Žitkovské bohyně. Lidová magie na Moravských Kopanicích
Dagmar Pintířová Dobšovičová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324726/mid_zitkovske-bohyne-lidova-magie-na-mo-jCq-324726.jpg
4
39
39
Práce vychází z autentických terénních výzkumů z let 1990–1992 u dvou posledních žijících bohyní na Žítkové v Bílých Karpatech, které byly původně zpracovány jako diplomová práce. Další terénní sběry z let 1995–1996 jsou věnovány bohyni I. Gabrhelové. Poslední terénní výzkumy z let 2013-2014 sledují pamětníky, kterým je toto téma blízké především v souvislosti s jejich dětstvím. V teoretické části je rozbor jednotlivých zaříkávání a magických praktik, dále rozbor magického obřadu s ohledem na praktikování homeopatické a kontaktní magie. Závěr práce je věnován logice magického myšlení a sledování styčných bodů se současnými podobami magie u recentních léčitelů.... celý text
Přidat komentář
Autorka se snažila v rámci omezených možností zmapovat fenomén lidové magie a pověry kopaničářů, jejíž vznik je ve specificky až extrémně chudém kraji velmi logický
Tahle práce je jistě dobře míněný pokus vidět za životem a konáním bohyň jen pomoc, ale to je pouze jedna strana této komplikované mince. Poslední dvě stařenky vzhledem k věku, jistě jen pomáhaly, pokud lze magii a pověrčivost nazvat pomocí . . .
Kniha Kateřiny Tučkové je fikcí na podkladě reality, ale nezamlčuje mnohá rizika a negativa, která plynou z logiky věci a lze je vyčíst i z této práce.
Jako doplněk Tučkové stojí rozhodně za přečtení, už kvůli velice střízlivému rozhovoru s místním knězem, který je výraznou protiváhou patera Hofera z knihy.
Žítková a okolí je nádherný kus země, kde žili silní a svérázní lidé a mezi nimi i bohyně. Jsem ráda, že se autorce podařilo zachytit tuto tradici, která již bohužel zanikla a doufám, že se na ni nezapomene. Byla by to velká ztráta.
Četla jsem i knihu Kateřiny Tučkové a jsem ráda, že jsem měla možnost dovědět se o bohyních i z jiného zdroje.
nedávno sem tou krajinou procházela a přespávala na tamějších kopcích.... je to nádherný kraj, nádherný kus země, nádherný ve své divokosti a nedotčenosti....
původně sem si chtěla po téhle publikaci přečíst i onu propíranou tučkovou, ale už k tomu nemám chuti.... tato zpráva z dob minulých mi bohatě postačila a nechci si dojem z těchto lidí a tohoto kraje nechat zkazit....
děkuji autorce a repondentům za sdílnost a zajímavý výzkum
Ačkoli autorka není zcela objektivní, přesto se jedná o zatím nejlepší práci o tomto profláklém žítkovském fenoménu. Pro milovníky Kateřiny Tučkové by to měla být povinná četba, aby nevěřili románovým smyšlenkám.
V této knize jsem se dozvěděla úplně všechno, co jsem o bohyních ze Žitkové chtěla vědět. Tímto autorce děkuji za velmi dobře odvedenou práci, protože etnologické zpracování postaveno na faktech a skutečnosti je mi mnohem bližší, než stejnojmenný román od Kateřiny Tučkové. Nedivím se tedy místním obyvatelům, že ti z románového zpracování - a následného vyššího přílivu turistů - nejsou dvakrát nadšení. Na druhou stranu, udělat posléze z domu Irmy Gabrhelove muzeum mi taky nepřijde moc košer, myslím, že o tohle by nestála.
Vždyť bohyně byly obyčejné ženské z masa a kostí, žily všedním životem naplněným prací na poli, péčí o rodinu a dobytek. To, že uměly vyčítat, z nich žádné "čarodějnice" nedělá. O jejich životech hodně napovědělo nejen povídání se samotnou Irmou Gabrhelovou, v té době poslední žijící bohyní, ale i rozhovory s místními, kteří je pamatovali. Hezky to shrnula také její vnučka, paní Lýdia. I díky těmto lidem jsem si udělala úsudek o tom, jaké to vlastně byly ženy. Jinak vše podstatné je už zmíněno v komentářích. Já ještě jednou všem doporučuji, čte se samo.
Je to super. Dostal jsem přesně to, co jsem očekával, pravdu o tom, jak to na Žítkové chodilo. Pokud se toužíte podívat za oponu fikce paní Tučkové,určitě nesmíte minout tuto publikaci.
Moravské Kopanice se v poslední době těší velkému zájmu turistů. Určitě za to může nádherná a zatím si troufám říct, že i z velké části panenská příroda a také kniha Kateřiny Tučkové. To, že kniha o bohyních tak zaujala mě nepřekvapuje. Já doma jako dítě slýchávala, že na mě přijde polednice od Žítkové ( "už sa spůšťá po provaze" :-) ), bydlela jsem takříkajíc téměř v regionu. Také jsem slýchávala, že "sů tam hlůpé děcka, protože jim vaříjá od mala makový odvar, aby spali a nezlobili, a také sa tam moc pije!", tak abych si tam nedej bože nehledala ženicha :-). Babička to se mnou myslela dobře, věděla jak těžký život tam je, sama znala jenom dřinu, pole daleko a samí kámen (také jsme mu a dodnes také říkáme kopanice), dětí hromada a manžel za horami, až v Hamburku za prací...
Proč hodnotím tak zeširoka? Protože mě takové knihy táhnou nazpět do dětství, odkrývají mi dosud nepoznané a tajemné a strašně moc mě baví. Tato kniha není výjimkou!
"Tvrdé podmínky formovaly pak stejně tvrdý a rázovitý charakter zdejších lidí, ten se pak zpětně odrážel v poezii kopaničářských písní. Při jejich poslechu se zamýšlíme nad jejich prostou krásou, až běhá mráz po zádech, jsou totiž opravdové a hřejivě lidské zároveň."
Také bych se ještě ráda přiklonila k myšlence, že " poznávat je krásné, užitečné, poznávat je morální" a já jsem mohla díky této knize také poznávat... Děkuji
Rozšířená diplomová práce na tolik diskutované téma, jejíž podstatná část však vznikla v terénu ještě před "žítkovským rozmachem". Zajímavé čtení i pro laiky v oblasti etnologie, a i když mi přišly návštěvy bohyní a jejich nahrávání a zkoumání nefér, oceňuji zaujetí a cit autorky pro mizející způsob života i krajinu. Takto nám zůstal alespoň malý, autenticky zlomek.
Po přečtení Žítkovských bohyní od Kateřiny Tučkové jsem se o tomto fenoménu chtěla dozvědět víc. Tato publikce mi přinesla úplně jiný pohled na bohyně a na jejich život na Kopanicích. V této studii jde především o fakta, o rozhovory s bohyněmi, s jejich příbuznými a s obyvateli Kopanic. Člověk se více dozví o jejich životě, o tom jak byhyňovaly, o jejich nářečí, jsou zde obsaženy zaříkávací formule...Co mě zarazilo je to, že knihu od Tučkové Kopaničáři odsuzují. Všem, kteří četli Tučkovou doporučuji tuto publikaci, aby si rozšířili vědění. Tato studie je takovou její protiváhou.
Výzkumná práce s podtitulem Lidová magie na Moravských Kopanicích je dílem Dagmar Pintířové Dobšovičové. Zahrnuje rozsáhlé období od let 1990 - 1997, kdy byly výzkumy u Kateřiny Hodulíkové a Irmy Gabrhelové prováděny a byly zpracovány výzkumné zprávy; až do let 2013 a 2014, kdy je práce doplněna o rozhovory s vnučkou Lýdií Gabrhelovou a Václavem Rychlíkem, který byl v dětství „andzelem“. Oba se vyjadřují i ke knize Kateřiny Tučkové, která spustila zájem o tohle téma. Bohyně samy používaly slova „urobic“ a „vyčítat“, „bohyňování“ bylo pejorativní označení. Koho tedy do hloubky a nikoliv bulvárně zajímá, co takové robení a čítání obnášelo, nechť si knihu obstará a přečte :) Já jsem si z ní odnesla ponaučení, že lidé jsou schopni zkazit úplně všechno.
Štítky knihy
magie léčitelství Bílé Karpaty kopaničáři populárně-naučné publikace historie měst, obcí a regionů žítkovské bohyněAutorovy knížky
| 2016 |  Žitkovské bohyně. Lidová magie na Moravských Kopanicích |
Za mě nejpovedenější a nejzajímavější čtení o Bohyních. Po románu Tučkové, který nezatracuji, líbil se mi moc a je nutno vzít v potaz, že je to román a částečně fikce, jsem se jala hledat další informace a reálie od různých autorů. Knížky pana Jílka, pana Hely.
V Bojkovickém muzeu jsem narazila na tuto a jsem moc ráda. Úplně autorce závidím, že měla tu možnost se mezi Bohyně dostat a nasát to prostředí. Krajina je to nádherná a mystická.
Vřele doporučuji. A kdyby se daly poslechnout i nahrávky, byla bych šťastná.