Žiješ jenom dvakrát
Dominik Dán
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386315/bmid_zijes-jenom-dvakrat-twd-386315.jpg
5
431
431
Naše Mesto / Případy Richarda Krauze (Deník dobrého detektiva) série
< 13. díl >
Matematický génius profesor Puskailer se po dlouhých letech věznění konečně dočkal spravedlnosti a byl propuštěn na svobodu. Nikdo mu nevěřil, že není vrah, a popravdě řečeno, ani on sám na tom občas netrval. Měl štěstí, detektivové z oddělení vražd Richard Krauz a Jozef Fischer, zvaný Chosé, mu uvěřili a celý případ vyřešili. Psal se rok 1999. Vlastně teprve začínal a osud tomu chtěl, že po tvrdé dřině nečekal detektivy zasloužený odpočinek, ale už v den, kdy profesora propustili z vězení, začal nový případ a nový příběh, který se nečekanou brutalitou a nechutností vryl do paměti každému policajtovi, který byl nablízku. Celé to začalo, když se bachařům z věznice, kde si Puskailer odpykával svůj trest, ztratila kolegyně…... celý text
Přidat komentář
Při čtení mě až mrazilo. Děj je propojen několika událostmi, které jakoby na sebe nenavazovaly, ale pravda je děsivá. Parta vyšetřovatelů s jejich "zvláštním" humorem, popis jejich náročné práce, vyšetřování "vraždy", následně únosy mladých dívek. Všichni mají taky svůj soukromý život, city, své rodiny. Když vyšetřování dospěje skoro až k vyřešení, dostanou příkaz shora. ... Tuto knihu doporučuji přečíst, protože toto se děje pořád.
Je zbytečné vychvalovat autora a jeho knihy, kdo ho čteme, to milujeme. Proto řadím jeho náhodně vybranou knihu do Čtenářské výzvy 2020, moje vysněné povolání je pracovat v kanceláři 141 .Knihovnice už jsem a není to tak báječné jak to vypadá.
Metodou CTRL+C a CTRL+V bych mohl psát komentáře k Dánovým knihám. U jeho románů má čtenář opravdu pocit, že takhle to na policii skutečně chodí - vyřešit případ netrvá dlouho, ale je to náročné, vyšší místa navíc házejí klacky pod nohy, do toho se motají novináři a na osobní život skoro není čas. Zápletka románu Žiješ jenom dvakrát dlouhou dobu vypadá jako banalita, pak ale nabere docela děsivých rozměrů a mění se skoro v horor. Nechybí tu tradiční slovní špičkování kriminalistů, černý humor, skvělý popis běžné rutiny a samozřejmě ani všechny sympatické postavy z Našeho Města. Jedné z nich se navíc děje osobní tragédie, takže i tato linie, která je hodně vedlejší, ale lehce rozvíjí debaty ohledně legalizace eutanázie, čtenáře určitě zasáhne. Ano, možná je konkrétně případ Aničky Vratkové trochu předvídatelný a překotný a chybí mu možná lepší pointa, to zas ale tolik nevadí, protože Dán píše čtivě a téma je dost atraktivní, aby většinu negativ přebilo. Otevřené konce by si možná autor mohl odpustit, na druhou stranu je z nich ale jasné, že se i do budoucna má čtenář nač těšit a studnice případů je (zatím) nevyčerpatelná. 70 %
Opět prostě a jednoduše klasická Dánovka.
Na nic si nehraje, děj se velmi příjemně valí kupředu a to co musím na každé s knížek od tohoto autora ocenit je, jak zjemňuje zakrvavené ostatky, humorem té super mord party z našeho města.
Opravdu ty přestřelky mezi Chosém a Krausem a dalšími kolegy z kanclu jsou prostě super.
Ano tentokrát, byl možná vývoj malinko předvidatelnější než jindy, ale i tak to bylo velmi příjemné čtení, které se nikde nezadrhávalo.
protože i takové to klasické odskočení třeba na rybičky nebo výslech umělce a zároveň souseda, do toho denšního světa patří...
mě se prostě ty dějové linky líbí, i když někdy je to předvídatelnější, tak za mě velmi příjemná oddechovka.
Partička z oddělení vražd jsou machři se správně nabroušenými jazyky, šéfové jsou tupí a jenom škodí, stejně jako novináři, a do toho ty svině od trojpísmenkových! Ano, je to tak trochu schematické, ale nemůžu si pomoct, Dominik Dán prostě baví.
Za mě další povedená detektivka od Dominika Dána, která se mi dostala do rukou. Sice jsem podle anotace celou dobu čekala, kdy se na scénu vrátí profesor Puskailer, ale když nedorazil ani na přednášku o rybičkách, pochopila jsem, že to byl trochu zavádějící text určený jen tak na uvedení do časoprostoru...
Samotný začátek knihy se mi neposlouchal úplně snadno, protože péče o nemocného v terminálním stádiu nemoci byla popsána velmi sugestivně (zvlášť pro poslech audioverze) a pokud máte někoho podobně nemocného v rodině, je to těžké zpracovat . Otázka eutanazie se tak průběžně táhne celou knihou až k jejímu samému závěru.
Kriminální případ je tentokrát skutečně předvídatelný, ale pořád dobrý. A naprosto jsem souzněla s Petrou a obdivovala ji, že Vratkovi nechrstla horké kafe do obličeje... geniálně popsaný druh lidského idiota.
Podtrženo sečteno: 4,5 hvězdy :-)
Zabil a zakopal žiarlivý manžel Aničku Vratkovú, alebo zmizla z povrchu zemského iným spôsobom? Keď aj hen, v Topoľčanoch, behá biela dodávka a v nej miznú mladé dievčatá. A akoby to nestačilo, vodič záchranky uvidí v meste dvojníčku svojej sanitky. Dobiedzavá
teória o obchode s ľudskými orgánmi je na svete. Výdatne podporovaná nenásytnými médiami.
"úryvok: ""Obe nezmyselné relácie mali najvyššiu sledovanosť zo všetkých a to ich držalo nad vodou a ich autorom zabezpečovalo nemalé príjmy. V tomto biznise ide a pôjde o zisky vždy. Nepochopiteľné je, že najväčšie zisky zaručuje práve zloba. Ľudia chcú vidieť, ako si iní ľudia robia zle, ako sa im zle vodí, ako ich ničí rakovina, aké starosti majú so synom na vozíčku, ako sa nevedia spamätať zo znásilnenia dcéry, ako sa rodina nevie vyrovnať s vraždou otca, ako im vyhorel dom a ostali iba v pyžamách na ulici, ako ich vydierači pripravili o auto a celý majetok, ako sa súdia, nenávidia, ohovárajú, prenasledujú... tak oddychujú ťažko pracujúci pred televíznou obrazovkou.
Drogovo závislí diváci chcú viac a viac, stále niečo nové, niečo brutálnejšie, niečo, čo by zalomcovalo všetkými, lenže na zavraždenom taxikárovi už nemôže byť nič zavraždenejšie, na znásilnenej sedemnásťročnej dievčinke už nemôže byť nič znásilnenejšie, na vyhorenom dome už nemôže byť vyhorenenjšie, na chromom vozíčkárovi, ktorému ukradli vozík, už nič chromejšie, na mŕtvom dieťati, ktoré pohodila pätnásťročná matka v šoku ku kontajnerom, už nič pohodenejšie byť nemôže. Jednoducho, nakŕmiť neukojiteľný apetít rozdráždených divákov niečím stále novým a ešte novším nie je také jednoduché, preto sa toleruje aj klamstvo. Ale ľudia to chcú, chcú sa kochať v utrpení. Ľudia chcú byť klamaní a chcú sa v niečom vyžívať. "
Docela drsný případ, kdy jde zpočátku o vyšetřování zmizení záletné manželky, pak i únosů mladých děvčat, ale nakonec se z toho "vyvrbí" něco daleko horšího... Dozvíme se něco o akvarijních rybičkách, ale i o tíživé situaci lidí, kteří pečují o smrtelně nemocné.
Ani čtivost knihy nezastínila fakt, že se jedná o dost jednoduchý a předvídatelný příběh. Dialogy mezi policisty mě spíše nudily a vzhledem k tomu, že neznám ostatní knihy od Dána, tak ani odbočky od hlavního příběhu k osobním trablům jednotlivých policistů mě zrovna nenadchly (zde Kukyho umírající máma). Za mě průměrná kniha.
Navazujeme na Celu číslo 17 a zdá se, že vraždári konečně nemají do čeho píchnout. Ale to se opravdu jen zdá. Autor pomalu rozjíždí nové případy současně na čtyřech frontách, které se jako pramínky jedovatých potůčků slévají do mohutné špinavé řeky. Častým tématem Dánových případů je násilí na ženách, i zde si ho užijeme v obzvlášť odporné podobě, i když hlavní problém je jinde. A tak další vážné tóny postupně přehlušují ten jako vždy drsný policejní humor.
Také tento díl jsem si užil s vydatnou pomocí Mariána Geišberga.
90 % (zatím 195 hodnotících s průměrem 90 %).
Pan Geišberg právě dočetl další z knih o oddělení vražd v Našem Městě. Tenhle příběh byl drsný nejen témou nucené prostituce, nelegálního kšeftování s lidskými orgány, ale především koncem životní pouti Kukiho mámy. Tady se něco zamotalo a pak to mělo ještě následky v jiném příběhu...nechci prozrazovat. I taková blbůstka na dánovkách mě bere, že se někdy jen tak z ničeho nic nenápadně propojí zdánlivě k sobě nepatřící události.
Tentokrát jsem tušila, kam to vede, hnedle, jak se začalo mluvit o sanitce. Je pravda, že bez slovenštiny a hlasu a přednesu pana M.G. by to tentokrát bylo asi o hvězdu méně, ale i tak opět výtečná detektivka.
Kriminální román ano. Břitké dialogy i humor také, ale kvalitní detektivka se z mého pohledu opět nekonala. Celkově mi to příliš nedrželo pohromadě. Naturalistické detaily terminálního stadia, euthanasie, praktiky bulváru, vše poslepované obchodem s bílým masem, kvanta vaty a až neskutečně průhledný a nudný závěr?? Snad jen "Vratkova humoreska" chvíli doopravdy udržela zájem a napětí, které vždy bývalo u Dána prioritou. I originalita se pomalu ztrácí v mlhách. Bohužel opravdu zklamání a ztráta času.
Mě to prostě vždycky baví. Obdivuji Dánovu originalitu a smysl pro napětí. Dokáže vystupňovat zápletku a vzápětí hup dolu a překvapení.
Téměř dokonalý kriminální román,vyprávějící o počátcích obchodu s tzv.bílým masem na Slovensku.Břitké dialogy,patologický humor,vliv informátorů,štěstí a náhody na vyšetřování -vše pečlivě nadávkováno.Dějová linka věnována umírání Kukyho maminky vede k zamyšlení a otázkám o životě a smrti.Pro mne jeho nejlepší věc po Mouše a Mucholapce.
Klasická "Dánovka". Krauz, Chosé, Burger a další jsou zpět. Opět skvělá oddechovka, která nepostrádá nejen napětí ale i běžné starosti a strasti, které mohou potkat každého z nás. Skvělé téma, které je odhaleno víceméně až skoro v závěru knihy. Nicméně to vůbec nevadí, naopak.
Po čtyřech kapitolách odkládám a klidně mne kamenujte.
Nevadí mi chlapácký slovník, ale tentokrát by to byla ztráta času, a to jsem se těšila na solidní detektivku z domácího prostředí...
Autorovy další knížky
| 2016 |  Smrť na druhom brehu |
| 2007 | Cela číslo 17 |
| 2005 | Popol všetkých zarovná |
| 2012 | Uzol |
| 2013 | Básnik |
Dobré, za přečtení to rozhodně stojí, ale je nejvyšší čas, abych si od Dána dal na chvíli pausu. Lákalo mě sice přečíst co nejvíce knih od tohoto autora v řadě, ale nebyl to dobrý nápad, určitě by to ovlivnilo mé hodnocení.