Živočišné pudy

21.02.2020

Životní elán (v angličtině“animal spirits“) … něco, co se týká základní vnitřní energie a životní síly, výraz, který ovšem v moderní ekonomii, ač má stále stejný význam, nabyl poněkud jiný smysl. Pokud se pustíte do této knihy, představte si pod tímto výrazem „nestálé a proměnlivé prvky v ekonomice“, tedy „vše, co se dotýká zvláštního vztahu mezi námi na straně jedné a nejednoznačností či nejistotou na straně druhé“. Tudíž v ekonomice aspekt, který nám může způsobit celkem velké potíže, doslova může ochromit, ovšem na druhou stranu může i posílit, dodat energii, usnadnit překonání nejistot a obav.
Jako první asi tento termín (takovým způsobem) začal ve svých ekonomických knihách používat John Maynard Keynes, a to k popisu lidských emocí, které pohání důvěru spotřebitelů :-) … „lidé totiž mají nejenom rozum, ale i emoce“ … věta, která mě donutila si tuto knížku přečíst, emoce jsou totiž to, co mě zajímá. Nejsem ekonom, tudíž ani cílovou skupinou čtenářů, minimálně ne fundovanou se k takovým tvrzením jakkoli odborně vyjadřovat, ovšem tato kniha zasahuje svým obsahem i do dalších oborů, jako je psychologie a filozofie, kde nabírám už trochu pevné půdy pod nohama :-).
Není to kniha z nejnovějších (co se týče ekonomických teorií), jak jsem zjistila, ale pro můj účel, zjistit, jak to ekonomové mají s životní sílou, s vysvětlením emocí a tudíž iracionálního chování (to je to, o co mi nejvíc šlo), byla postačující.

Seznámila jsem se tak s Keynesovou teorií, a také s (řekněme opoziční) teorií Friedricha Augusta von Hayeka, a v neposlední řadě pak samozřejmě s názory G. A. Akerlofa, představitele nové keynesiánské ekonomie, mj. také držitele Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2001, který, dá se říct, se ve velké míře ztotožňuje s názory Keynesovými a snaží se je rozvíjet. Na to, rozepsat se tu o nich by ovšem prostor komentáře nestačil, seznámit se tedy s nimi a udělat si názor, v případě vašeho zájmu, budete muset sami, takže spíš jen tak v letu, co jsem zjistila já :-):
… že k existenci životního elánu se mezi světovými ekonomy vede po desetiletí diskuze,
… a že se k této problematice v současnosti vyjadřuje mnoho předních ekonomů, jako např. Eugene F. Fama (prosazuje hypotézu efektivních trhů), Robert J. Shiller (spoluautor této knihy, který s tímto názorem naopak nesouhlasí a poukazuje velký vliv živočišných pudů), George A. Akerlof (s ním samozřejmě souhlasí, navíc klade důraz na státní intervence a regulace, které ovšem zase odmítají např. Peter Boettke, či Peter Schiffe, ale prosazují úspory jako nástroj k řešení krize, Boettke navíc věří v samoregulaci ekonomiky).

Tak a teď si vyberte :-) … já, jako neekonom v tom mám samozřejmě trochu (spíš víc) guláš :-). Mě z této „diskuze“ vyplynulo jen to, že spor mezi Hayekem a Keynesem se vede dodnes, a že stále není zcela jasné, který z těchto názorů a teorií je vhodnější.
Pak jsem se taky třeba dozvěděla, že ekonomická krize z roku 2008 byla řešena pomocí Keynesových teorií, ale že je velmi těžké říct, která by byla ta správná. Obě mají na fungování ekonomiky odlišný názor, v některých aspektech má pravdu Keynes a v jiných Hayek.

Ale co jsem se především dozvěděla! … bylo, že lidské chování sehrává v ekonomice významnou úlohu (informace, kterou jsem hledala), protože (to si prostě musíme připustit) člověk se totiž většinou nechová racionálně (ani při ekonomickém rozhodování). Proto bychom na výskyt takových živočišných pudů, jako je například důvěra, spravedlnost, peněžní iluze atp. neměli rozhodně zapomínat. Zejména proto, že ekonomické teorie, které by přehlížely psychologii, ale i další společenské vědy, se tím připravují o minimálně důležité, já bych /za sebe/ řekla skoro rozhodující, příčiny ekonomického jednání.

27.08.2017

Knihu jsem právě dočetl (či spíše prosvištěl). Je velmi poutavě napsaná a čtivá. Souhlasím s tím, že je trochu poplatná době, kdy byla napsána (vydáno v USA v roce 2009), a účelu, se kterým ji autoři psali – urychleně zaplnit bílé místo tehdejší makroekonomie. Ústřední myšlenka, že ekonomiku ovlivňují i aspekty, které moderní makroekonomie nebere v úvahu může být brána jako snaha vyhovět přání Thalera vyslovená v závěru k Misbehaving. Těmito aspekty jsou živočišné pudy (nejsem si jistý, jestli překlad pojmu Animal Spirits, resp. vůbec pojem animal spirits převzatý od J. M. Keynese úplně vhodný, navíc se mně v průběhu čtení ptalo několik lidí, o čem to vlastně čtu), které jsou podle autorů důvěra, spravedlnost, nepoctivost, peněžní iluze a příběhy. Tyto jednotlivé živočišné pudy pak využívají k vysvětlení tehdejší ekonomické krize, což v současnosti už není tolik relevantní, i když nepochybuji o tom, že časem zase bude. Navíc jejich doporučení týkající se finanční krize se nejeví být úplně šťastná, i když obvykle sami na tuto skutečnost upozornili (např. vytvoření systému záchrany krachujících bank, který může vést k morálnímu hazardu). Mnohem zajímavější a poutavější pasáž, která v současnosti nabývá přídechu ekonomického thrilleru se týká resuscitace pohledu na dlouhodobý vztah inflace a nezaměstnanosti (Friedmanovi by se to asi moc nezamlouvalo) a dopadů živočišných pudů na finanční a realitní trhy. Zejména kapitola 12 týkající se realitních trhů je moc zajímavá ve vztahu k současné situaci s cenami bydlení.

Jako drobný škraloup knihy (i ve srovnání s Misbehaving) vnímám to, že ačkoli je kniha opravdu zábavná a plná podnětných myšlenek, tak nakonec přináší více otázek než odpovědí. Sami autoři to v závěru knihy přiznávají, ale někdy mi to přijde vyloženě škoda. Navíc je kniha rozkročena na půl cesty mezi populárně naučnou a odbornou publikací, což pak vede k tomu, že určitá tvrzení by snesla ocitování, a to přesnější než pouhý odkaz na vlastní práci. Na závěr bych ještě rád pochválil překlad, který se hezky vypořádal s překlady ekonomických pojmů do češtiny. Dvakrát použité „pokladové“ aktivum mne pak pobavilo, asi Word.