Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra
Gabrielle Zevin
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540909/bmid_zitra-a-zitra-zitra-zitra-zitra.jpg
4
45
45
Jednoho mrazivého prosincového odpoledne vystoupí Sam Masur z metra nedaleko Harvardu a na přelidněném nástupišti zahlédne kamarádku z dětství, Sadie Greenovou. Zavolá na ni, ona předstírá, že ho neslyší, ale pak se přeci jen ohlédne a hra může začít. Sadie se Samem záhy vytvoří tvůrčí tandem, jenž změní dějiny videoher. Následují tři dekády plné přátelství a rivality, slávy a umění, štěstí a zrady, úspěchů a tragédie. Přestože ve vlastních životech čelí nespravedlnostem, postižením a vztahovým přešlapům, ve svých videohrách vytvářejí světy, v nichž postavy překonávají překážky a dosahují vysněných cílů. A když se to nepovede, mohou daný level jednoduše restartovat. Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra je příběh o představivosti, slunných i stinných stránkách přátelství, dokonalých i nedokonalých světech a o videohrách.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2024 , KontrastOriginální název:
Tomorrow, and Tomorrow, and Tomorrow
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha mi dala pořádně zabrat, protože jsem se s ní trápila déle, než jsem si původně myslela. Přála jsem si ještě lepší a propracovanější Ready Player One: Hra začíná, ale to jsem nedostala a bohužel mě (ani jako milovníka téhle knihy) Zítra a zítra moc nezaujalo.
Nesedl mi styl psaní a nezaujaly mě ani postavy. Chyběl mi důvod, proč bych měla ve čtení pokračovat. Neschylovalo se tu k žádnému napětí a nepřišlo mi, že by děj nějak vrcholil. Zkrátka jsme jen sledovali příběh Sadie a Sama, a když mi ani jeden z nich sympatický nebyl, ani mě nezajímalo, co se s nimi stane.
Zítra a zítra je příběh o přátelství, jeho slunných i stinných stránkách, sledujeme cestu vzhůru, a o to větší pády, úspěchy i tragédie. Já tomu na chuť nepřišla, ale kniha sbírá neskutečné ohlasy, takže uvidíte, zda ji dáte šanci.
Děkuji @knihydobrovsky za knihu. #spoluprace
Bála jsem se tak vzdáleného tématu, ale nakonec byl vlastní příběh výborný.
Skvělý příběh, který ukazuje život dvou kamarádů a vše s čím se musejí vyrovnat. Kniha se mi líbila a dobře četla, i přesto že tohle není můj běžný žánr a počítačové hry mi nic neříkají.
Potenciální čtenáře na obálce Zítra a zítra na první pohled upoutá Hokusaiova Velká vlna a citát z Shakespearova Macbetha. A ačkoliv jsou oba tyto detaily pro knížku podstatné, nenechte se jimi ošálit. Uvnitř na vás totiž čeká příběh plný videoher a především příběh jednoho velmi výjimečného přátelství.
Když jsem se do Zítra a zítra pouštěla, neměla jsem vůbec tušení, jestli se mi trefí do vkusu. Už po pár stránkách mi ovšem bylo jasné, že tohle je knížka psaná mně na míru. A to jak díky již zmiňovaným videohrám, tak díky období (primárně) devadesátek a přelomu tisíciletí, výbornému překladu, množství kulturních odkazů a především vyobrazení přátelství. Není žádným tajemstvím, že miluji asijskou kulturu, a proto jsem byla nadšená, když jsem zjistila, že tvoří podstatnou součást Zítra a zítra.
Jsem strašně moc ráda, že se autorka rozhodla děj knihy postavit právě na přátelství chlapce a dívky, muže a ženy, protože mám pocit, že spousta lidí tento druh přátelství odsuzuje, považuje ho za něco nemožného nebo nepřípustného. Zároveň jsem se mockrát nesetkala s tím, že by právě takové přátelství bylo nosnou dějovou linkou knihy. Já sama mám nejlepšího kamaráda, proto jsem se ve spoustě situací viděla a dokázala se s nimi plně ztotožnit. O to intenzivněji jsem také celý příběh prožívala a nejednou se mě události v něm hluboce dotkly.
Pokud jde o prostředí videoher, je čtenářům servírováno velmi stravitelně, myslím tedy, že i v případě, že jste hrami nepolíbení, budete schopni se v knize zorientovat. Na druhou stranu si myslím, že pokud patříte mezi hráče nebo minimálně mezi fanoušky her, určitě si Zítra a zítra užijete mnohem víc.
Sam je naprosto úžasná postava, zbožňovala jsem ho od začátku až do konce, hrozně moc jsem mu fandila a trpěla jsem spolu s ním. Zkrátka jsme si „sedli“ a jsem si jistá, že by z nás byli skvělí kamarádi. O Sadie to samé bohužel říct nemůžu. Doufala jsem, že si ji oblíbím. Opravdu moc. Jako malou jsem ji měla ráda. Čím však byla starší, tím víc jsem nesouhlasila s jejími rozhodnutími a tím víc mi byla nesympatická. Na konci příběhu už mi vysloveně lezla na nervy a strašně mě štvalo, jak se chovala k Samovi. I tak však vnímám, že bez ní by Sám nikdy nebyl tím Samem, kterého jsem si tolik zamilovala. Ač si to mnohdy neuvědomujeme, blízký přítel může do značné míry ovlivnit náš život i osobnost.
První část knihy je spíše uvolněná, vtipná, odlehčená. Postupem času ale děj až překvapivě nabývá na vážnosti. Objevují se zde témata jako toxické vztahy, nelehké životní osudy přistěhovalců, úmrtí blízkých osob a podobné nelehké situace.
Jsem opravdu ráda, že se ke mně Zítra a zítra dostalo a že jsem si ho mohla přečíst dokonce v předstihu. S radostí ho mohu doporučit všem milovníkům videoher, ale i všem, kteří mají v životě blízké přátele a rádi by na svůj vztah s nimi získali nový náhled.
V tomhle příběhu je všechno. Nemoci, ztráty, nejrůznější typy vztahů. Ale nic z toho není na sílu, všeho je tak akorát a velmi citlivě a přirozeně. Ale hlavně je tu spousta přátelství a lásky.
Ač skeptik ke knihám, které jsou hitem, tohle opravdu stojí za to.
,,Co je videohra? Je to zítra a zítra, zítra, zítra, zítra. Je to možnost nekonečného znovuzrození, nikdy neutuchající spásy. Myšlenka, že dokud hraješ, můžeš vyhrát. Žádná prohra není navždy."
Jenže opravdový život žádné další zítra mít nemusí. To zjišťují naší hrdinové Sadie a Sam hned v dětství. Když se náhodou potkají v nemocnici propukne mezi nimi přátelství. Hrají spolu Super Maria, střílejí virtuální kachny a rozebírají nejrůznější věci, které jim pomáhají poprat se s nelehkým osudem. Přátelství je ale záhy přerušeno prvním nedorozuměním. Jejich cesty se na dlouhou dobu rozdělí. Když po několika letech uvidí Sam Sadie v metru, nedá mu to a zavolá na ni. Ona nejprve dělá, že ho nevidí, pak se ale otočí a hra může opět začít....
Když se mi kniha dostala do rukou byla jsem hodně nadšená, ale zároveň jsem se trochu bála. Videohry ve mně vyvolávají vzpomínky na dětství, ale číst o nich by mohla být i nuda.
Moje obavy se ale rozplynuly po pár přečtených stránkách. Kniha není jen o videohrách, ale převážně o přátelství, rivalitě, slávě, štěstí, zradě, osobním i pracovním životě, úspěchu i tragédii. Zkrátka o běžném životě každého člověka. S malým rozdílem, a to tím, že tento je ozvláštněn tvorbou a propagací videoher.
Milovala jsem Sadie, Sama i Marxe. Každého svým způsobem a každého jinak. Všechny postavy v knize byly popsány naprosto reálně, a já tak měla pocit, že je všechny znám.
Střídala se i dynamika děje. Kde bylo potřeba, aby se táhl, tam se táhl jako žvýkačka namotaná na prstu. Místy naopak letěl jak namydlená střela. Tyhle změny nenechaly člověka chladným, naprosto ho vtáhly do děje.
I slzy jsem několikrát ronila. V knize se objevuje vážně hodně emotivních scén.
Dílo je to naprosto originální a úplně jiné, než cokoliv, co jsem doposud četla. A já miluji každé slovo, každou čárku, kterou autorka napsala.
Většinu her, které kniha zmiňuje, znám. Takže pro mne hodně velká nostalgie.
Obdivuji, že se autorka vyhnula obvyklým klišé, které jsem od začátku knihy čekala. Takhle je to nečekané a mnohem, mnohem lepší.
Ja mám také rozpačité dojmy. V jednej chvíli sa nudím, v druhej ma kniha vtiahne do deja, dalšiu časť by som preskočila, inde sa spoznávam a do toho občas autorka strelí také bolestivé životné poznanie, že sa mi chce plakať.
"..a potom si uvedomil, že toto bola smrť a aj on zomrie. Aj jeho mama. A tiež raz zomrú všetci , ktorých ste stretli a ľúbili. Možno sa to stane, keď vy alebo oni už budú starí. A možno nie. To poznanie bolo neznesiteľné."
V lete mi vybuchol instagram fotkami tejto knihy. Videohry, 90. roky, miléniáli, programovanie a počítače.
A oplatilo sa teda prečítať túto hypeovanú knihu? Za mňa áno v rámci žánru oddychovky. Postavy nie sú čiernobiele, autorka tam dokonca vsunula niekoľko zaujímavých myšlienok na hlbšie zamyslenie o plynutí času a osude. Môže byť!
Četla jsem v originále a ani nevím, co me na te knize tak upoutalo. Hlavní hrdinové byli na jedné straně plní lidských chyb a nesvaru a hlavně strachu. Na druhé straně slo o genie, kteří vyvíjeli výborne počítačové hry, do kterých dávali víc emocí, energie a odvahy, než do svého vlastního života. Chvilku jsem je nenáviděla, ale zaroven si je díky jejich vykreslení dokázala představit jako živoucí bytosti. Pribeh byl vlastně jednoduchý a nikterak převratný, ale přesto me něco drželo až do konce.
Knihy z Goodreads choice awards jsou má pravidelná dávka zklamání, ale Tomorrow & Tomorrow & Tomorrow se mezi ně nezařadilo. I když tedy na začátku mělo dost naběhnuto!
Přinesla mi kniha nějakou novou živnot perspektivu? Ne.
Poznala jsem postavy, které bych si chtěla vzít do svého života? Ne.
Přesto (!) jsem si to poměrně zamilovala.
Kniha je o třech kámoších, kteří spolu vyvíjí hry. Má to dost young adult vibes, spousta věcí by se vyřešila tím, že by postavy byly schopné komunikovat, klasika. Dost mi to připomínalo mé velmi neoblíbené "Normální Lidé", přesto si Tomorrow pomalu provrtávalo cestu do mého srdíčka, v průběhu jsem si zvládla i na pár místech poplakat, což u knih nedělám moc často. Chci si zahrát všechny ty imaginární hry! (fyi EMILY BLASTER EXISTUJE!!)
Druhá část knihy si mě získala mnohem více, než ta první, celkově mám pocit, že do ní dala autorka více lásky a kreativity. Všechny ty detaily, jako pojmenování A/B sides kapitol v jedné části a podobná klišé, perspektivy, které jsem nečekala, že dostanu a vlastně i příběh, který jsem nečekala, že se do této knížky vleze.
Mám co vytknout, ale nechce se mi, zkrátka a jednoduše doporučuju.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Někde jinde |
| 2015 | Příběhy opředený život A. J. Fikryho |
| 2024 | Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra |
| 2015 | Moriarty / Kdysi jsme se znaly / Dobře se dívej / Sebrané dílo A. J. Fikryho |
Pokud se motáte kolem počítačových her a nebo je dokonce vyvíjíte, tak ta kniha pro vás bude úkaz. Nejen, že se to celé točí kolem několika herních vývojářů, ale navíc hry tam hrají (heh) v podstatě jednu z hlavních postav knihy. Ta klame navíc tělem a začíná jako každá dobrá hra tak, aby hráče nezahltila, pomaloučku, polehoučku v podstatě jako obyčejná romanťárna. Postupně se ale překlápí do více poetické a dramatické roviny.
Vývoj je zde vyobrazen lehce zromatizovaný, ale má vše: vývoj z kreativního pnutí, vývoj kvůli slávě a penězům, vývoj kvůli umělecké představě, vývoj kvůli moci. Hry jako únik z reality do lepšího světa, který máme pod kontrolou, hry jako léčení se z bolavého dětstvi a svých vlastních komplexů, hry jako prostředník mezi přátelstvím a rivalitou.
Dlouho se mi nestalo, že jsem si zaznamenával odstavce v beletrii, žádná odborná kniha, kde by se to dalo čekat. Některé hlášky a spojení vyprávění příběhu skrz hru mi přišly neokoukané a navíc funkční, žádná rádobyumělecká křeč, kdy forma vítězí nad obsahem.
V této knize jsou hry součástí života, život zas součástí her.