Žila jsem s oddaným komunistou: Československo – můj osud 1934–1968
Žo Langerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345540/bmid_zila-jsem-s-oddanym-komunistou-cesk-rvR-345540.jpg
4
41
41
Kniha představuje vysoce hodnotnou memoárovou literaturu, která odkrývá mnohé z našich nedávných dějin, především společenské a politické poměry v Československu padesátých a šedesátých let. Autorka má schopnost přesvědčivě a působivě vykreslit atmosféru doby, prostředí, vnitřní pohnutky a charaktery lidí. Líčení osobních osudů, rodinných a mezilidských vztahů se pojí s pronikavými obecnými vhledy na společenskou situaci, a zejména na zvrácenost komunistické ideologie. Kniha má svou kompozicí charakter rozvětveného románu. Žofie Langerová byla původem budapešťská Židovka, která se před válkou provdala za slovenského levicového intelektuála a přesvědčeného komunistu Oskara Langera. Koncem třicátých let odjeli i s malou dcerkou do USA, odkud se po válce vrátili na popud Langerových komunistických přátel na Slovensko. Langer působil jako střední komunistický kádr na ÚV KSS a jako náměstek jednoho výrobního podniku. Po zatčení v roce 1951 byl donucen svědčit proti Slánskému a sám byl odsouzen v jednom z pobočných procesů na 22 let. Zatímco on zůstal do konce života přesvědčeným komunistou, bojujícím za očištění svého jména a soudní rehabilitaci, Langerová, i když pochybnosti měla od počátku, přišla o veškeré iluze hned v roce 1951, kdy na ni a její dvě děti plně dopadla šikana režimu, vyhazov z práce a bytu, vystěhování z Bratislavy atd., a naopak jasně prohlédla podstatu ideologie a zločinnost režimu. S manželem se však – nebo spíš právě proto – nerozvedla navzdory nátlaku během jeho věznění ani potom. Langer s podlomeným zdravím zemřel v roce 1966. Hlavní část pamětí napsala Langerová v průběhu pražského jara ještě před ruskou okupací. Hned po srpnu 1968 emigrovala a usadila se i s rodinou své dcery ve Švédsku. Její paměti poprvé vyšly anglicky v Londýně v roce 1979, přeloženy byly do francouzštiny, švédštiny, slovenštiny a dalších jazyků.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2017 , ProstorOriginální název:
Convictions: My Life with a Good Communist, 1979
více info...
Přidat komentář
Knihu mi dala spolužačka s tím, že se jí hrozně líbila, mnohokrát při čtení vedla vnitřní dialog s autorkou a kdyby byla naživu, chtěla by se jí na mnoho věcí zeptat. Předně mě potěšilo, že ve mně spolužačka vidí osobu, kterou chce obdarovat knihou osobního významu, ale přiznávám, že se mi do tématu moc nechtělo. Začetla jsem se ale a už se nepustila. Kniha je psaná románovým stylem, jazyk autorky i styl vyprávění mi připomínal Mornštajnovou, ale na rozdíl od AM, tohle se skutečně stalo. Při čtení jsem si vzpomněla na Doznání od Artura Londona, několikrát mi vyskočila myšlenka na Tigridova Kapesního průvodce. Ač je kniha čtivá a v tomhle ohledu nechválím superlativy, obsah je místy k neuvěření, tím spíš, že jde o dobu poměrně nedávnou. Téma je zajímavé i tím, že autorka nejednou otevřeně přiznává, že svého muže už nemilovala, měla i mimomanželské aférky, ale přesto s ním zůstala a vydržela až do konce. Věřím, že kupu věcí před čtenáři cenzurovala, ale i tak mi to přijde velice upřímné něco takového přiznat. Škoda jen, že pasážím kolem Pražského jara a událostem poté není věnována taková pozornost.
Hodně zajímavé čtení především pro ty, kteří tu dobu nezažili. Tolik bolesti, strachu a nejistoty...Obdivuji sílu a odhodlání vše zvládnou. Určitě doporučuji.
Zajímavé. Nemusím dodávat, že když byl pan komunista mučen ve vězení, lítost jsem necítila.
Velmi otevřená, pravdivá, místy až intimní zpověď ženy předního komunistického funkcionáře. Paní Žo nezapře,že je novinářka, má velmi vytříbený styl a píše krásným jazykem. Obdivuji jakým způsobem dokáže pohlížet kriticky a bez sentimentu na svůj nelehký osud a zprostředkovat autentický pohled čtenářům. Co mne ale zasáhlo při četbě této knihy nejvíc, nebyly hrůzy nástupu totalitní moci, praktiky komunistů v 50.letech či popis doby temné a studené normalizace, ale to, že jsem v těch historických řádcích nacházela parelelu s dnešní dobou. Je to mrazivé. Knihu jsem dočetla již před několika týdny, ale stále se k ní musím vracet a kladu si otázku, co bude dál. Je lidstvo skutečně nepoučitelné?
"Strach z humoru a nenávist k němu, tato neselhávající charakteristika totalitních režimů, jsou zřejmě úzce spojeny s jejich flagrantní nelidskostí a zločiny."
"Jsme požehnáni tím, čím jsme, nebo je tomu naopak? Potřebuje být člověk potrestán, aby se vzpamatoval a začal přemýšlet? Musí zažít útlak, aby poznal, co je svoboda?"
Velice zajimavá kniha, pohled na padesátá léta z pohledu zničené rodiny komunistického pohlavára.Kniha mě donutila zamyslet se nad hrůznou dobou v naší historii. Paní Žo byla určitě velice statečná dáma. Líto mě té rodiny není, když pomyslím kolik komunisté zničily lidských životů a rodin. Doporučuji knihu, stoji za přečtení, já poslouchala jako rádio knihu na ČR plus.
Nebýt Českého Rozhlasu nikdy bych se k této knize nedostala. Muvená podoba dodala celé knize další rozměr. Úplně jsem cítila bolest, utrpení, rozhořčení i bezmoc, které k té době patřily a na které kvůli fungovaní naší mysli, která zapomíná na zlé věci, když už nejsou všudypřítomné, bohužel zapomínáme. Pro mě to též mělo rozměr doplnění historie. Na střední jsme skončili sotva u druhé světové války, takže tento hnus se nikdy neprobral. Rozhodně stojí za přečtení.
Skrytá perla. Hnus 50.let na vlastní kůži. Paradoxní je srovnání s meziválečnými roky, které se jeví jako ráj. Vynikajicí kniha o životě, střízlivění z falešných iluzí, nespravedlnosti a o touze přežít za každou cenu. Doporučuji.
Štítky knihy
životopisy, biografie boj o přežití paměti, memoáry Československo komunisté komunistický režim oběti komunismuAutorovy knížky
| 2017 |  Žila jsem s oddaným komunistou: Československo – můj osud 1934–1968 |
Kdo se chystáte tuto knihu číst, neváhejte. Když jsem ji doporučoval svým znáným k přečtení, nikdo o ní prozatím neslyšel. Syrové vyprávění o padesátých letech pohledem matky, která se přes všechna příkoří snaží vychovat svou dceru v duchu morálky. Její vinou bylo, že se provdala za přesvědčeného a odhodlaného, ale naprosto naivního komunistu, který zaslepeně věřil ideím a stal se tak nepohodlným nastupujícímu režimu. Měla by se stát povinnou četbou pro všechny voliče komunistů. Ale ti asi, bohužel, čtou jinou literaturu.