Život
Keith Richards
Kytarista, vokalista, autor písní a spoluzakladatel Rolling Stones vypráví o tom, jak se učil hrát na kytaru a jak dával s Mickem Jaggerem a Brianem Jonesem dohromady kapelu.Hovoří o počátcích slávy Rolling Stones i proslulých zatýkáních kvůli drogám. A činí tak bez příkras, beze strachu a upřímně.
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno:
2011
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Life, 2009
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Bezpochyby zaujimave citanie, dobre by to bolo citat paralelne s Mickovym zivotopisom, https://www.databazeknih.cz/knihy/mick-jagger-183739
Ako hudobnik urcite top, ako clovek asi moc nie.....kydanie na vela ludi z jeho najblizsieho okolia - spolier - napriklad Mick Jagger o ktorom sa dozvieme, ze sa ako muz nema vraj anatomicky moc cim chvalit, zhadzovanie jeho solovych projektov, alebo Briana Jonesa, ktoremu prebral frajerku, pokial Jones lezal v nemocnici - ho neukazuje v moc dobrom svetle...
Výborná kniha a úprimná výpoveď od človeka, ktorý toho zažil za niekoľko životov. Veľmi poučné a pútavé, mnohé som sa dozvedel. Budem sa musieť dovzdelať v ich diskografii, radšej neskoro ako nikdy.
Víceméně povinnost pro každého, kdo má rád Rolling Stones. Pro ostatní to až tak velká bomba není :-)
Ne tolik čtivé jako autobiografie Lemmyho nebo Ozzyho, tihle kluci to měli/maj na háku přeci jen o něco víc, než Keith, který se o to snaží, seč může, ale takový to "fuck you all" mu tak úplně nevěřím. Ale jinak samozřejmě jízda, vyloženě kvituju, že Richards píše hlavně o muzice (někdy skoro až moc a knížku tak ocení hlavně kytaristé :-), popis toho, jak nahrával tu písničku, jak čerpal inspiraci k tamté písničce, to je pro fanboye mého ražení zážitek číst. Už menší zážitek bylo číst si po sto padesáté o tomtéž- kterak Keef fetuje, přestává fetovat, zase fetuje... a tak pořád dokolečka. Ono celkově by knížce prospělo, kdyby o pár stránek zhubla. Jinak samozřejmě spokojenost, Stones jsou pro mě po Beatles nejoblíbenější kapelou, tudíž jsem si oficiální biografii jejich kytaristy užil. A to i přesto, že Keith Richards fakt není sympatický člověk :-)
Očekávala jsem (jak se ukázalo, tak oprávněně) 500 stran na téma sex, drogy a rock and roll. Z mé strany čirý voyeurismus, (nerozumím ničemu z dříve jmenovaného). Zajímalo mě, jak to Keith dokázal přežít.
Je zjevné, že synci z Albionu jsou nezdolní a nezlomní.
"Slyšel jsem pár vyjádření o hudbě, která na Keithe sedí. Víte, kdysi dávno se říkalo, že zvuk kytary dokáže léčit dnu a epilepsii, ischias i migrény. Myslím, že dneska lidem chybí údiv. Keith se dokáže pořád něčemu divit. Zastaví se, zvedne kytaru nahoru a chvíli se na ni jenom tak dívá. Jako by ho mystifikovala. Je to jako se všemi těmi velkými věcmi na světě, ženami, náboženstvím a vírou: žasnete nad nimi a žasnout nepřestáváte. " (Tom Waits)
Myslím, že právě taková je i tahle kniha. Opravdu si ji užijete, jestli máte hudbu Stones rádi.
4,5
Stouni jsou pro mě nejzásadnější rocková kapela a pro Keitha Richardse jsem na rozdíl od Jaggera měla od začátku slabost. Výborná, velmi drsná a hodně syrová vzpomínka na nejslavnější začátky jedinečné kapely, i nejtemnější Richardsovo drogové období. Nečekala jsem že to bude až tak dobrá četba!
Knížku jsem dostala k narozeninám a protože jsem fanoušek skupiny Rolling Stones i Keithe Richardse, udělala mi radost. O jeho drogové minulosti se ví, nicméně dokázal závislost překonat a jeho energie, která z něj při jeho "podzimu života" srší, je obdivuhodná. Překvapila mně i jiná stránka Keithe, o které se moc neví, a to jeho sečtělost. Hvězdičku bych jen strhla za pro mne nezáživné pasáže detailního popisování hry některých jeho hudebních vzorů.
Subjektivní popis dění a historie jednoho z nejvýznamnějších kytaristů na jednu z nejvýznamnějších kapel. Dost podrobné, místy zdlouhavé.
Kniha nabitá historickými faktami, fakt slušný náklad. A ako správne konštatuje užívateľ beanstk "Z knížky přímo cítíte, že to víceméně opravdu psal sám".
Rocková Bible. Povinnost pro všechny rockery. Taková označení Richardsova autobiografie s hrdostí může nést. Místy je to dost drsné čtení, zejména, když dojde na drogy. To se jen člověk diví, že Keith všechno a všechny přežil, s ohledem na takový přístup k životu. Ale jak sám v knize tvrdí, vždycky bral jen to nejkvalitnější a nejčistší zboží, čímž je záhada dlouhověkosti Stounů vysvětlena.
Nejvíce mě zajímaly pasáže o jeho vztahu s Mickem, zejména v letech 80. to mezi nimi bylo dost napjaté a budoucnost kapely se nacházela ve vážném ohrožení.
Drogy jsou strašná věc, na druhé straně to nic nemění na tom, že Keith dokázal se Stouny něco neuvěřitelného, něco, co už nikdo nikdy nedokáže zopakovat. Jejich muzika je nepřekonatelná a pohybovat se na scéně už 55 let je obdivuhodné. Evropské turné No Filter 2017 se blíží a já se nemůžu dočkat. Vidět tuhle legendu na vlastní oči je splněný sen... It's Only Rock N' Roll, But I Like It!!!
Pokud to zvládnete, doporučuji si tuto knihu přečíst v originále. Překlad od Ikaru je plný hrubek, smysl nedávajících vět a anglických idiomů přeložených tak prkenně, že je vám jasné, co bylo napsáno v originále.
Kniha sama se čte poměrně příjemně, až na občasný šťouch pod žebra Micku Jaggerovi (vyřizování si účtů přes autobiografie nemusím) a dodá vám hezký obraz o tom, jak probíhal život v rock'n'rollovém stylu v šedesátých a sedmdesátých letech, zejména v USA.
Skvěle sestavená autobiografie! Vylíčení toho, jak to bylo a otázky, jaktože to sakra přežili? Taky jsem hudební hluchoun, ale popis ladění kytar mi přišel až romantický, napsaný s citem, proto se mi asi líbil, i když jsem tomu technicky nerozuměla ani zbla. :-)
Tuhle knihu by si měl přečíst každý fanoušek Rolling Stones. Syrově vylíčený příběh od raného dětství přes zlatou éru skupiny po současnost. Doporučuji.
Takto nějak by měly vypadat autobiografie rockových hvězd. Z knížky přímo cítíte, že to víceméně opravdu psal sám a naprosto bez servítků popisuje všechny své eskapády a životní peripetie. A o Rolling Stones to řekne mnohem více, než kvanta dalších titulů na trhu...
The Rolling Stones, jedna z těch základních rockových kapel. Popová celebrita Mick Jagger, jazzman v drahém obleku Charlie Watts, chováním punkáč Ronnie Wood a divoký bluesman Keith Richards. Všichni se svědomitě řídili pravidlem sex, drogy a rock and roll. Čekal jsem divokou halucinogenní jízdu, ale Keithovo vyprávění působí překvapivě velmi civilně. Ona to dost jízda často asi byla, ale Keithovi to prostě asi ani tak nepřišlo. Brát drogy pro něj bylo asi jako dát si ranní čaj. Nejlíp to vystihuje jeho vyprávění, jak jezdil se svým sedmiletým synem mezi štacemi na turné, a vždycky, když se už cítil unavený tak si na odpočívadle dal heroin (WTF? :-)) a jelo se dál. Je až neuvěřitelné, jak rodina Richardsových působí nyní pohodově, i vzhledem k tomu, co vyváděla jeho první manželka Anita. Jinak se dozvíte opravdu hodně z Keithova života, kniha je obsáhlá. Jak si nerozuměli s Mickem, který si myslím Stony vlastně vybudoval, protože podle mě by Richards, kdyby nebyl ve Stones skončil jako skvělý hráč blues, ale v té nejposlednější putyce, a polovinu života strávil ve vězení. Část knihy se právě taky věnuje spoustě problémů s policií, většinou za držení drog, ze kterých Richardse právě dostali bohatí právníci. Keith není žádný Einstein, ale je přemýšlivý, tak pár jeho filosofií mi přišlo zajímavých. A samozřejmě se velká část věnuje muzice, a myslím, že po jejím přečtení dostane každý chuť si poslechnout pořádný rock. (Doufám, že nedostane chuť na heroin, protože v Keithově pojetí užívání drog oproti převážné většině knih o drogách, vychází jako docela v poho. Snad dokud se nerozhodnete přestat.) PS: Oproti robyjesterovi a thomas1330 mi přišlo, že pasáže pro lidi s hudebním vzděláním jsou tam opravdu jenom velmi okrajově. PPS: "Když jsme byli ještě hodně mladí a nikdo nás neznal, tak vždycky když jsem byl u Micka na návštěvě a otevřel ledničku, tak v ní vždycky neměl nic jiného než půlku rajčete. Dneska když ho navštívím na tom jeho zámku, tak má obrovskou lednici a v ní půlku rajčete a pivo." :-)
Fanouškem kapely jsem zase až tak moc nebyl, ale po této knize jsem toužil, jelikož jsem četl pár úryvků. A rozhodně mě nezklamala, je pravda, že některé pasáže jsou o laděních a čistě hudebních věcech, kterým porozumí především muzikant, nicméně sám autor zmiňuje, že jestli tomu nerozumíte, ať ten kousek prostě přeskočíte. Jinak kniha je velmi svižná, zábavná a plno lidí musela i naštvat. Nicméně tohoto pána obdivuji, už jenom za to co prožil a že vůbec ještě žije :-)
Pro fanouška kapely, jako jsem já, je to srdcová záležitost, přestože některé zajímavé motivy nejsou asi rozvedeny až tak, jak by si zasloužily. Naopak dlouhé pasáže, kde Keith popisuje různé ladění kytar nebo podobně, mi toho jako hudebnímu hluchounovi moc nedají.
Rockový dědeček vypravuje a je to velmi, velmi zajímavé. A o čem nám Keith Richards, kromě obligátního líčení své kariery u Stounů, vypravuje?
- nabádá všechny, aby nebrali drogy protože "už nejsou tak kvalitní jako v šedesátkách a sedmdesátkách"
- tvrdí, že Bob Marley byl pozér, kterého reggae začalo zajímat, až když z něj začal cítit vývar
- vyjadřuje se i k velikosti přirození Micka Jaggera.
Rozhodně se jedná o zajímavou a odvážnou autobiografii.