Živá voda
Marcel Pagnol
Román z francouzského venkova. Příběh hrbatého berního úředníka, operní zpěvačky a jejich dcerky Manon, kteří se ujmou pochybného dědictví - osamělé usedlosti v horách - dojímá úpornou snahou nezkušených měšťáků zvelebit půdu svých předků a živit se na ni prací vlastních rukou. Marné úsilí pana Jeana nezápasí pouze s nepřízní přírody ale především s lidskou hloupostí a zlobou. Toto drama založené na zločinu a trestu má sílu antické tragedie, jejímiž protagonisty jsou vedle lidí i slepé síly Osudu. Leč nechybí v něm ani katarze, k níž dá podnět nečekané odhalení na konci knihy. Její závěr je ve znamení smíru a naděje.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1981 , OdeonOriginální název:
L'eau des collines, 1963
více info...
Přidat komentář
Milé čítanie aj keď tam bola vražda. :-) Počula som to ako audioknihu a celú dobu ma to veľmi bavilo, všetky podrobnosti boli zábavné, ani na sekundu som sa pri tomto diele nenudila.
K tejto knihe sa určite ešte v nejakej forme vrátim.
Zločin a trest v jižní Francii před sto lety. Autor mě vtáhl do dokonalého dramatu, a v něm na ploše pouhých několika hektarů půdy v Provence, v interakci lidé versus krajina a naopak, na příkladu boj o vodu rovná se boj o život, předvedl, za jakou cenu Francouzi, a s nimi většina Evropanů, dosáhli svého bohatství a dočasné převahy nad ostatním světem: tvrdou prací generací, přímo dřinou, odříkáním, skromností, vynalézovostí. Ale i lstivost a chamtivost hrála roli v dobách, kdy důležité mince byly stále ještě ze zlata.
Také oba filmy podle knihy patří mezi poklady francouzské kinematografie. Musím se na ně znovu podívat.
100 % (zatím 244 hodnocení, aktuální průměr 95 %).
Marcel Pagnol s touto knihou, jejím příběhem, na mě zapůsobil jako živá voda a to doslova. Nestárnoucí, nadčasová klasika, která s naprostou neochvějností, i skrze vylíčenou krásu Provence, poukazuje na její vadu - strup na půvabu a to na její obyvatele. Místní, starousedlíci, kteří skrze své potřeby, hamižnosti a falše, dokáží zadupat, otrávit, rozcupovat sny - ideály jiných lidí...
Každopádně ne nadarmo se říká, že "karma je zdarma..." O tom se v samém závěru, tohoto strhujícího příběhu přesvědčí nejeden z nich.
Knihu k přečtení mohu jen doporučit.
Pohodová poklidná knížka, jejíž děj se líně line, ale to vůbec nevadí, protože se dobře čte. Užil jsem si ji.
Stará dobrá francúzska klasika! Pagnol si ma získal už knihou Jak voní tymián, nepochybovala som teda, že aj Živá voda bude krásnym čitateľským zážitkom. Ide o úplne dokonalý román - teraz myslím formou, stavbou príbehu (idylka, zápletka, zauzlenie, napätie a napokon vyvrcholenie s rozuzlením a katarziou), popisom charakterov postáv i prostredia. Takéto čítanie mám rada. Hoci predvídateľné, ale pútavé, no najmä s láskou k stvoreniu, rodnej hrude i ľuďom, ktorých si autor teda neidealizuje. Kde nič neostane otvorené, všetko (naozaj každá maličkosť) má v texte svoj význam, všetko do seba zapadá a všetko sa vysvetlí :).
So Jeanom prežívate jeho nadšenie a neochvejnú vieru v úspech na poli pestovateľskom. Tŕpnete spolu s ním pri nosení vody a hneváte sa na hlavných "padouchov" - Ugolina a Papeta. Sledujete Aimée a Baptistine v ovčíne, malú "prírodnú vílu" Manon, postavičky v dedine, farára, osadenstvo neznabohov na terase miestneho výčapu, nového učiteľa Bernarda s mamou Magali... A viete spolu s nimi všetkými, že božie mlyny melú pomaly, ale isto iste.
Moje volba do letošní čtenářské výzvy -autor narozený před první světovou válkou. Kniha člověka krásně naladila a doslova přenesla do Provance, tymián a divoké koření bylo skoro cítit i ze stránek čtečky. Každopádně vesničané příšerná cháska, příběh Jeana, Manon ale i Kohoutka a jeho strýce byly velmi zajímavé. Taková trochu variace na téma zločin a trest. Přijde mi, že s tím,jak je člověk zvyklý na moderní literaturu a aktuální styl psaní (svižnost, spád, děj) tak je na živé vodě znát doba, kdy kniha vznikala (popisné pasáže mohou být místy pro současného čtenáře drobet zdlouhavé)
Další kniha od M. Pagnola, která patří k mým top zážitkům. Příběh se odehrává v Provence, v nádherné přírodě, pro kterou je ovšem veledůležitá voda. Zde se nastěhuje hrbatý Jean se svou rodinou a snaží se tu farmařit. Vrhá se do toho s velkým nadšením, ovšem jeho entuziasmus dostává na frak. Kromě nevypočitatelné přírody musí bojovat i s nepřejícností až nenávistí sousedů. Vše spěje k dramatickému konci. Ovšem nečekala jsem, že tu největší sketu budu nakonec litovat....
Knihy Marcela Pagnola mám ráda, jejich čtení je vždy požitkem. S takovou nadějí jsem se pustila do této knihy, ale po 1/3 jsem ji musela odložit. Nejsem přecitlivělá, ale když jsem četla o velkých těžkostech, které potkaly hlavní hrdiny, jež jsem si velice oblíbila, bylo to depresivní. Ten boj s tupostí a hloupostí! Dala jsem si oddech , ke knize jsem se vrátila za 3 týdny a to bylo dobře. Bylo to sice smutné, ale s novou nadějí a jsem moc ráda, že jsem ji dočetla. je to opravdu krásný příběh s napětím až do posledních stran, dokonce uvažuji, že si ji koupím, a to dělám jen vyjímečně, jsem častý návštěvmík knihovny. Dávám 5 hvězdiček. Musím také pochválit překlad, krásné popisy přírody nebo osob, dokonce jsem citovala některé pasáže mé 15-leté dceři, která ve škole občas popis osoby píše, pro inspiraci.
Pouze zopakuji to, co zde již bylo napsáno. Krásný příběh, který je lépe číst, než o něm psát.
Tragédie o vině a trestu. Do slova a do písmene. O lakotě, závisti, nepřejícnosti, ale taky o těch, co jen přihlížejí a přesvědčují sami sebe, že se jich to netýká a oni nic špatného nespáchali. Hodně k zamyšlení.
Jestli je vaše představivost kompatibilní s poetickým jazykem knih Marcela Pagnola, tak se ocitnete na provensálských lukách, proběhnete se po skalách, posbíráte byliny, popijete z pramenů…Ano, jeho know how : jak vás vtáhnout do obrazů svých knih, je úchvatné.
Ale neméně pozornosti si žádá i námět knížky Živá voda … nikdy se nevyplácí starat se o věci jiných lidí … často se opakující mantra obyvatel tohoto kraje. Nemůžeme je šmahem odsoudit za tento výrok, máme v sobě hluboko zakořeněný atavizmus po svých předcích, když kontakt s příslušníkem cizího kmene znamenal otázku přežití. Že doteď máme obavy před cizím tvorem jiné barvy pleti, jiného náboženství, jiného bydliště (v případě knížky jiné vesnice)… Nemůžeme jejich chování ale ani schvalovat, neboť vedlo k ublížení a bolestným ztrátám.
A stačilo říct tak málo slov...
Marcel Pagnol říká, že viníky lze snáze vybrat než vyhledat, ale to už si musí každý z nás přebrat sám.
Krásná knížka.
Mám pár stálic, ke kterým se opakovaně vracím, a tato kniha k nim patří. Neznám druhý takový literární příběh, v němž by dramatická zápletka a šokující rozuzlení, tragické události i humorné epizody, nálož lásky i nenávisti, zášť i přejícnost, omezenost primitivů i rozhled tvůrčího ducha ... atd. byly v tak dobře namíchaném poměru.
Obdivuhodná je autorova znalost prostředí (včetně vysoce odborných geologických a hydrologických podmínek onoho kraje) a místních povah venkovanů, z nichž nesnadný život a věčný boj s přírodou udělaly necitlivé sobce.
Zápletku a rozuzlení románu Živá voda lze přirovnat k nejslavnějším zápletkám antické klasiky. Tvrdím, že od dob vzniku tohoto příběhu jej nikdo ve světové literatuře nepřekonal.
Toto dílo patří k nejkrásnějším knihám mého života. Pagnol zkonstruoval nádherný příběh s neuvěřitelnou citlivostí a schopností detailního popisu prostředí.
Mám moc ráda Pagnolův Jak voní tymián. Tady jsem se však nějak nemohla začíst. Docela jsem měla obavy, abych nebyla z knihy zklamaná. Nebyla. Když jsem se prokousala začátkem, zklamání se nekonalo. Opět krásný příběh, vyprávěný s citem a jemným humorem, tak jak to Pagnol umí. Mám ráda pomalu plynoucí, nikam nespěchající příběhy ze života. Barvité vylíčení různých povah všech zúčastněných postav a postaviček, krásy přírody a sílu člověka, který chce něčeho dosáhnout. To všechno jsem v této knize našla.
To vše zásluhou nejen Marcela Pagnola, ale samozřejmě i překladatelů Dagmar Halasové a Františka X. Halase
Chvilku trvalo než jsem se do knihy začetla, ale to bylo dobře. Donutilo mne to zpomalit a knihu si vychutnat. Moc hezká kniha a zajímavý konec jako bonus.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Živá voda |
| 1975 | Jak voní tymián |
| 1992 | Tatínkova sláva |
| 1999 |  Dívenka s tmavýma očima |
| 2002 | Boží tajemství |
Ten příběh spletený z mnoha proutků.
Ty dýchající postavy postavy.Dobré i zlé.Nečernobílé charaktery.
Vrstevnatě poskládaný děj k pomilování.
Vztahy a jednání si nelze nezamilovat.
Ta půda a prostředí a přitom tak na malém prostoru.
Ty okolní políčka s přilehlými lesy.Baráčky,domky i usedlostmi.
Ta dřina a svoboda zároven.
Radost i štěstí z dobře vykonané práce.
Soužení i plno zmaru a znovu v zápětí nalezená naděje.MY to dokážeme !
Že to nakonec smysl má a nic nepřijde nazmar.
A nad tím vším opět ční samotní lidé.
Se svými pohnutky předsudky i záští.
Dobrota i zlo ve vzájemném nekonečném obejmutí.
Jedno bez druhého být nemůže.
Doslova se čte samo.Taková písmenková krása.
Příjemné pohlazení po i na duši.