Žítkovské bohyne
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/271767/mid_zitkovske-bohyne-ZPM-271767.jpg
4
7300
7300
Dnes už kultový román z Česko-slovenského pohraničia Bielych Karpát od českej autorky Kateřiny Tučkovej vyšiel iba pred tromi rokmi a doteraz sa ho predalo viac ako 100.000 výtlačkov. Žitkovské bohyne boli vychýrené veštkyne, liečiteľky, ale aj zaklínačky, ktorých povesť si doteraz pamätá mnoho ľudí od Záhoria až po Žilinu, pričom ich velehlasná povesť siahala až do Viedne. Vedeli pričarovať lásku vytúženej osoby, ale aj rozohnať divokú búrku. Ľudia ich nazývali bohyňami a ich umenie bohovaním. Umenie, pre ktoré sa v 21. storočí už nenašlo miesto. Ůžasný príbeh, za ktorý získala autorka literárnu cenu Josefa Škvoreckého, vychádza teraz aj v skvelom slovenskom preklade, aby priblížil časť aj našich dejín slovenským čitateľom.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2015 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Žítkovské bohyně, 2012
více info...
Přidat komentář
Knížka se mi nečetla úplně snadno, ale téma mě strašně zaujalo.
Dvacet let mě živí klasická medicína, ale vím, že existuje něco mezi nebem a zemí, že zázraky se dějí a nejednou jsem byla překvapená až šokovaná, co všechno je možné...
Každopádně tahle knížka stojí za přečtení, za zamyšlení, za zastavení, určitě doporučuji a časem si přečtu něco dalšího od této autorky.
Málo Bohyň, hodně "za všechno můžou komunisti." Detektivní pátrání v historii a historických dokumentech je zajímavá forma románu. Možná ne pro každého, mě ale nevadila. Ráda se probírám starými dokumenty a tady to podporuje dojem autenticity. Nebo spíš iluzi autenticity, protože je to fikce. I když možná na motivy skutečných událostí, ale pořád fikce. A to je spolu se zvolenou formou matoucí. Bohužel díky té formě je tam málo samotného čarování, bylinkaření a vůbec praxe Bohyň. Což je škoda.
Pokud píše autorka o reálných postavách má jim nechat reálný osud a příběh a ne to matlat s fikcí. Části kdy Dora hovořila s bohyněmi byly úžasné, vtahující, zajímavé. Části kdy pročítala archivy běs a hrůza a utrpení. Měla jsem pohnutky tyhle kusy prostě přeskočit. Za mě to šlo uchopit lépe. Být to vyprávěním o životě lidí na kopanicích asi si z toho odnesu víc. Škoda. Těšila jsem se když jsem knihu otvírala a teď jsem ráda, že mam dočteno a tentokrát budu mít snad šťastnější ruku při výběru
Z knihy mám rozporuplný pocit, autorka ve velké částí popisuje postup psaní diplomové práce a pátrání po dokumentech v archivech, navíc vkládá dokumenty z archivů StB, ovšem podotýká, že s pozměněnými jmény a daty - to už mě vůbec nebavilo číst a ztrácí to smysl. Zaujala mě svým románovým vyprávěním, pokud by se držela jen toho, byla by kniha sice tak o dvě třetiny kratší, ale zato strhující.
Po mnoha nadšených recenzích jsem se na knihu moc těšila. Lidové léčitelství zpracované do románu pro mě bylo velice slibné téma. Bohužel kniha se týkala mnohem více psaní diplomové práce a svazků STB a nikoli života bohyní samotného. Rozplétání osudů sice bylo zajímavé, nicméně nekonečné čtení spisů bylo ploché, bez emocí a děj nikam neposouvalo. Nejvíce jsem se vždy těšila na rozhovory s bohyněmi, které dokázaly vtáhnout. Abych to jen nehanila, tak závěr byl velice dobrým vyústěním a jsem ráda, že jsem knihu dočetla do konce.
Nedočetl jsem, takže nehodnotím, ale komentář si neodpustím. V poslední době se stalo oblíbenou praxí oživovat v literárních i filmových dílech skutečné postavy pod jejich pravými jmény a přitom jim dávat úplně fiktivní příběhy. Zcela bez ohledu na žijící rodinné příslušníky, ale i na památku těchto nedávno žijících lidí. Shodou okolností se mi tato zkušenost zopakovala i u filmu Šarlatán, a to už mě tolik naštvalo, že jsem knihu prostě sklapnul a odmítám jí dávat druhou šanci. Jestli chcete temné dobové drama na atraktivní téma vypjaté jak řemen, knihu si přečtěte, chcete-li se ale dozvědět o fenoménu žítkovských bohyní něco opravdového, raději sáhněte po Žítkovském čarování od Jiřího Jilíka nebo Žítkovských bohyních od Dagmar Pintířové Dobšovičové – pokud vám tedy autenticita nebude připadat nudná. Neupírám autorce literární kvality, ale tvrdím, že svojí takřka thrillerovou stylizací posunula fenomén lidové magie na Kopanicích někam úplně jinam a udělala z ní něco, čím nebyla – příměrem řečeno, udělala z lučního motýla vycpaného netopýra. To si troufám tvrdit i proto, že jsem se právě vrátil z dovolené na Kopanicích, kde jsem poznal, jak jsou z podivné popularity, kterou jim tahle literární fikce přinesla, upřímně nešťastní. Dovedu si představit, že nejen místní, ale i samy žítkovské bohyně by většinu nadšených čtenářů této knihy vyprovodily ze světnice asi tak jako Gabru v (daleko pravdivější) dětské knize Gabra a Málinka v Čarovné zemi.
Ach. To byl úžasný zážitek! A ten pocit, když jsem cca v půlce knížky zadala termín "žítkovské bohyně" do googlu a zjistila jsem, že ten příběh se zakládá na pravdivých faktech a že bohyně opravdu žily!!! Příběh jako takový je fikce, ale já jsem to autorce tak věřila, že se teď úplně ztrácím v tom, kde končí pravda a začíná její fantazie! Rozhodně si od Kateřina Tučkové přečtu i další dílka!
Žítková je mi blízká a i téma knihy patří mezi mé oblíbené, navíc měla kniha velmi dobré recenze, ale po sté stránce (které jsem přečetla jen z přesvědčení), jsem musela knihu odložit. Vůbec jsem neměla potřebu pokračovat. Až po nějaké době jsem se ke knize vrátila a už jsem dočetla. Příběh nakonec zajímavý, ale asi jsem po těch recenzích čekala více, takže to nebyla kniha, kterou bych potřebovala číst do tří do rána. Ale nakonec hodnotím, že stojí za přečtení.
Příběh mě zaujal, líbí se mi popis prostředí i realistické postavy. Jako mínus vnímám grafické zpracování textu u kterého se musí čtenář neustále soustředit, aby mu neunikla přímá řeč či myšlenka postavy. Ocenila bych rozdělení do více odstavců, kdy si čtenář pomyslně odpočine a strovná myšlenky. Proto je to náročnější čtení, žádná oddechovka. Nicméně ji mohu s klidným svědomím doporučit, autorka má můj obdiv za dokonalou přípravu a důslednost k nejmenšímu detailu
Knihu jsem měla doma už dlouho a jednou jsem se prostě rozhodla, že ji otevřu a přečtu. Kdybych neměla zásadu, že knihy dočítám, tak jí asi odložím. Téma mě zajímalo, mám k němu docela blízko, ale prvních cca 200-300 stran bylo hodně náročné. Chápu, že pro autentičnost, ale na můj vkus to bylo až moc. Ke čtení jsem se někdy až nudila a pořád mi přišlo, že se to nikam neposouvá, spíš stojí na místě. A najednou byl konec a já vůbec nechápala, jak se to stalo.. A ten konec.. Myšlenky i téma skvělé a zajímavé, ale zpracování určitě není pro každého. Ještě se chystám na Vyhnání G. Schnirch tak snad budu mít šťastnější ruku..
Nečtěte to, poslechněte si to :-) Poslech audioknihy v podání Terezy Bebarové (pro mě šok, jak se mi líbil její hlas a čtení) a Miroslava Táborského (perfektně se tam hodil). VÝBORNÝ!
Kniha se mi líbila, ale popravdě Vyhnání G. Schnirch byl ještě úplně jiný level, co se Tučkové knih týče.
Pro mě absolutně neznámé a nové téma…kniha mě nadchla, přečteno během několika dní…
Tohle téma pro mě bylo fascinující a blízké zároveň. Bylinkářství mi není cizí, ale o oblasti Žítkové, Hrozenkova, jsem slyšela poprvé. Svět vesnice a samot je mi sympatický, obrazy přírody se mi moc líbily.
Ale ta forma, ach jo. Na jednu stranu je obdivuhodné, co autorka zkonstruovala, ale prvních 200 stran byl děj tvořený hlavně procházením spisů, přepisů dopisů, zápisů, krkolomného písma a jazyka... ano, chápu, autentičnost, ale na můj vkus toho bylo až příliš. Po přečtené polovině knížky jsem byla vyšťavená a asi by mi to i stačilo. K druhé půlce jsem se spíš nutila a i to rozplétání osudu mi přišlo nástavbové.
Prostě myšlenka skvělá, zpracování pro fajnšmekry.
Líbilo se mi netradiční zpracování a ráda jsem si přečetla o problematice, o které jsem dříve nic nevěděla. Bylo to poutavé a čtivé, přečetla jsem za pár dní.
Byla to pro mne první kniha pro seznámení se žítkovskými bohyněmi. Zajímavě zpracované téma. Líbilo se mi prolínání dějových linek. Postav bylo dost, ale dalo se v nich dobře orientovat. Oceňuji důkladnou přípravu autorky k napsání knihy.
Úplně mě to pohltilo. I když jsem duší praktik, myslím, že musí existovat "něco" mezi nebem a zemí, co nejde logicky vysvětlit. Moc ráda si přečtu další knihy s touto tematikou. Děkuji paní autorce.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Mě knížka zaujala, alespoň zase něco jiného, než jen klasické detektivní příběhy, kterých je všude dost. Je to zcela zajímavý žánr alespoň pro mě.