Žítkovské bohyně přehled

27.12.2024

Žítkovské bohyně mám doma několik let. Ale nebyl čas, soustředění, energie, abych si k ní sedla. Až nyní na ni došlo, v klidných dnech svátků. A jsem ráda, že jsem si počkala.
Jako mnoho jiných čtenářů jsem během čtení stihla projít spoustu odkazů na Googlu, protože jsem občas potřebovala oddychnout, popřemýšlet, nechat usadit mocné dojmy. Opravdu se jedná o výjimečnou knihu, tak jak to každý říká.

Protože přede mnou je už skoro jeden a půl tisíce komentářů, nemám pocit, že je potřeba se rozepisovat víc, jen chci doporučit těm, kdo ještě nečetli - udělejte si na tohle čtení čas, budete ho potřebovat. Od čtení se nebudete chtít ani uložit večer ke spánku.

18.12.2024

Žítkovské bohyně - přesně TA kniha, po jejímž přečtení chvíli nechci číst nic dalšího. Ten příběh ve mě totiž natolik zarezonoval, že ho hned nechci přebít něčím dalším a ještě pár dní si o něm budu tak různě přemýšlet a převalovat si ho v hlavě.

Kniha mě v podstatě vtáhla okamžitě a navíc jsem po několika letech dostala chuť na meltu, kterou ženy v příběhu pily.

Jelikož se jedná o jednu z nejčtenějších knih u nás, je asi zbytečné vypisovat děj, zaměřím se tedy jenom na dojmy.

Kateřina Tučková má můj velký obdiv za precizní práci s rešeršemi a také za to, jak krásně dokáže propojit bádání s beletrií.

I když mě trochu iritovala nadbytečná zájmena (ona, Dora; jí, Doře) tak to beru jako úplnou maličkost vzhledem k tomu, jak silně na mě kniha zapůsobila.

Už samotné prostředí Bílých Karpat a jejích obyvatel autorka skvěle vykreslila, do poslední chvíle jsem trnula, jak to celé dopadne.

Je to magické, smutné, tajemné a zásah přímo do srdce. S láskou a hrnkem melty v ruce posílám Žítkovským bohyním plný počet hvězdiček.

"Prášky? A kdo vidí do prášků? Do placatých bílých pilulí, které se vyrábějí kdesi ve fabrikách a které leda tak zaplaší bolest!? Nedala bych to do huby, ani kdyby mi to do ní cpal pan farář, odpusť mi, Pane, co teď říkám! A jak může doktor, když se v té bílé smrduté ordinaci posadíš a už tě sestra žene ven, vůbec zjistit, co tě doopravdy trápí? Vždyť tam má i Bůh strach pobýt, tak jak by tam mohl pomáhat?"

"Však to víš, že žádná bohyně nesmí nikdy mluvit o smrti, ani kdyby ji ten, co se ptá, už měl na jazyku. Protože cesta, kterou bohyně vidí, není uzavřená a kolo osudu se může pootočit jinam každičkou chvíli."

"Jestliže něčemu věříš a věří tomu i lidi kolem tebe, směřuješ k tomu, ať chceš nebo ne..... silná a neotřesitelná víra je strašlivě mocná, uvědom si to!"