Zimní pohádka
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23472/mid_zimni-pohadka-s5i-23472.jpg
4
209
209
Zimní pohádka je hra od Williama Shakespearea, napsaná pravděpodobně v roce 1610 nebo 1611. V Česku je známá a oblíbená kvůli tomu, že se v Česku (případně v Čechách, v originále Bohemia) částečně odehrává. Ve hře se však kromě jména samotného nijak neobjevují české reálie (resp. jsou zcela nesmyslné - přístání na českém pobřeží, absolutně nečeská jména) a existují dokonce pochybnosti o tom, co konkrétně slovem Bohemia Shakespeare mínil. Na vysvětlení jména existuje celá řada teorií (fiktivní místní jméno odvozené od anglického Bohemian - Rom, Cikán; řada lokalit s podobně znějícím názvem atd.). -- Podle předmluvy překladatele Jiřího Joska k vydání z roku 2017 je prapramenem Zimní pohádky skutečná rodinná tragédie mazovského knížete Ziemowita, který dal ze žárlivosti uvěznit svou mladou ženu a poslal na smrt synka, kterého porodila ve vězení. Kněžna zemřela, ale kajícný manžel se po letech setká se zachráněným synem. Příběh do Anglie pravděpodobně přivezla dcera Karla IV. Anna, jejíž sňatek s králem Richardem II. dojednal synovec knížete Ziemowita. Přímým pramenem, z něhož Shakespeare čerpal, je povídka Roberta Greena "Pandosto aneb Vítězství" (1588), která rozpracovává zmíněný příběh mazovského knížete. Změnil jména, některé postavy oželel, jiné upravil, další připsal (např. Paulinu), čímž se mu z rozvleklého, drsně dobrodružného vyprávění podařilo vytvořit skvělé drama.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2009 , Tribun EUOriginální název:
The Winter's Tale, 1611
více info...
Přidat komentář
Čechy - pustá krajina u moře.
ANTIGONUS: Tys tedy jist, že přistál koráb náš u české pouště?
(PLAVEC: Ano, pane můj.)
KAPITÁN KORKORÁN: Jo jasně, Primátor Ditrich to zapích pod Neratovicemi a že je to moře poznáš podle té rozkládající se mrtvoly lachtana Gastona.
Ale ta myšlenka starého pastýře, že by omladina mohla prospat věk 10-23, což by ušetřilo kažení holek, odmlouvání, krádeže, rozčilování a hádky - to bylo z roku 1610 roztomile nadčasové a připomínající každého rodiče, který občas brblá :-)
Shakespeare je klasik, kterého by měl znát každý - minimálně díky příběhu Romea a Julie. Zimní pohádka má zajímavý děj, v němž se potkává hned několik motivů z jiných Shakespearových knih i klasických antických dramat - žárlivost, odložené dítě, snaha zabránit sňatku dvou zamilovaných... Nicméně celou dobu čtení jsem si říkala, kolik mladých čtenářů dokáže překlad Josefa Václava Sládka oslovit. Zdatné milovníky knih a lyrických pasáží zřejmě ano, průměrného čtenáře už jen stěží. Byť útlá knížka, přece jen vyžaduje pro čtení klid, čtenářskou zkušenost a jazykový cit. A pochopitelně i nadhled. Protože české reálie jsou v knize v podstatě nereálné. Česká pobřeží ta italská rozhodně nespojují ...
První část je pěkná (i když jak se to vezme), a chytl mne. Příběh k smrti žárlivého Leonta mne zajímal. A mohl by být klidně delší. Jenže druhá polovina hry se týká ztracené Perdity, a to už trochu drhne. Kdyby tam nebyla vedlejší linie s šejdířem a venkovany, tak by to spadlo do průměru.
Ale ten konec je geniální :D
„Dej mi ruku na to; budu princovi přísahat, žes poctivý a věrný člověk jako jen který v Čechách.“
Hru jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli jednomu z dvou dějišť- Čechám respektive zemi zvané "Bohemia". Přímořský státeček obývaný lidmi s absolutně neslovanskými jmény budil dojem zcela jiné země. V závěru mne však výše citovaná věta míněná největšímu lumpovi příběhu přesvědčila o opaku. :)
I tak ale hodnotím lepšími třemi hvězdami. Jiná Shakespearova díla (počítám i úryvky) se mi zatím líbila více.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Žárlivost je bezpochyby hlavním tématem knihy. Křivda způsobená pod vlivem takové motivace nikdy nemůže přinést nic dobrého. Tématicky jde vlastně o obdobný příběh jako Othello, s tím rozdílem, že zde vše dobře dopadne (nebo alespoň téměř vše) protagonisté se poučí ze svých chyb a díky zásahu osudu a štěstěny vše dobře dopadne. Napsáno to bylo čtivě, ale vzhledem k tragédiím, které se stanou v průběhu děje by trocha více zachovaného neštěstí neškodila.