu přehnal...
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Knihy od Lustiga mám ráda, ale tahle mi zkrátka nesedla. Těžko uchopitelná a stravitelná. Skoro žádný děj a ústřední trojice neustále filosofuje nad nesmrtelností brouka. Mnohem čtivější a čtenářsky přívětivější mi přijde Colette z Antverp - druhý díl Židovské trilogie.