Zítra je bohužel taky den
Tobi Katze
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/348909/bmid_zitra-je-bohuzel-taky-den-jsm-348909.jpg
4
35
35
Můžeme se nemoci, jakou je deprese, smát a žertovat o ní? Většina lidí by pravděpodobně odpověděla, že ne, jiní by zase tvrdili, že deprese přece není žádná opravdová nemoc. A pak je tu Tobi Katze, který přesně v duchu motto „smích je nejlepší medicína“ píše už delší dobu o své nemoci blog, pro který je typická dávka humoru a cynismu, aniž by však vážnou tematiku nějak zesměšňoval. Ve své knize ovšem nechává svoje čtenáře na vlastní kůži prožívat i chvíle plné neporozumění, emocionálního chladu, ztráty, letargie a podobně. Lidé, kteří sami bojují nebo někdy bojovali s depresí, se v řadě situací poznají, jejich rodinným příslušníkům a přátelům zase kniha pomůže pochopit, jak se ve skutečnosti cítí. Knihu ocení čtenáři psychologické literatury, rodinní příslušníci lidí s depresí, ti, kteří bojují nebo někdy bojovali s depresí, a užitečná bude i pro pomáhající profesionály.... celý text
Literatura světová Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2018 , PortálOriginální název:
Morgen ist leider auch noch ein Tag, 2015
více info...
Přidat komentář
Prostě super. Tuhle nemoc znám z vlastní zkušenosti a musím říct, že mi tahle kniha fakt sedla.
Jako člověk s vlastní zkušeností s deprsí jsem se místy smál. Úžasně napsaná kniha plná černého humoru; černého jako svit Slunce pro člověka s depresí.
Super na pochopení lidí s depresí. Případně pokud je také alespoň občas máte tak se ve většině situací najdete. Za mě top
Depresemi trpím asi od mých 15-i let... Ale teprve toto mi dodalo slova, která mi po celou dobu cyběla...Tato kniha mi ukázala že jsou lidé jako já...Že nejsem sama kdo tak přemýšlí, kdo trpí tak aby to jiní neviděli, kdo je sám...Díky za to...
Je v módě říkat ,,Mám depku" nebo ,,asi má depku," Máme sklony tuto nemoc zlehčovat, protože jen málokdo, kdo si onemocněním neprošel, dokáže pochopit, jak zákeřná tato choroba může být.
Tato knížka je pro toho, kdo nemocí trpí či trpěl i pro toho, kdo se o ní chce něco dozvědět.
Jak se to autorovi podařilo či nepodařilo, už posuďte sami.
Zklamání. Nedošla jsem ani do půlky. A nevím, komu je kniha vlastně určena. Jestli těm, co sami depresí trpí, tak nevím, kde bere autor ten rádoby ironický nadhled a jistotu, že zrovna takové odlehčení čtenáři pomůže se v tom necítit tak sám. Naopak ti, co slovo deprese zaslechli jen z rychlíku, se knihy ani nedotknou a i kdyby, odloží ji ani ne po první straně. I kdybych přimhouřila obě oči, tak ani sdílení těch depresivních pocitů mě nepřesvědčilo pro pokračování v četbě. Záměr možná úctyhodný, ale takhle rozpitvané detaily o tom, jak si autor povídá s koupou špinavého prádla, se fakt nechtějí nikomu číst.
Kniha mi přišla hodně těžká, zvlášť ze začátku, doslova z ní na mě padala "deka", takže jsem ji četla obden, kapitolu, max. dvě za sebou. Řekla bych teda, že je dobře napsaná, nejde ani tak o slova, ale celkový pocit, který z ní na mě doléhal, a to byla velká tíha. Sama depresemi netrpím, nicméně pokud bych si měla představit pocit deprese, tak bych si ho představovala tak nějak podobně, i když mnohem silnější.
Přemýšlím, jak správně okomentovat.
Procházíte depresí (opravdovou)? Zkuste tuto knihu, abyste pochopili, že nejste jediní a že podobné myšlenky a pocity mají i jiní a tak v tom nejste samotní.
Kniha pro mne byla příjemná, léčila jsem se s depresí jen několik měsíců, byla jen středně těžká + úzkosti k tomu. Nechtěla bych zažívat tu těžkou, kdy skutečně vstát z postele nelze, jelikož je to nesmyslné, ať už je to pro některé z populace nepochopitelné.
Slovo "depka", spojení "mám depku", je dnes tak trochu módní a říká ji každý druhý i když ve skutečnosti nemá ponětí, jak pravá deprese vypadá. Co na to říct. Nějaká osvěta by nebyla špatná, ale tato kniha podle mého názoru zůstane u lidí, kteří mají ty v depresi za smutné a někdy i líné, nepochopená.
Dočetl jsem to jen s největším vypětím, a to mě jinak podobné příběhy a pocity baví číst. Bohužel, přišlo mi, že autor skáče z jednoho na druhé, často jsem neveděl, zda mluví k sobě nebo k druhým a musel si dávat extra pozor na uvozovky...
Autor, ač zjevně inteligentní, píše opravdu těžkým a krkolomným jazykem celkem běžné věci, které by měl otevírat spíše na terapii (na kterou po čas příběhu chodí. Nevím, zda je to podle skutečnosti nebo fantazie, občas jsem o tom pochyboval, jako třeba v moment, kdy si myslí, že antidepresiva zaberou v rámci hodin, či sna minut. Je to napsané v každém letáku (který i autor četl, když z něj i cituje).
Celkově si myslím, že se to moc nepovedlo, tohle mělo zůstat jako deník někde v šuplíku.
Tak tady to šlo mimo mě a to si myslím, že na vtipkovaní o mých depkách jsem machr :-). Ne vážně, nesedl mi styl psaní, přišlo mi to jako hromada slov o ničem, vracela jsem se zpět abych pochopila co chtěl vlastně říct. Možná, že německé deprese jsou jiné než české, protože třeba kniha Neradost českého autora mi sedla na maximum a to slovo od slova.
Zítra je bohužel taky den
Dobrá knížka, na odlehčení, ale taky zamyšlení nad tím, jak se dnešní doba a její lidé staví k depresi. Je poznat, že to byl nejdřív blog a pak z toho udělali knihu. Je to trochu jiný styl psaní, ale ráda si přečtu něco trochu odlišného.