Žítkovské bohyne
Kateřina Tučková
Dnes už kultový román z Česko-slovenského pohraničia Bielych Karpát od českej autorky Kateřiny Tučkovej vyšiel iba pred tromi rokmi a doteraz sa ho predalo viac ako 100.000 výtlačkov. Žitkovské bohyne boli vychýrené veštkyne, liečiteľky, ale aj zaklínačky, ktorých povesť si doteraz pamätá mnoho ľudí od Záhoria až po Žilinu, pričom ich velehlasná povesť siahala až do Viedne. Vedeli pričarovať lásku vytúženej osoby, ale aj rozohnať divokú búrku. Ľudia ich nazývali bohyňami a ich umenie bohovaním. Umenie, pre ktoré sa v 21. storočí už nenašlo miesto. Ůžasný príbeh, za ktorý získala autorka literárnu cenu Josefa Škvoreckého, vychádza teraz aj v skvelom slovenskom preklade, aby priblížil časť aj našich dejín slovenským čitateľom.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2015 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Žítkovské bohyně, 2012
více info...
Přidat komentář
Od jisté doby před čtením nějaké knihy nečtu doporučení vydavatelů, literárních kritiků a ani upoutávky či reklamy k dílu. Tak někdy nevím, co přesně, pokud je to neznámý autor, budu číst. A zpočátku četby tohoto díla jsem byl poněkud zmaten: co to je? Je to vědecká studie, literatura faktu, příběhy z policejní praxe, biografie - ale koho? Je to pro mne pěkně napsaný biografický román na pozadí historických událostí z překrásného prostředí na pomezí Moravy a Slovenska ukazující, že pokud člověk "nezapadne do průměrné šedi - jak je od něho požadováno", a moc z tohoto vybočuje, tak to má za každého režimu těžké!
Do Žítkovských bohyní jsem se pustila díky tomu, že je máme zařazeny v maturitní četbě. Jinak bych se do nich asi nedonutila, protože má dost stran. Ale mile mě překvapily! Příběh byl zajímavý a prostředí obce Žítkové učaruje. Jediné, co mi přišlo občas zdlouhavé, byly dokumenty a opisy policejních záznamů. Některé důležité bych ponechala, ale některé mi přišly zbytečné. Celkově mě však téma bohyní doopravdy zaujalo. Hlavně pasáže s nějakými rituály a historií bohování. Jen nevím, jestli si knížku ve finále k maturitě vezmu, jelikož se bojím, zda bych se do příběhu nezamotala. Ještě to musím zvážit.
Možná jsem měla až moc velká očekávání... Knihu jsem zhruba uprostřed musela odložit a vrátit se k ní až za pár týdnů. Nepřenesla na mě žádnou emoci, bohužel. Tolik zajímavých příběhů, vzájemně propletených, pro mě naprosto odosobnila fakta, dokumenty a spisy prolínající se celou knihou.
Za mnohem zdařilejší považuji divadelní zpracování této knihy Východočeským divadlem, to opravdu doporučuji. Během představení jsem i několikrát setřela slzu. Takový pocit se při čtení nedostavil ani náznakem...
Na knihu jsem se těšila. Slyšela jsem mnoho chvalozpěvů. Možná proto jsem čekala hodně. A nepřišlo nic. Pro mě zklamání. Možná nebyl správný čas z mé strany. Třeba za pár let . ..
Tak toto se mi velmi líbilo, mám ráda tyto témata. Akorát na mě dost hrubý svazek, který jsem četla fakt dlouho a tak mi i sem tam něco unikalo :-D
Nádherná kniha a těší mě, že je vydaná nejen v českém jazyce! Už při četbě jsem si říkala, kolik práce to muselo autorce dát. Za mě dokonalost!
Kniha mě po tak velké propagaci bohužel zklamala. Čekala jsem víc. Chvílemi jsem se i nudila. Bohužel to není pro každého.
Zvláštní kniha s velmi originálním pojetím.
Četla jsem i poslouchala audioknihu.
Je to opravdu neskutečné.
Moravské Kopanice, oblast dekády odříznuta od světa. Bohatá na folklorní tradice. Oblast, kde je silný ženský prvek mj. zastoupen v bohyních. Ženy, které přirozeně zabírají nejvyšší místo v tamní hierarchii. Rodí, léčí, rádi, věští a do jedné je potkává tragický osud. Anebo to tak není a jsou to povídačky? A co všechno? Všechno?
Na to se od začátku knihy snaží přijít Dora. Jedna z posledních bohyní, která neměla možnost rozvinout svůj dar, díky komunistům, kteří ji vykořenili z domu a šoupli do ustavu.
Neveselý osud Dory je bohužel jedním z těch lepších, co ti kniha nabízí. Spolu s ní odkrýváš ve spisech StB a archivech osudy spousty bohyní táhnoucích se od 17. stol.
Zase jedna knížka o tom, jak je v lidech zakořeněno zlo.
Bolelo mě to čtení. Ten lidský strach přetvořený v hloupost a malost.
To udavačství a praktiky StB. To, jak člověk nemohl nic a celou budoucnost =život měl zničený díky komunistům.
Velkou část knihy Dora nahlížela do spisů STB. Tak naštvaná do běla jsem dlouho nebyla. Tolik nastrčených lidí čuchajících špínu na své blízké. Nikdy to neskousnu. Fakt nikdy.
Názorná ukázka toho, jak komunismus nepohodlné lidi udusal a zničil. Bez pardonu, se vztyčenou hlavou.
Je tu víc úhlů pohledů. Optika cizích, kteří pro tento bohem zapomenutý kraj cítí jen pohrdání a způsobí mnoha zla.
A pak pohled místních kteří bohyně chovají v úctě.
Pak ale stačí zrnko pochybnosti od člověka plného ješitnosti a nevraživosti - a úcta a vděk se i u místních změní na zášť a nepřejícnost.
Jsou tu ve velkém výňatky z vědeckých prací a spisů StB. Chápu, že pročítání toho všeho materiálu může být úmorné, mě to však bavilo. Kniha tím pro mě nabrala na vážnosti a důležitosti.
Víc takových knih, které přibližují naši historii a kořeny. Tradice, zvyky, folklór. Co bychom byli bez nich?
Zajímavě pojatá kniha, která mi na jednu stranu dala mnoho zajímavých a nových informací, na druhou se příběh četl hůř, děj nebyl úplně poutavý a velké množství postav a prolínání různých období čtení komplikovalo. Vzhledem ke známosti této knihy jsem čekala více.
O Žítkové a jejich bohyních jsem slyšela vůbec poprvé a musím říct, že to bylo velice zajímavé čtení! Autorka si s touto knihou musela dát nesmírnou práci! Krásně vykreslené prostředí Moravských Kopanic obohacené o výňatky z dokumentů. Někdy se mi ale hůře orientovalo, postav bohyní bylo až příliš. Někdy jsem nebyla orientovaná ani časem příběhu, mnohdy jsem to zjistila až na konci kapitoly. Některé úryvky u dokumentů jsem hltala, některé mě nebavily a přišly mi celkem zbytečné. Proto srážím jednu hvězdu. Nicméně se určitě pustím i do další autorčiny tvorby :)
Oceňuji krásy českého jazyka a umění s ním zacházet, ale od samotného obsahu knihy jsem měla poněkud jiná očekávání. Čekala jsem bližší seznámení s činností a osudy bohyni, spíš více takový dokumentární styl.
Dostala jsem román, jehož příběh byl takový nijaký, nezajímavý, se spoustou postav, které se mi motaly... Konec byl tedy překvapivý, ale takovým tím způsobem 'jakože cože', to jako vážně?
Nenadchne neurazí...
Moc pěkná knížka, kterou jsem si rozšířila obzory. Takové knihy mám ráda - které poučí. Poutavě napsaný příběh. Syrovost a nevlídnost období protektorátu a komunistické totality zalézají pod kůži. Před lety jsem viděla v Divadle na Vinohradech adaptaci této knihy a bylo to úžasné. Ovšem až po přečtení knihy mi došly některé souvislosti a temnota příběhu.
Kniha kterou čtenář brzy odhodí nebo naopak je jí zcela pohlcen. Pohlcení ale nepřijde hned, nastává polehoučku od samého začátku a pak se neustále zvětšuje, ke konci už knihu nemůžete upustit z ruky, jako b byla očarovaná magií. Položky z archivu dodávají knize autentičnost, že už se ztrácí rozdíl mezi skutečností a fikcí, to se autorce dokonale povedlo.
Přečteno podruhé, s velkým časovým odstupem od čtení prvního. Nakoplo mě shlédnutí představení v Divadle Pod Palmovkou. No a i podruhé přečteno rychle, s totálním ponořením do příběhu i atmosféry toho místa neznámého, trochu tajemného, a přitom syrového a drsného.. Tentokrát jsem to už nečetla se zvědavostí, jak to Dora rozmotá a jak to dopadne, ale četla jsem to jako smutnej příběh o hrůze a těžkostech ženství, ženské síly a jak bojovat s ní... nebo proti ní. Takhle se u mě pozná skvělý dílo, že ho čtu víckrát a pokaždé v něm najdu něco nového.
Líbí se mi na tom snad všecko. Soucítím a trošku se v něčem vidím v Doře, která kvůli šrámům z dětství nedokáže vést úplně běžný život, i když se s tím poprala úžasně a vytěžila z toho to nejlepší, co mohla. Vidím se v Surmeně, která se záměrně některých věcí vzdala, aby ochránila sebe i své blízké, ale nakonec na ni osud stejně přišel, i když odjinud, než možná čekala. Líbí se mi i vsazení příběhu fiktivního, ale naprosto uvěřitelného (podobné příběhy msty, převlékání kabátů, ubohosti a zoufalosti se děly) do prostředí skutečného, velmi dobře nastudovaného a s využitím skutečných postav. Vím, že příbuzní Irmy Gabrhelové měli vůči jejímu objevení v knize výhrady, ale mně to špatné nepřijde. Tučková připomněla památku neobyčejné ženy, která je v knize vylíčena jako žena dobrá, silná a laskavá. Nepřijde mi to jako něco špatného.
Zbytečně vložené části záznamů. Kniha se tváří rádoby jako důkaz stíhání bohyní s doloženými záznamy. Na konci knihy autorka vysvětluje, že záznamy jsou předělány i jména. Velké zklamání z knihy. Chaotické vyprávění kdo je kdo a s kým v jakém rodinném poměru. Kniha není ani román ani důkaz stíhání bohyní. Zajímavé téma o bohyních a jak žily ale velký propadák.
Opravdu velmi zajímavě napsaná kniha.Dozvěděla jsem se nové informace.A ten konec opravdu překvapil.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
2012 | Žítkovské bohyně |
2022 | Bílá Voda |
2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
2014 | Fabrika |
2018 | Vitka |
Tuhle knihu jsem měl koupenou opravdu dlouho a do nekonečna ji odkládal. Byl jsem příliš nedůvěřivý, v mých očích ji nejspíš nepříjemně kompromitovala mohutná reklamní kampaň. Byla to chyba! Děj příjemně odsýpá, jednotlivé linky do sebe perfektně zapadají, kotrmelce v hodnocení postav v průběhu děje jsou dobře vysvětlené a vysvětlitelné a to, co dokáže Kateřina Tučková s českým jazykem, je prostě nádhera. Ocenit je také třeba perfektní přípravu - evidentní znalost prostředí a souvisejících historických událostí nejen na Žítkové, jednoduše řečeno, líbilo se mi to moc. Díky za fajn pocit, že současná česká literatura má v osobě autorky zajímavý potenciál.