Život
Guy de Maupassant
Jeden život je prvním z Maupassantových šesti románů a po Miláčkovi nejznámější. Hrdinkou díla z roku 1883 je Jeanne de Lamare, sympatická, možná trochu naivní dívka, dobrosrdečná a plná ideálů, které ovšem během svého života postupně ztrácí… Z manžela se vyklube skrblík a notorický proutník. Zjistí, že její matka měla milence a že komorná má dítě s jejím manželem. I syn ji zklame. Z Jeanne se tak postupně stává zatrpklá, ponížená žena, která však přese všechno hledá pozdní smysl života.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1911 , Josef R. VilímekOriginální název:
Une vie, 1883
více info...
Přidat komentář
Tohle je moc těžká kniha. Určitě ne pro běžné sváteční čtenáře. Abyste ocenili její krásu, musíte vnímat prostředí, styl psaní, jazyk, zajímavé nuance v sousloví, umět číst mezi řádky a musíte umět vidět popsané rozdíly mezi vnímáním scén, abyste pochopily odlišnost pohledů na situaci.. Já to ne úplně zvládla. Mám naturalisty ráda, je to drsný svět bez happyendů, ale je pravda, že Jeanne mi k srdci nepřirostla tolik, kolik bych si přála.
Začátek nezaujal a chtěla jsem s tím seknout. Naštěstí se nestalo.
Hlavní hrdinka byla typickou pipkou té doby. Hrozně mě štvala, ale vlastně za to nemohla. Výchova té doby byla, jaká byla. A autor to popsal výborně, uvěřitelně a emotivně.
Příběh zasahuje roky, léta letoucí jejího života. Pohledy na vlastní místo ve světě, který se mění.
Keď čítam/počúvam /klasické romány, tak sa v predstave prenesiem nielen do doby, v ktorej sa príbeh odohráva, ale aj do myslenia a túžob postáv. Príbeh plný snov mladého dievčaťa, ktoré stroskotajú po svadbe, je popretkávaný poetickými opismi prírody a prostredia. A posledná veta je podľa mňa aktuálna aj dnes.
První z šesti románů francouzského klasika Guy de Maupassanta (1850–1893), od něhož jsem dosud četl Miláčka a velký výbor z povídek. Román Jeden život (Une vie, 1883) vyšel česky naposledy před 50 lety pod názvem Příběh jednoho života. Nový překlad Dany Melanové vydal letos Odeon. Román na nevelké ploše (256 stran) sleduje životní osudy Jeanne de Lamare od jejích šťastných 17 let do období stárnutí.
Po několikaleté klášterní výchově se mladičká Jeanne, dcera venkovského barona z Normandie, po návratu k rodičům zamiluje do vikomta Juliena de Lamare. Prvotní romantickou zamilovanost naivní dívky vystřídá po svatbě rozčarování ze sexu; na svatební cestě na Korsiku však přece jen přijde na chuť intimnostem, jenže po návratu domů se manžel hodně změní a Jeanne je zklamána jeho chladem, přetvářkou a také skrblictvím – Julien šetří, kde může. Život se promění v jednotvárnou a ubíjející nudu. K tomu všemu navíc Jeanne odhalí manželovu nevěru. Naštěstí přijde dítě, ale Jeanne se i nadále musí potýkat s různými zklamáními a vyrovnávat se s nimi...
Krásný román a čtenářský požitek! Mimochodem, třeba L. N. Tolstoj považoval Jeden život po Hugových Bídnících za druhý nejlepší francouzský román, poněvadž jsou v něm podle něj spojeny takřka zcela vyváženě tři nezbytné podmínky vzniku skutečného uměleckého díla: morální vztah mezi autorem a jeho námětem, krása formy a upřímnost.
Naprosto brilantní. Maupassant je rozhodně pozapomenutý klenot celé světové literatury. Vždycky se mi otvírá kudla v kapse, když někde slyším, nebo čtu, že ho považují za jakéhosi frivolního autora lechtivých příběhů, občas dokonce pornografie (a to jednou i ve filmu!). Tento jeho román to ale podle mého soudu s přehledem vyvrací. Je sice pravda, že ani já jsem nějak nedokázal Jeanne doopravdy litovat, protože mě rovněž popouzela ta její naivita (daná sice klášterní výchovou) a hlavně ta její ustavičná sebelítost, ačkoliv (dle slov její služky) se jí vlastně nic až tak příšerného v životě nestalo a mnozí skutečně chudí tvrdě pracující lidé na tom byli mockrát hůř, ale pak mi došlo, že to asi byl Maupassantův umělecký záměr - podat hlavní hrdinku schválně nejednoznačně a ponechat na čtenáři, aby ho to hlavní napadlo samo. Což je dalším důkazem jeho mistrovství.
Pěkný čtivý příběh o jednom úplně obyčejném životě, kdy Jeanne plná ideálů je postupně během života ztrácí. Tak to prostě v životě chodí, ale život není nikdy tak dobrý ani tak špatný jak si myslíme....
(SPOILER)
Zaujímavo spracovaný životný príbeh príslušničky aristokracie, ktorý opisuje jej zmarené sny o láske, nešťastné manželstvo preplnené neverou a ponižovaním zo strany manžela, zradu priateľov, či celkovú dezilúziu a sklamanie zo života. Autor svojim postojom súcití s hlavnou hrdinkou a niektoré spôsoby jednotlivých vrstiev vtedajšej spoločnosti podáva s prímesou satiry.
Navzdory depresívne ladenému príbehu, ma úplne uchvátil autorov štýl písania, či už z pohľadu zvratov v príbehu, alebo strhujúcich opisov myšlienok a emócií predovšetkým hlavnej postavy. Taktiež sa mi páčila aj opísaná atmosféra, ktorá ma preniesla na začiatok 19. storočia, kde som na pozadí príbehu, mohla aj celkom autentický pozorovať zvyky a mravy vtedajšej aristokracie.
Ta ženská mě strašně rozčilovala. Jak naivní byla zamlada, tak stejně jednoduchá byla stará. Pro mě těžko uvěřitelná "hrdinka".
Jinak je ale pěkně popsaná atmosféra, Dana Černá jako moje oblíbená interpretka opět nezklamala.
Z celého příběhu mi připadá důležitý jen ten konec, že “život nikdy není ani tak dobrý, ani tak zlý, jak se člověku zdá”.
(četba ČRo)
Řemeslně výborné, zejména schopnosti navodit náladu nemám co vytknout, zároveň neobsahuje nic přebytečného a skvěle plyne. Depresivní jednohubka, co začíná romantikou....a právě pro ten závěr nechci hodnotit. Maupassant se nestane mým oblíbencem. :(
Dana Černá excelentní!
Poslouchala jsem audioknihu skvěle načtenou Danou Černou. Hlavní hrdinka byla hodně naivní. Představit si to jako film nebyl žádný problém. Pěkný a zároveň smutný příběh.
zpočátku je to velmi něžné, citlivé vyprávění o “obyčejném životě” franzouske nižší šlechty a krásné přírodě na francouzském venkově, které postupně krůček po krucku zklouzava do naturalistickeho pojetí a Vám se postupne vytrácí lehký úsměv na tváři..Jeanne mi vlastne ani nebylo líto, za spoustu věci si mohla sama svým detinskym stylem života, který nasledne předala svému synovi, který ji vrátil , co si zasloužila..bylo to smutný vyprávění, několikrát v prubehu četby jsem si rikal, jestli i me muže takhle smutne proplout život mezi prsty..ale zivot neni nikdy tak dohry ani tak špatný, jak si myslíme
Není to můj šálek kávy. Nicméně jde o lehce plynoucí příběh plný úskalí, který končí velkou nadějí.
děkuju čtenáři Elevant (níže) za poznámku o tetičce Lison, už dlouho si lámu hlavu, k čemu tam ta postava může být (čekal jsem nějakou retardaci v poslední třetině vyprávění, kde by hrála důležitou úlohu, nebo měla nějaké poslání, třeba jen symbolické, nebo jako apel ke čtenáři...), protože Maupassant nemá postavy a motivy "jen tak pro ozdobu"
příběh jsem zpočátku vnímal jako parodii sentimentální literatury (dobové červené knihovny), později kritiku společnosti a její hierarchie, nakonec jako zproblematizování tradičního modelu rodiny a ověřování morálních hodnot, v každém případě jsem si po delší době zase spravil chuť kvalitní četbou a román doporučuju všemi deseti
Spisovatel skvělým způsobem líčí plochý životní příběh dívky, která svoje romantické představy o životě nechápe v souvislosti s realitou. Nuda a bezduchost jejího života stráveného v pláči, pomalých procházkách a nervových záchvatech ze stránek úplně vystupuje, stejně tak upínání se k náboženství, výchově jedináčka nebo pitvání se minulosti jako jediné náplně plynoucích dní.
Líbila se mi místa, kdy je líčena příroda, opravdu slyším pobíhal nožičky hmyzu a dunění a příboj moře.
Maupassant byl Pan spisovatel. Jdou mu kratší díla, která jsou svižná a zajímavá. Romány nejsou úplně ideální, ale i tak se začtete. Je to jeden z těch správných spisovatelů, kteří dokáží zapsat pocity. Když čtete Jeden život, nečtete příběh, není ničím zajímavý, ale po celou dobu přesně víte, jak se máte cítit, Jste smutní, překvapení, naštvaní, veselí... A to umí opravdu jen málokdo.
(SPOILER)
Ačkoliv je dělí jen krátká doba, tak mi Miláček připadal lépe zvládnutý než tato Maupassantova románová prvotina. Zejména se nemůžu ubránit myšlence, že je tu autor ještě příliš ovlivněný svým mentorem Flaubertem: vťpždyť co je ústřední téma Paní Bovaryové? Konflikt ideálů a reality, konflikt odehrávající se uvnitř mladé ženy, která poprvé vstoupila do skutečného světa. Z této premisy vychází v podstatě i Jeden život. Hlavní postava Jeanne se vrací z kláštera do rodného sídla a slibuje si krásný nový svět, velkou lásku jakou zná z mýtu o Pyramovi a Thisbé.
Maupassant také nezapře své ovlivnění naturalisty - sice si nevymýšlí pseudovědecké teorie o společnosti, ale lidské mravy (a jiné nemravnosti) líčí pesimisticky a nelítostně, v kontrastu s naivním pohledem Jeanne. Ta se v jedné pasáži dokonce rozhořčuje nad smyslností svého okolí, ona sama"vzrušovala se bez touhy, jáska pro ni byla pouhou iluzí bez tělesných potřeb". Dá se čekat, že postava s takovým přístupem bude ve svém skoro-naturalistickém románuvelmi nešťastná. Tohle téma Maupassant skvěle využívá na samém konci knihy, kdy se znovu setkávame s Jeaninou služkou Rosalie, která na rozdíl od ní, ačkoliv vyrůstaly bok po boku, se dokázala adaptovat na 'nemravnou' lidskou společnost, a ve výsledku tak žila mnohem šťastnější život, který se paradoxně odvíjel právě z jejího mravního selhání, jehož plodem bylo nemanželské dítě. Jaké z toho plyne poučení, nechám na vás.
Závěrem bych se rád zmínil o něčem, čemu možná není třeba přisuzovat velkou důležitost, co ale stále poutá moji pozornost. I v Miláčkovi i zde jsem si všiml toho, že když hlavní protagonista na začátku vstupuje do nové etapy svého života, setkává se s jinou postavou, která mu předznamenává jeho další osud. Je v tom cosi cyklického, zvlástě patrné je to v Miláčkovi, kde Duroy narazí na starého přítle Forestiera a postupně nahradí jeho místo jak v práci, tak v náruči jeho ženy. Dokonce mám neblahé tušení, že Duroy jednou také zemře na souchotě. (Těm z vás, kdo nečetli Miláčka, se omlouvám za vyzrazení části zápletky.) V Jednom životě zase Jeanina tetička Lison předznamenává její budoucí existenci jáko nešťastné, osamělé ženy.
“Tak vidějí, milostpaní, ten život nikdy není ani tak dobrý, ani tak zlý, jak se člověku zdá”. ... Poslední věta románu platí stále. Krásný jazyk i příběh. Samozřejmě z úplně jiné doby. Dnešní mladé správně sebevědomé ženy by asi nad Janou lehce kroužily hlavou. A přesto si myslím, že některé by se mohly nad ledačíms zamyslet. Ony se ty lidské povahy zase tolik nemění.
Štítky knihy
nevěra 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura manželství zklamání rozhlasové zpracování osudy žen společenské romány
Autorovy další knížky
| 1972 |  Miláček |
| 1968 |  Kulička |
| 2014 | Kulička (19 povídek) |
| 1990 | Neteře paní plukovníkové |
| 1967 | Mont-Oriol |
Posloucháno jako audiokniha. Pěkně popsán příběh obyčejného života nižší šlechty ve Francii, kdy hlavní hrdinka Jeanne je velmi naivní (hlavně díky způsobu výchovy) a plná ideálů, o které stejně jaké všichni ostatní v běžném životě ztratí. Příběh je velmi smutný, přesto se mi kniha líbila.