Zimní evangelium
Brendan Kiely
Hlavním hrdinou strhujícího debutu amerického prozaika Brendana Kielyho Zimní evangelium je obyčejný šestnáctiletý středoškolák Aidan. Potají rodičům krade sedativa a alkohol a řeší zdánlivě banální problémy se spolužáky a učiteli. Jenže pod slupkou na první pohled ospalého městečka kdesi na východním pobřeží USA kousek od New Yorku tiká časovaná bomba. Autor se příběhem Aidana vrací k jednomu z největších skandálů novodobých amerických dějin – sexuálnímu zneužívání dětí ze strany kněží. Nejde však bulvární cestou, nelibuje si v explicitních sexuálních scénách ani dramatických citových výlevech. Je spíše psychologickou studií jedné z obětí, kdy sleduje Aidanovy snahy vyrovnat s celou zkušeností, počínající absolutním popřením po finální uvědomění si, že mlčet znamená dovolit, aby se stejné věci děly dál i jiným. Ostatně, jak říká jedna z postav: Není to jen o tom, že vám někdo ublíží. Vy ho tím připravíte i o budoucnost. Je to, jako byste mu to dělali znovu a znovu. Zimní evangelium navíc není jen obžalobou kněží, kteří zneužili důvěry svých svěřenců. Je obžalobou celé americké společnosti, a to především bohatých „bílých“ komunit Nové Anglie, v nichž se dospělí ženou za pochybnými hodnotami a přehlížejí do očí bijící volání o pomoc svých osamělých a mnohdy i zanedbávaných dětí, které touží stejně jako všechny děti po jediném: lásce a pozornosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , ArgoOriginální název:
The Gospel of Winter, 2014
více info...
Přidat komentář
Ano v něčem působí kniha nerealisticky, ale zároveň se mi líbí popis vnitřního boje hrdiny. Kněze nejdříve hrozně potřebuje, pak je na na něj naštvaný. Pak odmítá připustit, že se mu něco stalo a pak opakuje chybu. Jestli v něčem vnímám knihu jako velmi přínosnou tak je to právě fakt, že díky ní člověk pochopí že neexistuje ideální obět a jak nelogicky se pak může takový člověk chovat. Za mě velmi dobrá kniha :)
Kniha mě zajímala kvůli tématu.Jsem ráda, že jsem ji přečetla,ale přece jen jsem si čekala víc.
líčí duševní stavy chlapců vyrovnávajících se se sexuálním zneužíváním knězem, letmo naznačeno i téma aktuální politické situace po 11. září
pro mne nevěrohodný závěr, příliš schematický, falešně pohádkový, závěrečná slova jak z Anny proletářky
Pro mě ne zcela využité téma, které nabízí více, než jak ho ztvárnil autor.
Přesto je to příběh silný, bolestný. Je o ztracené důvěře, o zmatenosti a rozporuplnosti chlapců, kteří nevidí východisko ze své situace.
Román o špinavém životě, se kterým se snad nejde vyrovnat.
O přehlížení, nevšímavosti a neempatii.
Největší zrada je zrada důvěry. Zvláště když je vám šestnáct, váš život je šedý a studený a jediný člověk, který vám poskytl trochu zájmu to udělal z prospěchářakých důvodů.
Pak se světe div, jak je obtížné posbírat střepy všedních dnů.
Prostě náročná kniha, která se tváří nenáročně, aspoň zpočátku.
Kniha mne lákala kvůli tématu, o kterém se v poslední době často mluví. Ocenila jsem, že autor téma nepojal jako bulvár, ale snažil se prostř. hlavní postavy, chlapce Aidana, popsat jak se cítí a jak na vše nahlíží až do okamžiku, kdy našel odvahu o tom všem říct lidem kolem sebe.
Z počátku jsem si nemohl na tempo knihy a postavy zvyknout. Sám Aidan mi popravdě trochu vadil, ale během čtení jsem názor změnil. Dle mého se autorovy podařilo výborně popsat ten vnitřní boj sám se sebou a tím, co je a není správné. A i to závěrečné prozření, až když se stane něco, co ty oči otevře dokořán.
Na druhou stranu si myslím, že kniha mohla být mnohem silnější, protože téma církve a zneužívání dětí homosexuálně či heterosexuálně založenými představiteli církve, je opravdu dobrý materiál a hodně silný. Bohužel autor to téma nevyužil zcela.
Nečekejte žádné literární porno ani sondu do světa homosexuálů, čekejte letmé popisy a místy zbytečně zaplněné stránky poflakováním postav. Až z toho máte dojem, že autor předem dostal počet slov, která musí splnit. Za tohle o hvězdu méně.
V poslední době už nemám trpělivost s některými artovými filmy, které vyprávějí tak subtilně, až nevyprávějí vůbec. Ve kterých postavy jen koukají, maximálně mluví a mluví a mluví, nejlépe o věcech, které s hlavním tématem souvisejí pouze málo. Asi to má být „jako ze života“. A podobný dojem jsem měl z některých kapitol Zimního evangelia, takže se mi ta knížka místy zdála nekonečná, když postavy jen tak zevlily. Dalo by se na to dívat i tak, že už jsem čtenář otrlý, zkažený, preferující autory, kteří „jdou bulvární cestou, libují si v explicitních sexuálních scénách a dramatických citových výlevech“ (tedy opak toho, co tenhle titul podle anotace nabízí). Můj průměrný dojem mě mrzí o to víc, že nejen v problematice zneužívání v církvi vidím velký literární potenciál, vidím ho i v hrdinovi, kterého Kiely stvořil. Psychologicky je docela hodnověrný, ve své uzavřenosti a zdánlivé plochosti, ale čtenář s ním bohužel nedýchá. Chtělo to intenzivnější zpracování, protože míň je víc jen někdy. (Čteno v překladu Markéty Musilové.)
Strašně moc zvláštní knížka... Nečekejte přímý popis něčeho, co by vám mohlo být nepříjemné a co byste nechtěli číst. Spíš pocity. Pocity a způsob vyrovnání se s něčím, s čím se snad ani vyrovnat nejde.
Příběh o tom, že není jednoduché dospívat. Příběh o hledání vlastní identity, o hledání spřáteleného dospěláka, když to doma není úplně ok. Smůla je, že hlavní hrdina spřáteleného dospěláka našel v homosexuálním knězi, který řešil svoje problémy a potřeby na úkor mladých kluků. Příběh o iluzích a jejich ztrátě. O reakcích dospělých, kteří nechtěli slyšet pravdu o tom sympatickém knězi a nechtěli narušit své poklidné maloměstské existence. Příběh, který by se mohl odehrát kdekoliv a který zanechá v člověku víc než jen příjemně strávený čas vyplněný čtením.
Strašně ráda čtu knížky, které korespondují s aktuálním ročním obdobím, což se mi se Zimním evengeliem povedlo (s kníhou jsem prožila Vánoce i Nový rok). Od knihy jsem nic moc nečekala, ale byla jsem mile překvapená. Příběh je silný a čtivý, rozhodně doporučuji.
Co vzniklo náhodným výběrem v knihovně v sekci "Nové, doporučujeme"?
Wau! Myslím, že to je dostatečný komentář. Protože jsem po přečtení tak trochu přišla o slova. Jenom škoda, že knihu četlo tak málo lidí...
2*/5*
Nechci říct, že Zimní evangelium je špatná kniha, ale mě osobně vůbec nesedla. Nechápala jsem většinu dialogů (postavy málo používaly výstižná slovesa, naopak dost zájmen). Žádná z postav mi nebyla sympatická. Přijde mi, že z tématu se dalo vykřesat o dost víc.
Na druhou stranu, kniha je celkem čtivá a hezky plyne. Má v sobě důležité poselství.
Sami rozhodněte, zda se do díla pustíte, nebudu doporučovat ani nedoporučovat.