Žítkovské bohyne
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/271767/mid_zitkovske-bohyne-ZPM-271767.jpg
4
7345
7345
Dnes už kultový román z Česko-slovenského pohraničia Bielych Karpát od českej autorky Kateřiny Tučkovej vyšiel iba pred tromi rokmi a doteraz sa ho predalo viac ako 100.000 výtlačkov. Žitkovské bohyne boli vychýrené veštkyne, liečiteľky, ale aj zaklínačky, ktorých povesť si doteraz pamätá mnoho ľudí od Záhoria až po Žilinu, pričom ich velehlasná povesť siahala až do Viedne. Vedeli pričarovať lásku vytúženej osoby, ale aj rozohnať divokú búrku. Ľudia ich nazývali bohyňami a ich umenie bohovaním. Umenie, pre ktoré sa v 21. storočí už nenašlo miesto. Ůžasný príbeh, za ktorý získala autorka literárnu cenu Josefa Škvoreckého, vychádza teraz aj v skvelom slovenskom preklade, aby priblížil časť aj našich dejín slovenským čitateľom.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2015 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Žítkovské bohyně, 2012
více info...
Přidat komentář
Musím říct, že jsem se té knihy bál. Bál jsem se před tím, než jsem si ji koupil, protože jsem měl strach, že autorka neudrží rovinu venkovsky-magického světa na té správné hraně a buď to sklouzne do eza nebo jen do přílišné deskripce. Bál jsem se při čtení knihy, že převáží jedna nebo druhá linka, knihou se táhnoucí a bál jsem se i zhruba od půlky, že kniha neudrží tempo a závěr bude nijaký. Nakonec jsem ale knihu nedokázal číst jen po večerech a jednu noc jsem protáhnul, protože jsem už nedokázal přestat. Teď nedokážu rychle začít číst další knihu, protože to potřebuji chvíli na sebe nechat působit. Když k tomu vezmu ještě věk autorky, ve kterém tuto knihu napsala, musím prostě smeknout klobouk až na zem. Ta knížka je po všech směrech fantastická, námětem, proplétajícími se rovinami, měnícími se akcenty. Prostě 5 hvězdiček.
Naprosto mě to pohltilo. Skvěle napsaný. Navštívila jsem kraj Bílých Karpat ještě než jsem věděla o knize. Krajina je to opravdu magická.
Jen opět ten smutný osud lidí, se kterým si komunisti krutě zahráli.
Když jsem četla, jak ve spolupráci s lékaři psychiatry ( dokonce známých jmen!! ) dokázali dostat člověka do ústavu, odkud odešli již jen na cestu poslední, musí být člověk 1000x vděčný za demokracii.
Děkuji autorce za přiblížení tématu o těchto výjimečných ženách.
40/2024
Rok 2024 jsem završila touhle libovkou, která na mě z knihovny v obýváku koukala už několik let. A teda, jsem já to ale trubka!
Bylo to skvělý. Ponořila jsem se do osudů bohyň okamžitě, byla jsem zvědavá, jaký osud má Dora, co všechno ji potkalo a hlavně, kam to všechno povede...
Pohltilo mě to dokonale a na konci jsem jen tupě zírala na poslední stranu...To přece není možný! Kdo to udělal?!
Bílou vodu pořád hodnotím o fous lépe, každopádně bohování si rozhodně zaslouží vaši pozornost, protože je to magický.
Plnej počet, nemůžu jinak!
Čekala jsem, že knížka bude trochu víc tajuplná, nadpřirozená, mystická... jen kvůli mým nenaplněným očekáváním dávám tři hvězdy. Ale napsaný to nebylo špatně.
Kniha se četla hezky, příběh to byl poutavý a zajímavý - jediným problémem pro mě bylo velké množství spisů StB, které mě po nějaké době přestalo bavit neustále číst, takže jsem ztrácela pozornost. Příběh mě bavil, jen je třeba si uvědomit, že není reálný a nebrat ho jako historii.
Na dlouhé zimní večery je ale knížka fajn, čte se rychle :)
K této knize jsem se dostala zároveň díky ČV a zároveň díky mé kamarádce, která mi knihu věnovala k narozeninám se slovy: "Ať čteš taky někdy něco jiného, než fantasy příběhy."
V té chvíli jsem netušila, že mě dokáže příběh inspirovaný skutečnými událostmi a ještě z ČR vůbec bavit.
Části, ve kterých byla Dora v archivech a bádala, mě pohltily úplně ze všeho nejvíc. Život Dory samotné pro mě nebyl tak zajímavý, jako sledovat to, jak se ona sama vrací do minulosti.
Kniha je smutná, ale vtáhne vás do děje, takže chcete vědět, jak je to dál.
Kniha je svým způsobem magická a tajemná, takže pro mě tak trochu té fantasy stále bylo.
Tuto knihu jsem četla, když se poprvé objevila na pultech knihkupectví. Ze zájmu jsem po ní sáhla, přečetla ji. Žítkovou máme téměř za humny. ALE... Jediné, co se mi v ní líbilo, bylo to žítkovské prostředí, které je svým způsobem magické a posazeno v nádherné přírodě. Příběh samotný se mi ale nelíbil. Čtivá tato kniha je, ale buď si ji zamilujete, nebo ji nemáte rádi. Já patřím do té skupiny, která ji nemá ráda. Myslím, že k tomuto tématu vznikly daleko lepší knihy. Autorka Žítkovou a osudy bohyní svým románem zpopularizovala, dostala je do povědomí široké veřejnosti. To se zase tak každému nepodaří. Nicméně mě si kniha svým příběhem nezískala. Jinak tempo i styl jsou fajn, čte se dobře.
Žítkovské bohyně mám doma několik let. Ale nebyl čas, soustředění, energie, abych si k ní sedla. Až nyní na ni došlo, v klidných dnech svátků. A jsem ráda, že jsem si počkala.
Jako mnoho jiných čtenářů jsem během čtení stihla projít spoustu odkazů na Googlu, protože jsem občas potřebovala oddychnout, popřemýšlet, nechat usadit mocné dojmy. Opravdu se jedná o výjimečnou knihu, tak jak to každý říká.
Protože přede mnou je už skoro jeden a půl tisíce komentářů, nemám pocit, že je potřeba se rozepisovat víc, jen chci doporučit těm, kdo ještě nečetli - udělejte si na tohle čtení čas, budete ho potřebovat. Od čtení se nebudete chtít ani uložit večer ke spánku.
Žítkovské bohyně - přesně TA kniha, po jejímž přečtení chvíli nechci číst nic dalšího. Ten příběh ve mě totiž natolik zarezonoval, že ho hned nechci přebít něčím dalším a ještě pár dní si o něm budu tak různě přemýšlet a převalovat si ho v hlavě.
Kniha mě v podstatě vtáhla okamžitě a navíc jsem po několika letech dostala chuť na meltu, kterou ženy v příběhu pily.
Jelikož se jedná o jednu z nejčtenějších knih u nás, je asi zbytečné vypisovat děj, zaměřím se tedy jenom na dojmy.
Kateřina Tučková má můj velký obdiv za precizní práci s rešeršemi a také za to, jak krásně dokáže propojit bádání s beletrií.
I když mě trochu iritovala nadbytečná zájmena (ona, Dora; jí, Doře) tak to beru jako úplnou maličkost vzhledem k tomu, jak silně na mě kniha zapůsobila.
Už samotné prostředí Bílých Karpat a jejích obyvatel autorka skvěle vykreslila, do poslední chvíle jsem trnula, jak to celé dopadne.
Je to magické, smutné, tajemné a zásah přímo do srdce. S láskou a hrnkem melty v ruce posílám Žítkovským bohyním plný počet hvězdiček.
"Prášky? A kdo vidí do prášků? Do placatých bílých pilulí, které se vyrábějí kdesi ve fabrikách a které leda tak zaplaší bolest!? Nedala bych to do huby, ani kdyby mi to do ní cpal pan farář, odpusť mi, Pane, co teď říkám! A jak může doktor, když se v té bílé smrduté ordinaci posadíš a už tě sestra žene ven, vůbec zjistit, co tě doopravdy trápí? Vždyť tam má i Bůh strach pobýt, tak jak by tam mohl pomáhat?"
"Však to víš, že žádná bohyně nesmí nikdy mluvit o smrti, ani kdyby ji ten, co se ptá, už měl na jazyku. Protože cesta, kterou bohyně vidí, není uzavřená a kolo osudu se může pootočit jinam každičkou chvíli."
"Jestliže něčemu věříš a věří tomu i lidi kolem tebe, směřuješ k tomu, ať chceš nebo ne..... silná a neotřesitelná víra je strašlivě mocná, uvědom si to!"
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Je to takový druh knihy, kterou dočtete a ještě dlouho vám leží v hlavě a přemýšlíte o ní. Doporučuji přečíst!
Velice zajímavá kniha s poutavým příběhem. Občas jsem měla pocit, že bylo čtení těžkopádné, ale ve výsledku se mi moc líbila. Nakonec tolik, že jsem šla i na představení do divadla Pod Palmovkou, které doporučuji také.
Knihu jsem si půjčila jen tak náhodou v knihovně. Slyšela jsem o ní, ale nijak zvlášť mě nelákala, hold zrovna mě tam nic jiného nezaujalo, tak jsem po ní sáhla.
Moc mile mě překvapila. Zajímavé téma a hezky čtivě zpracované. Nejspíš někoho zmate množství postav, ale poslední dobou jich mám v každé knize tolik, že už mi to ani nepřijde a orientuji se snadno ;)
Kniha se dobře četla, téma zajímavé, jen jsem měla trochu chaos s postavami, musela jsem se každou chvíli vracet zpátky, abych si připomněla kdo je to, čí příbuzný je to a jaký osud měl, na které stránce se o něm psalo...
Knihy Kateřiny Tučkové nejsou pro každého čtenáře. Přesto by si knihu měl přečíst každý a právem je i v povinné četbě k maturitě (bratr ji v seznamu měl). Věřím, že je dobré pro nás Čechy vědět, co se tu dělo a jaké místo je s tím spjato.
Jsem moc ráda, že se autorka věnuje příběhu bohyň ze Žítkové. Jak je v knize psáno po staletí je nezastavily ani čarodějnické procesy, ani mor, dorazil je až bolševik.
Měli skutečně léčivé a některé z nich i čarodějnické schopnosti? To je na každém z nás, zda tomu uvěříme.
Knihu budu dlouho vstřebávat a musím se jet podívat do Bílých Karpat na ty domy a hlavně celkově do té krajiny.
Jsem také rada, že teď už vím, co jsou to zeliny.
Krasa. Příběh byla poučný a úplně z jiného soudku, než jsou ty zbylé. Tohle tema se mi libi, a tak se mi knížka cetla sama. Spisy StB přidávaly na kvalitě stejne tak jako viditelná prace a pile, se kterou autorka musela prosedet nekolik hodin v archivu. Jsem rada, ze se mi Zitkovske bohyně dostaly do rukou a ze nase literatura jde spravnym směrem!
O téhle knize jsem slyšela samé superlativy, takže jsem cítila povinnost si ji také přečíst. No, asi jsem čekala příliš... Téma bylo zajímavé, ale kniha se mi četla dost ztěžka, místy jsem se musela vracet a k dočtení jsem se musela vyloženě donutit. Asi nejsem cílová skupina... :-(
O žítkovských bohyních jsem nevěděla vůbec nic.
Ale celý příběh mě pohltil a těšila jsem se vždy na chvíli, kdy jsem mohla nerušeně číst.
Po přečtení jsem začala vyhledávat další informace. A jednou bych do těchto končin ráda zavítala osobně, škoda, že už tam bohyně nejsou.
Desítek generací nositelek starobylého učení přežily nástup křesťanství, čarodějnické procesy ranného novověku, řádění místních kněží i justice, výzkum esesáckého komanda, a nakonec je zlikviduje bolševik.....
Přiznávám, že knihu jsem chtěla odložit do nedočtených... Ale překonala jsem se a začla číst znovu a nemohla jsem se odtrhnout. Výborný.. teď už vím kdo je bosorka,ale netuším co jsou to zeliny. A kdo je vlastně vrah???
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Tuto knihu som dala za jeden uprsany den a noc. Vedela som, ze ked ju raz odlozim, tak uz ju nedocitam. Bola tazka a temna a bala som sa pri nej. Ale akoby som sledovala film, prelinanie liniek, bola dobre napisana a pribeh bol zaujimavy. Dozvuky z nej vo mne rezonovali este dlho.