Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552467/bmid_zitkovske-bohyne.jpg
4
7274
7274
Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie z pera Kateřiny Tučkové. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele –její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2012
,
OneHotBook
Interpreti: Miroslav Táborský , Tereza Bebarová
více info...
Přidat komentář
Působivé spojení literatury faktu a fabulace. Už se těším na osobní setkání s autorkou. Snad prozradí více, než zde http://www.ceskatelevize.cz/porady/10318911545-kultura-s-dvojkou/211542156000162/
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Neodolal jsem a na několikáté doporučení jsem se začetl do knihy Žítkovské bohyně. K současným českým autorům mám vždy jisté pochyby. U této knihy mě nedůvěra opustila po první kapitole, pak už jsem si mohl užívat čtenářský zážitek bez obav ze zklamání. Kniha má velice zajímavé téma, vlastně hned několik témat. Vypráví příběh o přírodních bohyních ze Žítkové, jejichž doba skončila, a přesto není tak vzdálená. Vztah moravské lidové kultury k přírodě a k jejím zákonitostem. Podstatný prostor je v románu věnován ženám. Společnost bohyň byla společností, kde hlavní slovo měla žena. Ale ani v jiných dějových rovinách není v románu žádná kladná mužská postava, což je zajímavé. Román je cenný připomínkou historie českých zemí za posledních totalitních režimů. Autenticitu tomu všemu dodává jazyk archivů skrze dokumenty z tehdejší doby, v kterých sledujeme osudy těch "hodných" i těch "zlých". Líbil se mi jazyk i způsob vyprávění, čtenář se s hlavní hrdinkou prokousává archivy, vzpomínkami pamětníků, a tak postupně graduje zápletka a napětí až na samý závěr knihy. Mnohé z příběhů jsou přitom skutečné, pouze převedené autorkou do jazyka beletrie. Kniha mě natolik zaujala, že bych se rád jednou do míst na moravsko - slovenských hranicích podíval.