Živá voda
Marcel Pagnol
Román z francouzského venkova. Příběh hrbatého berního úředníka, operní zpěvačky a jejich dcerky Manon, kteří se ujmou pochybného dědictví - osamělé usedlosti v horách - dojímá úpornou snahou nezkušených měšťáků zvelebit půdu svých předků a živit se na ni prací vlastních rukou. Marné úsilí pana Jeana nezápasí pouze s nepřízní přírody ale především s lidskou hloupostí a zlobou. Toto drama založené na zločinu a trestu má sílu antické tragedie, jejímiž protagonisty jsou vedle lidí i slepé síly Osudu. Leč nechybí v něm ani katarze, k níž dá podnět nečekané odhalení na konci knihy. Její závěr je ve znamení smíru a naděje.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1981 , OdeonOriginální název:
L'eau des collines, 1963
více info...
Přidat komentář
Krásná kniha. Jsem ráda, že jsem ji získala i do své knihovničky. Nejdřív jsem viděla film, který se hodně zaryl do mé paměti. Nádhera.
Nádherný román, který patří mezi poklady světové literatury. V krásné krajině Provence, kde vítr voní levandulí, tymiánem, mateřídouškou, fenyklem a mátou se odehrává poetický příběh mladé rodiny, která se rozhodla tam žít. Bojovat musí nejen proti silám přírody a krutému osudu, ale také proti lstivosti a pokrytectví nejapných sedláků, podporované mlčením zbytku vesnice. Pagnolovo kouzelné vypravování, vlídný humor, barvitý a obrazný popis přírody a promyšlený příběh - to vše zapadá do sebe a jenom s lítostí pozorujete, že se blížíte ke konci. Stejně jako "Jak voní tymián", tak i "Živá voda" patří k nezapomenutelným knihám, ke kterým se budu vracet a užívat si je možná ještě víc, než poprvé. Opravdové pohlazení po duši.
Málokteré nespěchající vyprávění s popisy přírody, vesnice a venkovanů se tak pěkně a plynule čte. Příběh je poutavý a vyvolává řadu emocí. Dramaticko-romantických příběhů na pozadí venkova bylo napsáno nespočet, ale tato kniha zůstane v mysli.
Velmi čtivá kniha. Poutavý děj plný zvratů, včetně překvapivého závěru, svérázné postavy francouzského venkova, silné emoce, ale i skvělý humor, to vše na pozadí krásné provensálské přírody, kterou umí Pagnol plasticky vykreslit - zkrátka nechybí nic, co by ve výborném románu mělo být.
Nějak jsem nevěděla, na co se mám v této knize chystat. zaujala mě anotace a hodnocení tady na Databázi. Nakonec jsem byla velmi příjemně překvapená. Malý uzavřený svět v horách, žijící sám pro sebe a přesto plný všech barev a vůní. V malé vesnici najdete darebáky, pokrytce i jednovaté nepřející drbny. A mezi nimi lidi spravedlivé, i když spoutané zvyklostmi a strachem z veřejného mínění a obavy z odsouzení. Hlavní postavou je sice malá Manon, ale mě vtáhl zejména její otec Jean. Tolik odvahy, optimismu a síly...
Krásna kniha, ktorá bola aj sfilmovaná. A hoci filmová verzia je veľmi vydarená, vrelo odporúčam prečítať si krásne pôvodné dielo.
Na tuhle knížku budu vzpomínat dlouho. Vypůjčila jsem si ji v knihovně, ale možná si ji koupím, abych se k ní mohla vracet.
Obé úžasné, všem doporučuji. Výborné jsou i oba filmy: Jean de Florette (Jean od Floretty) a Manon des sources (Manon od pramene).
Doporučuji.
Bomba! Strašně smutná, ale nádherná. První kniha, kterou jsem od tohoto autora četla, určitě mě zajímají i jeho další knížky.
Strhující příběh o odvaze, lásce, pracovitosti, odhodlanosti, intrikánství, mamonu, vině, pomstě, pokání a smrti - hlavně ale o tom, jak je důležité mít vodu....
Moc hezká kniha s překvapujícím (i když mnou trochu očekávaným) koncem.
Mám ráda Pagnola a jeho příběhy plné lidskosti o lidech a jejich tvrdém životě.
Nádherné čtení. Dlouho jsem zvažovala, jestli chci "takovouhle" knížku číst. Ale nakonec mě přesvědčilo hodnocení. Neuvěřitelně dobře se to četlo, to prostředí je krásně barvitě popsané, postavy a mentalita vesničanů pro mě absolutně uvěřitelná. Já snad měla při čtení i strhaná záda od nošení vody!!!
Nádherné, voňavé letní pohlazení od Pagnola. Není třeba větších komentářů, neb zde všichni už vše krásné o knize napsali. Jen možná ještě poděkování za výborný překlad.
Přesně takovéhle příběhy mám rád. Jednoduchá zápletka založená na základních lidských emocích, dobře prokreslených postavách a úžasném vypravěčském stylu, díky kterému se kniha čte v podstatě sama. Jediné co bych knize asi vytkl je zbytečně přeslazená pasáž v závěru. Podle mne by bylo mnohem zajímavější, kdyby se autor více soustředil na utrpení postav, které padly na úplně dno, tak jako to dělá ve svých knihách například Sylvie Germain.
Na závěr bych dodal, že tohle byla první kniha, kterou jsem od Pagnola četl a rozhodně nezůstane poslední. Doporučuji a dávám plný počet hvězd.
Před rokem a půl jsem shlédl oba filmy a hned si sehnal tuto knihu. Četbu jsem trochu odkládal, ale i po té době při čtení pořád vidím před sebou ty výborné filmové výkony. V tomto případě je těžké říct, zda je lepší film nebo kniha - oboje je totiž stejně skvělé. Kniha je psána s lehkostí, krásně a snadno se čte, prostředí je vylíčeno živě, že si je čtenář přímo vybavuje, podobně je to i s postavami. 90% a 5*, 29.2.2016.
Obě knihy jsou psané jazykem natolik přístupným, že se dají číst bez potíží i v originále. Musela jsem se ale napřed osmělit, protože jsem se bála, že to bude tragický příběh a mně tragédie nedělají dobře. Ale i když tam nějaké tragické momenty jsou, celek působí nakonec docela optimisticky. Spolu s tetralogií o dětství a dospívání jsou zajímavým obrazem Provence přelomu 19. a 20. století. V příbězích Jeana a jeho dcery Manon poznáváme venkov v Provenci, kde pro nedostatek vody nebylo snadné živobytí a pokud člověk chtěl víc, než jen přežít, musel přijít s nápadem a vizí.
poprvé jsem ji četla v létě na louce plné mateřídoušky asi před 15 lety a od té doby, kdykoli ji otevřu ( a že tak činím často) jsem znovu obklopené tou letní vůní.
Moje nej... kniha, půjčila jsem si ji tolikrát v knihovně, až mi ji dcera koupila k vánocům, pro mě vzácný dárek! A kupodivu mám Kohoutka dost ráda
Autorovy další knížky
| 2001 |  Živá voda |
| 1975 | Jak voní tymián |
| 1992 | Tatínkova sláva |
| 1999 |  Dívenka s tmavýma očima |
| 2002 | Boží tajemství |
Dojemné. Po pár stránkách jsem si uvědomila že příběh od někud znám..ano, kdysi jsem zahlédla kus filmové verze. Určitě si ho musím pustit znova, ale jsem ráda, že kniha byla nakonec vlasně první.